1

Miniatury: Kohout

Kohout

 

     Do šumavských lesů přilétla ohromná hejna jikavců. Jejich štěbetání a cvrlikání naplnilo koruny stromů. Je to hudba podobná šumu větru. Člověk neví, odkud a kam směřuje, spíš prostor naplňuje, vznáší se v něm. Jak jinak zní osamělé a ostré zakokrhání kohouta.

 1     Páter Lízna si do svých deníků z poutí pečlivě zapisoval místa, kde zaslechl kokrhání kohouta. Jeho hlas mu připomínal, jak často svým životem, podoben Petru, zrazuje Ježíše. Kdyby Petr během výslechu Ježíše usnul, přeslechl by kokrhání, ale patrně by neměl ani příležitost svého mistra zapřít.

     Pošťák mi v Píčpitu u piva vyprávěl o Vaškovi, někdejším schopném stavbyvedoucím s vlastní firmou, kterému dal Ondra Klišík kdysi zahulit. Vaškovi stačil jediný iniciační joint, aby se propadl do závislosti na všech možných opojných látkách, na sázenkách i hracích bednách. Přišel o všechno, o ženu, děti, dům i firmu. Teď pracuje jako prostý dělník s Magdonem a Pošťákem na stavbě. Ve volném čase pije. Předevčírem ho šel Pošťák vzbudit, aby vstal do práce. Vašek ležel v maringotce zachumlaný do spacáku a po jeho těle přecházel sem a tam kohout, jako by držel nad opilcem stráž. Kohout jeho vlastního srdce1.

 

 

P.S. Fotky kohoutů jsem pořídil v obci Rok na Sušicku. Zastavili jsme autem u jednoho stavení a ptali se starší ženy, která pracovala na zahrádce, kudy se dostaneme ke kapli Panny Marie Mariazellské. Paní nám popsala cestu. Popojeli jsme naznačeným směrem dvacet či třicet metrů, když jsem si všiml zápasících kohoutů. Nakláním se přes plot a fotím je.

     Já vás pustím dovnitř!“ volá paní, která si mého úsilí povšimla. „Máme tu spoustu zvířat. Taky králíky si můžete vyfotit.“

     Došli jsme ke kapli. Ale je zamčená. Chtěli jsme se podívat alespoň otvorem ve dveřích, chrání ho však natolik hustá kovová mřížka, že skrz ni není vidět. Chápu, kaple byla již třikrát vykradená. Ale proto má zůstat zamčená? K čemu jsou nám vzácná díla, když nám jejich ochrana nedovolí na ně pohlédnout? Co symbolizují nákladně opravené kaple, když nevedou k přítomnému setkávání lidí obdivujících meditativní charakter naší šumavské krajiny? „Všechny památníky jsou na nic,“ píše Milan Kundera ve své povídce Staří mrtví musí ustoupit mladým mrtvým.

     Zmizí-li obraz, je možno namalovat další. Nebo meditovat před stínem, který zanechal na zdi. Kaple může být zdobená znovu a znovu. I tvůrci graffiti ve městech počítají s tím, že dřív nebo později přijde někdo jiný a překryje jejich dílo tím svým. Nic v životě není trvalé. Vše uplývá a pomíjí. Obrazy však mohou trvat ve své neustálé proměně. Tak žije a tak dýchá i kaple – dokořán. Pieta ke starým umělcům je na místě v galériích a muzeích, ale kapličky ponechme otevřené poutníkům. Ať tedy hodnoty, které uctívají kunsthistorikové, ustoupí stranou životu, kreativitě, novým a nečekaným výjevům.

     Umělci i zloději umění: Vstupte! Sentimentální staromilci, doneste své svaté obrázky. Přírodní lidé, položte sem šišky, větvičky s květy, barevné listy na podzim. A vy, kteří milujete pozorný a vzpřímený plamen svíce, podělte se s ostatními o svůj oheň. Měňte kulisy náboženského zanícení! A je-li tato doba povrchní? A spěje-li k prznění všech hodnot? Odpovídá-li na oduševnělé a krásné tváře, vytvořené starými mistry, čmáranicí? Ať tedy zeď posvátná, vysvěcený prostor a oltář, na němž obětujeme naši lidskou ubohost, odrážejí věrně tuto naši situaci.

 

2

 

Poznámka 1:

     „Čemu se podobá lidské srdce?“ zeptal se Petar rozespale.

     „Kopci a řece, co teče pod ním,“ řekl Jovan.

     „Představoval jsem si ho jinak,“ řekl Petar.

     „Jsou i taková srdce, co se podobají horám,“ řekl odborně Jovan. „Jenomže jsem žádné takové neviděl.“

     „A mně se zdá, že se srdce nepodobá ničemu jinému než kohoutovi,“ zašeptal rozespale Petar. „Velkému červenému kohoutovi. A tvůj život trvá, dokud ten kohout kokrhá. Jakmile přestane – je se vším amen … Čestné slovo, cítím, že v prsou nenosím srdce, ale takového červeného kohoutka – kdykoliv ztichnu, slyším ho: zívá, kokrhá, mává křídly… no teď… pst, Jovánku…, pst… tak, teď ho slyším… och ty můj milý červenáčku, jen si zpívej… kokrhej, čím déle můžeš – na tobě, jak se zdá, závisí všecko, co mám…“

                                               (Miodrag Bulatović: Červený kohout letí k nebi, Odeon 1972)

 

Text a foto: Roman Szpuk 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2019: 

 

1. Posed u Modravy 

2. Výstup na Stožec

3. Dlouhé zimní noci 

4. Předjarní povídání 

5. Jarní vítr

6. Náušnice paní Zajícové

7. Soumrak na Šeravě 

8. Hle, dělám věci nové 

9. Fragmenty

 

 


 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 :

 

1. Loučení s Friederike

2. Krátká zastavení   

3. Oheň tání 

4. Nesouvislý dialog  

5. Něžné objetí

6. Mráz a srdce

7. Tichá křídla

8. Co si myslí planety 

9. Bezejmenný potok 

10. Pouť okolo andělky 

11. Město je jiné 

12. Osamělci 

13. Staří a mladí 

14. Zpáteční cesta 

15. Chodím furt v pantoflích 

16. Toto místo 

17. Celé jaro  je erotické  

18. Na Brantlově dvoře

19. Socha Rodina 

20. České středohoří a Šumava 

21. Hýlové a blesk  

22. Bělásek a děti  

23. Omývání barev 

24. Bolest křídel  

25. Slunovratova noc 

26. Květina nezradí svůj květ

27. Barvy čaje  

28. Ještěrčin ocásek 

29. Střet dvou vášní 

30. Zatmění  

31. Pavlínka

32. Perseidy 2018

33. Sarančatům sklaplo

34. Prokletí milenci 

35. Zanechávaje příbytek otevřený  

36. A měla jsem tě ráda? 

37. Vážka rudá 

38. Kohlschachten  

39. Na cello hraješ 

40. Zlatá a černá 

41. Panta rhei

42. Palvínov a Vatětice

43. Říjnové květy jahod 

44. Vratká lávka slov 

45. O solitude 

46. Listopadové toulky 

47. Zasněžené město 

48. Přebrodit Křemelnou

 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

  

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice  

8. Pavoučice sněžn 

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc 

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi  

25. Domov

26. Táta 

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně 

29. Fenka a okoun 

30. Duha 

31. Cestou z Najmanky na Radost 

32.Žluna 

33. Rehabilitace 

34. Bez střechy

35. Jako bílý šátek 

36. Nepoučitelní

37. Dobršská brána 

38. Hvězdy a psík 

39. Malá ťapkající holčička 

40. Zářijové plody 

41. Buchingerův dvůr  

42. Pouť na Luzný 

43. Jaké má oči?  

44. Nejmanka u Hrbu  

45. První sníh  

46. Úplňková noc 

47. Jepice 

48. Herwart a Empedokles 

49. Dálky na dosah 

50. Lidská zima

51. Gráve Gabréta 

52. Flöhturm 

53. Blízkosti opuštěných

 

{jcomments on}