Vimperk se nyní už může pyšnit profesionální meteorologickou stanicí. „Pro Vimperk je to významná událost,“ říká zanícený vimperský meteorolog a zároveň dobrovolný pozorovatel srážkoměrné stanice ČHMÚ Vimperk Antonín Vojvodík, bez jehož vytrvalé snahy o vybudování by se tak nejspíš nestalo.
Co všechno vylepšená meteostanice umí, o tom se dozvíte více v rozhovoru s vedoucí oddělení meteorologie a klimatologie ČHMÚ České Budějovice RNDr. Miloslavou Starostovou zde. S Antonínem Vojvodíkem jsme si povídali spíše o jeho dosavadním vimperském měření. O jeho znalostech šumavského počasí už jste se mohli nejednou přesvědčit na našich stránkách, neboť Antonín Vojvodík je náš blízkým spolupracovníkem.
Tondo, ty jsi znám ve Vimperku, ale díky televizním reportážím rovněž v celé republice, jako velký nadšenec, se zájmem o velmi nízké teploty a sledování počasí. Jak dlouho už ve Vimperku sleduješ teploty?
Nepřetržitě zaznamenávám teploty a počasí ve Vimperku déle než třicet let. Po přistěhování do Vimperka v roce 1974 jsem při opakovaných výstupech na Boubín zkoumal rozdíly v počasí mezi vrcholem a Vimperkem, což byly moje vimperské meteorologické začátky. V dalších letech jsem započal mé měření na Horské Kvildě, kde mě fascinovaly nízké teploty a nebyl problém naměřit mráz ani v červenci. Zároveň mým dalším snem bylo také měřit ve Vimperku.
A povedlo se…
Jo, ale možnosti v té době nebyly zrovna dobré. Koncem sedmdesátých let se mně povedlo začít měřit v opuštěné budce na pozemku školy na sídlišti, na oplátku jsem vedl meteorologický kroužek ve vedlejší škole. V roce 1979 jsem pro účely měření si vyhlédl poblíž svého bydliště, u Čelakovského ulice vhodný pozemek, naštěstí mi byl přidělen. O rok později tam už stála má první vimperská žaluziová budka. Když v té době zemřel vimperský pozorovatel srážkoměrné stanice ČHMÚ pan Zelenka, bylo mně toto měření nabídnuto od ČHMÚ, neváhal jsem a měření přebral. Od té doby bylo mé měření teplot a zároveň měření srážek a dalších jevů pro ČHMÚ vlastně kompletní.
Za skoro pětatřicet let musí tvoje záznamy obsahovat tisíce a tisíce údajů. Jaké jsi zaznamenal teplotní rekordy? Kdy bylo ve Vimperku nejtepleji a kdy naopak nejvíce drkotaly zuby?
Za posledních skoro 35 let ve Vimperku bylo nejtepleji 27.července 1983 s maximální (nejvyšší) teplotou +36,3 °C. Naopak nejchladněji bylo v období od 27. do 31. prosince 1996, kdy se noční teploty držely pod minus dvaceti stupni a 28.12. jsem naměřil minimální teplotu v zástavbě -26,3 °C a dole na zahradě za čističkou dokonce -28,1 °C. V únoru 1956 bylo ještě méně. Vyprávěl mi pan Zelenka, že naměřil ve Vimperské zástavbě dokonce -32°C, nejvíce v poválečné době.
V půlce ledna jsme byli svědky velkého přívalu sněhu, když takřka během jednoho dne napadlo přes čtyřicet centimetrů sněhu. K jak moc extrémní situaci došlo?
S množstvím sněhu Vimperk nepatří mezi ty sněžné. Silné oblevy, které se zde občas objeví, i vyšší pokrývku brzy většinou likvidují, když zde často navíc vypomáhají fénové jevy za hradbou šumavy. Ale těch přes 40cm, co nedávno napadlo za zhruba 26hodin, je dost výjimečné. Dost sněhu bylo v březnu 1988 – skoro 60 cm. Ale ta nejsněžnější zima přišla docela nedávno. Na začátku roku 2006 v lednu výška sněhové pokrývky postupně rostla až na půl metru, což je na Vimperk nevídané. V únoru překonala rekordních 70cm a držela se ve vysoké výšce až do půli března. Trvalo až do posledního března, než stačilo tolik sněhu roztát.
Jaké zajímavé údaje jsi zaznamenal při měření srážek?
Jistě si všichni vzpomenou na ničivé povodně v roce 2002 a 2009, předcházely jim vždy vysoké srážky s rozmočením celého povodí a následné další srážky s průtrží. Ale ani jednou nešlo o rekordy v denních úhrnech ve Vimperku. Největší úhrn srážek za jeden den, co jsem naměřil, tak to bylo dvakrát kolem 85 mm. K největší průtrži došlo 7. srpna 1982, kdy za celý den napršelo 80 mm, ale více než tři čtvrtiny těchto srážek dokázaly spadnout během neuvěřitelných čtyřiceti minut. Zajímavé bylo, že ke srážkám došlo pouze od Vimperka do podhůři, kde místně napáchaly jindy sotva tekoucí potůčky spoustu škod, zatímco Volyňka se zvedla pouze pod městem. Pod Vimperkem to například vyneslo z modlenického lomu spoustu obřích balvanů a bláta, které úplně zneprůjezdnily hlavní silniční tah od Strakonic, až později musela pomoci s odstraněním těžká technika.
Antonín Vojvodík při pečlivých odečtech na meteorologické stanici na Horské Kvildě
Je mi jasné, že bys jako veliký fanda do počasí chtěl mít ve Vimperku co nejlepší vybavení. Nemýlím se, že?
Je to tak. Technika udělala nesmírný skok kupředu, i v samotném měření meteorologických veličin. Začal jsem se tedy na naši pobočku ČHMÚ v Českých Budějovicích obracet s prosbou, zda by nemohla i ve Vimperku vzniknout řádná stanice. Argumentoval jsem i tím, že ve Vimperku lze při fénových jevech za Šumavou někdy naměřit výjimečné hodnoty teplot. Vždyť jsem ve Vimperku naměřil historicky druhou nejvyšší prosincovou teplotu na území republiky. Rekord mají Fryčovice s +19,8 °C a Vimperk za nimi zaostal jen o jednu desetinu. A to nemusím zdůrazňovat, v jaké vysoké nadmořské výšce byla naše teplota naměřena, oproti daleko níže ležícím Fryčovicím.
Zpočátku vznikla v roce 2008 pouze automatická srážkoměrka dole na pozemku ČOV, ale automatické měření teplot a vlhkosti vypadalo dost beznadějně. Nakonec se díky paní Míle Starostové z budějovické pobočky podařilo měření ve Vimperku prosadit. Těsně před zimou započaly zemní práce na pozemku vedle automatické sražkoměrné stanice a začátkem února došlo k instalaci měřící elektroniky přímo firmou Meteoservis Vodňany pro další měření teplot a vlhkostí, konkrétně technikem panem Pytlíkem. Tím byla stanice zprovozněná a začala vysílat cenné údaje do centra ČHMÚ. V dalších dnech odborníci z ČHMÚ zapracovali na tom, aby byly údaje vidět graficky na jejich stránkách, Vimperk byl přidaný k ostatním jihočeským stanicím, takže zájemci mají možnost si vimperská data prohlédnout. Stanice pochopitelně musela napřed projít přísnými atesty ČHMÚ.
Pro mě i naše město VIMPERK je to velká událost a myslím, že všichni místní nadšenci přes počasí tenhle velký pokrok uvítají a ocení. Musím proto moc poděkovat vedení čekobudějovické pobočky ČHMÚ za to, že ve Vimperku mohla vzniknout automatická stanice na profi úrovni.
Josef Rychtář
foto: Josef Rychtář
