Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Miniatury : V údolí Losenice


    V údolí Losenice

     

        Scházím hlubokým prašanem do údolí Losenice. Teplota se drží na -11 °C. Bořím se tak vydatně, že po každých deseti krocích musím zastavit a těžce oddechovat jak v zóně smrti na Everestu. Slyším tichounké típání uhelníčků a králíčků. Jinak panuje ticho. Sněhové duchny visí přes větve jak nadýchané peřiny a okolo kamenů v potoce se řasí krajky jak na stole v Božím království.

         Sestupuju do proudu Losenice. Mám jen obyčejné holinky, žádné filcáky. Brzy mě v nich zebe. Nevadí, hledám si místo k nejlepším fotkám. Pak jen tak stojím a hledím nad sebe. Z šedé oblohy se snášejí osamělé sněhové hvězdice. Snažím se zaostřit jejich pád. Ale abych je viděl i z blízka, když těsně míjejí mou tvář, musím si sundat brýle na dálku. Pak je mohu sledovat až do jejich zániku v proudu temné vody.

         Prožívám pokoj jako při poslechu pomalé a tiché Bachovy fugy.

              Co mi tu kdosi sděluje? Jakou šifrou mi mají být šestiboké krystalky, které spouští na neviditelných vláknech jako nepatrné hostie? Jsou to znovu vyprávěné, překrystalizované příběhy zaznamenané poprvé na vichřičných vrcholcích hor?

         Vybavuju si nedávnou večerní návštěvu chrámu Panny Marie Sněžné v Praze. Byla už tma a já stanul pod vysokou klenbou úplně sám. Venku zůstalo město se svým ruchem, reklamami, hudbou a turisty, tady mi svítilo nad hlavou jen jediné studené světlo zavěšené ve vysoké klenbě. Ozařovalo shůry sochy plné znehybněné dynamiky. Měl jsem pocit, že kdybych se tu chtěl soustředit na přítomnost Nejvyššího, nedostal bych se k němu přes biskupy, anděly a světice v bohatě zřasených rouších. Ano, ale i to je krása. Krása, která nás vede a zároveň se nám staví do cesty, krása, která stojí jako stráž u bran nicoty.

     

    text : Roman Szpuk

     

     

     


     

     

     

    MINIATURY Romana Szpuka :

     

    1. Uplakaný čert

    2. Hrušky 

    3. Vánoční vzpomínka

    4. Co všechno ten nástroj dovede

    5. Nešahej na ten sníh

    6. Otto Hrdina

     

     

     


     

    Sdílet





    Komentáře   

     
    #1 Petr Pavouk Hajner 2017-01-28 06:39
    Ahoj Romane,
    promiň, že málokdy zareaguji na Tebou zasílané fotky. To má hned dva důvody. Jedním je ten, že se mi díky těm Tvým obrázkům docela na dlouho zatají dech. A ono se bez dechu dost blbě tluče do klávesnice.
    No a druhý je ten, že pokaždý po shlédnutí popadnu svůj skoro nový foťák a odnáším ho do sběrnýho dvora. Naštěstí si to vždy cestou rozmyslím... Stává se mi také častěji, že někomu ukazuju ty nové dost dobré špučí fotky a ty své pak raději zatajím :-)

    Teď ale vážně - já Tě v tento čas prostě považuju za nejlepšího šumavskýho fotografa. Ty máš jednu nádhernou výhodu, trávíš v přírodě podstatně víc času, než většina člobrdů. I díky tomu se dostaneš v ty nejhezčí chvilky na místa, kde foťák sám od sebe vylejzá z futrálu a vyzývavě čumí na Tebe, co s tím uděláš. Navíc když vnímáš chvíli něčeho hezkého, tak si i v zimě zalezeš do vody a fotíš. To málokdo umí. A neliší se to svojí podstatou třeba od válečných fotek Honzy Šibíka. Tuším, co máš asi teď na jazyku - že tohle všechno můžu i já, může kdokoli. Stačí jen opravdu chtít. Na to nemám co dodat, to je pravda.
    To vše by ale samo o sobě nestačilo, Ty k tomu umíš přidat kompozici, vůni, vítr, ticho, bublání potoka, své srdce, prostě všechno.

    Třeba fotky z Boubína mne zas tolik neosloví, ty jsou spíš trochu technickým a metereologickým popisem výhledu, byť i v nich lze leckdy cítit poezii. Celou tu dobu ale mluvím především o Tvých fotkách Losenice, Pěnivého potoku, Černé Desné, o Tvých ledových variacích a fantaziích.
    Co mohu ještě dodat ? Tobě přeju Dobré světlo a nám všem ještě hodně Tvých fotek. Těšíme se na ně i za cenu toho zatajeného dechu.

    Z mrazivých Volar zdraví Pavouk
    Citovat