Miniatury: Přebrodit Křemelnou

Přebrodit Křemelnou

 

     Kloužeme po svahu dolů do rokle Pěkného potoka. Procházíme okolo ruin stavení osady nazvané Bystrá. Stromy pokrývá mech rokyt cypřišovitý, vystupují z něj červené plodnice lišejníku hávnatky obetkané. Podmáčená louka vyzařuje sychravý chlad, v otvorech po oknech stojí zbytky hrnců, na ulomené větvi u kmene visí konvice bez dna, místy se povalují kovové součásti mlýnu. Rezavějí a vstupují do země. Dá se říci, že se tam vracejí?

skala losenice     Stoupáme nad opuštěnou osadu. Pěkný potok je plný vody, ve stínu stromů se třpytí proud. Přeskakuje kdejaký z kamenů v podobě rozechvělých vějířů. Vysoko nad námi u skal nás upoutává pohyb. Rozeznáváme paroží. Že by jelen? Je jich tam spousta. Kráčejí rozvážně jeden za druhým po neviditelné pěšince. Počítám, počítám, nemohu se dopočítat. Jistě je jich přes dvacet, samí urostlí samci. Místy jsou z nich k vidění jen ty parohy, těla jsou ukrytá za nízkou a dlouhou vyvýšeninou. Září ve slunci jak ozdoba pohanského božstva v orloji. Jsme tedy svědky pánské jízdy? Kam jdou? Mají cíl?

     „Héj, kluci, počkejte na mě!“ volám na ně přitlumeně, abych je nepoplašil. Mračíš se. Jsem tady přece s tebou.

 

     Postupujeme podél proudu Křemelné. Obcházíme mohutné kmeny smrků obité krami. Kolikrát byly zraněné až do holého dřeva, až pod ně. Rána se zhojila krajkou zdřevnatělého mízního pletiva (kambium), počala se takto sličně hojit a už se přiblížila další zima, další tání a nové kry se zabodly do těžce zkoušených svalů stromů. Jejich kmeny se ve spodní části prohnuly po směru toku jak válcovité luky.

     Z tváří lesa, z těch cizích zákoutí více a více otisků nacházím na své duši. Cizota se však neproměňuje v nové útočiště. Nechci zapomenout. Chci být zapomenut. Proud ví, co to znamená zapomnění. Něžně i důrazně ohlazuje balvany. Stačí mu malá prohlubeň, vezme si na pomoc oblázky a vytrvalým omíláním dokola, stále dokola vykrouží dokonalou nádobu, kamennou nálevku zdobenou živými barvami uzounkých vrstev horniny1.

     „Musíme se dostat na druhou stranu,“ říkáš mi. A tak se zouváme. Vstupuješ první do ledové vody, koryto je plné, trochu nám to podemílá nohy, kterých se brzy zmocňuje křeč. Držíš v náruči fenku Zuzanku, která neprotestuje, dostala dnes co proto v lese od neznámého zvířete, a tak je zkroušená, občas poposedává, kdo ví, zda ji nějaké čelisti nepopadly za zadek.

 

     „Kdybys řekl, že to brodit nebudeš, klesl bys v mých očích,“ říkáš mi.

     „A jaké budou zbývající dvě zkoušky, princezno?“

Poznámka 1: Z mailu pana Pavla Hubeného: To je klasická pararula, tedy krystalická břidlice moldanubika- někdy ve starohorách přeměněné písky a jíly mořského dna, nejdříve tlakem, pak i teplotou na kontaktu s magmatem, kterým je v tomto případě žulový suk zabírající část údolí Křemelné (přesněji muskovit-biotitický granit).Na kontaktu s pararulami ( silimanit-biotitickou pararulou s migmatity) se vytvořil pás metamorfovaných břidlic (cordierit-biotitické pararuly). Pararulu, která přichází v úvahu, bych asi nazval migmatitem, ale v této zóně jsou si ty pararuly dost podobné.  

 

{gallery}vimperk/2018/12_prosinec/miniaturka{/gallery}

 

Text a kresba: Roman Szpuk 

 

1. Loučení s Friederike

2. Krátká zastavení   

3. Oheň tání 

4. Nesouvislý dialog  

5. Něžné objetí

6. Mráz a srdce

7. Tichá křídla

8. Co si myslí planety 

9. Bezejmenný potok 

10. Pouť okolo andělky 

11. Město je jiné 

12. Osamělci 

13. Staří a mladí 

14. Zpáteční cesta 

15. Chodím furt v pantoflích 

16. Toto místo 

17. Celé jaro  je erotické  

18. Na Brantlově dvoře

19. Socha Rodina 

20. České středohoří a Šumava 

21. Hýlové a blesk  

22. Bělásek a děti  

23. Omývání barev 

24. Bolest křídel  

25. Slunovratova noc 

26. Květina nezradí svůj květ

27. Barvy čaje  

28. Ještěrčin ocásek 

29. Střet dvou vášní 

30. Zatmění  

31. Pavlínka

32. Perseidy 2018

33. Sarančatům sklaplo

34. Prokletí milenci 

35. Zanechávaje příbytek otevřený  

36. A měla jsem tě ráda? 

37. Vážka rudá 

38. Kohlschachten  

39. Na cello hraješ 

40. Zlatá a černá 

41. Panta rhei

42. Palvínov a Vatětice

43. Říjnové květy jahod 

44. Vratká lávka slov 

45. O solitude 

46. Listopadové toulky 

47. Zasněžené město 

 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

  

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice  

8. Pavoučice sněžn 

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc 

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi  

25. Domov

26. Táta 

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně 

29. Fenka a okoun 

30. Duha 

31. Cestou z Najmanky na Radost 

32.Žluna 

33. Rehabilitace 

34. Bez střechy

35. Jako bílý šátek 

36. Nepoučitelní

37. Dobršská brána 

38. Hvězdy a psík 

39. Malá ťapkající holčička 

40. Zářijové plody 

41. Buchingerův dvůr  

42. Pouť na Luzný 

43. Jaké má oči?  

44. Nejmanka u Hrbu  

45. První sníh  

46. Úplňková noc 

47. Jepice 

48. Herwart a Empedokles 

49. Dálky na dosah 

50. Lidská zima

51. Gráve Gabréta 

52. Flöhturm 

53. Blízkosti opuštěných

 

{jcomments on}