2

Miniatury: Slunovratová noc

Slunovratová noc

 

     Má milá! Mám za sebou tajuplnou noc strávenou pod oblíbeným smrkem. Znám už ty větve, které se nade mnou klenou, i tvary ukryté pod kůrou jako zprávy o energiích boulících se v hlubině dřeva. Bál jsem se dotěrných muchniček, ale v lese na severním svahu už daly pokoj. A na trůn tmy usedlo ticho.

2

 

     Ach, jaké to bylo ticho! Až jsem slyšel v hlavě šumění krve. Za hlavou mi putoval měsíc. A tu se ze tmy ozval chvatný šramot. Obklopil mě zvuk našlapujících tlapek a spárků. Viděl jsem tu přes den srnku a pravidelně se okolo stanice potulují dva zajíci, tak to byli možná oni.

 

     Les ožil. zdálo se, že je plný zrychleného dechu, vyplazovaných jazýčků a o mnoho citlivějších oček. Stal jsem se součástí lesní tmy. Ale nebál jsem se. Noc je útočištěm pro příliš drážděný zrak a sluch. A to, co přijde přes den zkrátka, najde možnost vyjádřit se v náhle uvolněném prostoru, v opuštěných komnatách pod zhasnutými přepychovými lustry.

     Vybavil se mi dialog z básně v próze od Jakuba Demla. Mluví v něm se slepou dívkou:

 

„Vidělas smrt?“

„Jen jsem ji slyšela.“

„A nebojíš se jí?“

„Neumřu, když mě viděly jeho oči.“

 

***

 

     Usnul jsem. Po nějaké chvíli jsem se vzbudil a opět: měsíc. Jen kdosi přesunul ten stříbřitý půlkamínek mezi kmeny o políčko dál a také níž.

     Po druhé ranní vstávám. Stojím na okraji churáňovské louky a dívám se k severu. Čekám na první náznak svítání. Když přichází, objevují se i noční svítící mraky. Mají stříbřitě namodralou barvu a vytvářejí vlnky podobné těm, které vznikají na písčitém dně při konejšivém najíždění vlnek na břeh. Připomínají tajemnou zemi, již obývá lid sběračů stříbrného prachu. Ale kdo by v té výšce 80 kilometrů vydržel? Je to nejstudenější část atmosféry, mezopauza, v níž teplota dosahuje -90° C.

 

***

 

     Když je už světla více, lehám si ještě chvíli pod smrk. Teprve teď se propadám do hlubšího spánku. Probouzí mě až sloky drozda. To už první sluneční paprsky prostupují do interiéru lesa.

 

1

 

Rozbřesk –

ke zpěvu drozda

se přidal komár.  

 

Text a Foto: Roman Szpuk 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 


 

1. Loučení s Friederike

2. Krátká zastavení   

3. Oheň tání 

4. Nesouvislý dialog  

5. Něžné objetí

6. Mráz a srdce

7. Tichá křídla

8. Co si myslí planety 

9. Bezejmenný potok 

10. Pouť okolo andělky 

11. Město je jiné 

12. Osamělci 

13. Staří a mladí 

14. Zpáteční cesta 

15. Chodím furt v pantoflích 

16. Toto místo 

17. Celé jaro  je erotické  

18. Na Brantlové dvoře

19. Socha Rodina 

20. České středohoří a Šumava 

21. Hýlové a blesk  

22. Bělásek a děti  

23. Omývání barev 

24. Bolest křídel  

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

  

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice  

8. Pavoučice sněžn 

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc 

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi  

25. Domov

26. Táta 

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně 

29. Fenka a okoun 

30. Duha 

31. Cestou z Najmanky na Radost 

32.Žluna 

33. Rehabilitace 

34. Bez střechy

35. Jako bílý šátek 

36. Nepoučitelní

37. Dobršská brána 

38. Hvězdy a psík 

39. Malá ťapkající holčička 

40. Zářijové plody 

41. Buchingerův dvůr  

42. Pouť na Luzný 

43. Jaké má oči?  

44. Nejmanka u Hrbu  

45. První sníh  

46. Úplňková noc 

47. Jepice 

48. Herwart a Empedokles 

49. Dálky na dosah 

50. Lidská zima

51. Gráve Gabréta 

52. Flöhturm 

53. Blízkosti opuštěných

 

{jcomments on}