3

Miniatury: Náušnice paní Zajícové

Náušnice paní Zajícové

 

     Je slunečné ráno. Zaléváš květiny čajem, který nám zbyl od večera. A vydáváme se autem nad Hartmanice. U lomu hledáme mobil, který mi tam vypadl, když jsem ti pomáhal koulet ze svahu borové špalky. Stačí prozvonit a máš ho. Jsi totiž v kopci rychlejší než já. Pak stojíme na břehu rozvodněné Otavy. Míjí nás auto záchranářů, pak hasiči, copak se zase stalo? Další bouračka? Až druhý den zjišťujeme, že se u radešovského jezu překlopili vodáci. Jeden utonul.

 5    Parkujeme v místě zvaném Peklo a pokračujeme cestou proti proudu potůčku Volšovky. Běží s námi fenka Zuzanka. Chceš podlézt nízkou větev, zachytáváš se jí a lekneš se nepříjemně slizké houby. Prosvítá-li jí slunce, její barva připomíná jantar. Její jméno zní jak zaklínadlo: černorosol umbrový.

     Krajina je plná vnitřního přetlaku. Sotva popadá dech. V lesích se potůčky naplnily až po okraj, voda jimi stéká jak bujné copy po kamenitých zádech milenky Gabréty. Objevil se devětsil a z Máří Magdaleny, která stojí pod křížkem, odlétá první moucha. Ježíš má nad hlavou motiv růže. Co asi znamená? 1 Docházíme k pomníčku mladého odbojáře Miloslava Říhy, kterého tu 14. 11. 1943 postřelilo gestapo. Zemřel v devětadvaceti letech. Odtud už je to kousek dolů k Žežulce.

     Sedíme na dřevěném mostku přes Volšovku a přímo před námi stojí někdejší mlýn Sterzműhle, kde tvořil své podmalby na sklo Václav Hrabánek. Přes zábradlí na balkónku jsou přehozené deky a peřiny. Posloucháme zdravý hlas živé vody. Slunce už začíná hřát, poslední zbytky sněhu se krčí na krajích lesa, kde se drží po většinu dne stín.

 

***

 

     Chystáme se vymáchat si nohy v ledové vodě. Hop. Tvoje bota dopadá do potoka a proud ji unáší dál do lesa. Musíš přeskočit dřevěnou ohradu, stíháš uprchlíka, který si chtěl zahrát na kajakáře či jiného vodáka, Zuzanka tě následuje, asi ji baví ta hra. Nakonec botu dostihneš a vracíš se k můstku.

     Od vedlejšího stavení Zajíců, na jejichž pozemek jsi při záchraně obuvi musela vniknout, k nám pomalu přichází stařenka. Pravou rukou se opírá o hůl, levou o hrábě. Přátelsky nás zdraví. Ptáme se jí na Hrabánka. Prý tam jezdí vnuci toho slavného, který tu maloval své obrázky.

     „Zachránili to tu,“ říká stará paní. „On už se o chalupu nestaral. Ze začátku měl čtyři koně, množili se jak myši. Když tu končil, pobíhalo jich po loukách šestnáct.“

     Všímáš si zajímavých náušnic, které má paní Zajícová na uších. Vypadají jak zuby nějaké zvěře zasazené do zlatých dubových lístků.

     „Ty mi dal můj muž,“ prozrazuje stařenka. „Jsou to zuby prvního jelena, kterého zastřelil.“

     „Pěkný den,“ loučíme se.

     „Hlavně zdraví. A abychom tu ještě pár dní mohli být,“ přeje nám i sobě paní Zajícová. Pokračuje namáhavě dál po cestě, kde se chystá shrabat nějaké popadané větve na cestě. „Musíme se hýbat,“ dodává. „Dokud to jde.“

     Za chvíli k nám dochází i starý pan Zajíc. Sotva se belhá o dvou holích. Má otevřený poklopec, ale kdo by v jeho věku a navíc na takové samotě dbal na detaily.

     „To je vaše paní, že?“ ukazujeme na stařenku a on přitakává.

     „Nechal jste jí udělat moc pěkné náušnice,“ říkáš mu uznale.

3     „To jsou grandle. Jelení špičáky. Čím je jelen starší, tím jsou tmavší. Mladí jeleni je někdy nemají vůbec. Třicet jelenů mi dali soudruzi,“ dává se do vyprávění stařec. „Přišel jsem za ředitelem lesního závodu a zeptal jsem se: Může obyčejný smrtelník dostat jelena? A on se zeptal tajemníka: Může obyčejný smrtelník dostat jelena? Jelena? Samozřejmě, soudruhu, odpověděl mu. Tak jsem koupil šišku uheráku, přišel jsem za ním a on spráskl ruce: To je mi ještě nestalo, aby mi někdo něco dal. Příští rok ti dám muflona. Ale než rok uplynul, dostal mrtvici. Ležel na zemi, přijela záchranka, podívali se na něj a řekli: Tak tady nemáme už co dělat. Ale sekretářka hned: Ale vždyť je to soudruh Svačina! Tak se do toho dali a oživili ho. Žil pak ještě pět let, ale už toho moc nezastal. Prvního jelena jsem střelil u Rejštejna. Byl to mrzáček.“

     Vzpomínky plynou a čas se tu odvíjí samovolně, nic a nikdo ho nepopohání. Stavidla tání jsou uvolněna. Opět sedíme na dřevěném můstku, pokračujeme v jedení jablek a najednou se někam propadlo víčko od krabičky na svačinu. Jen tak proklouzlo mezi prkny. A tak běžíš znovu. Zase přeskakuješ dřevěnou ohradu, teď s jednou nohou bosou. Zuzanka je štěstím bez sebe. I tohoto neposedu se ti podařilo chytit. A pokračujeme dál.

 

***

 

     Za zády nám přeletěl první žluťásek a lýkovec nad Volšovkou opojně voní. Přivoněla sis. Fialové kvítky ladí s tvými vlasy. A pak stoupáme po louce k Mochovu. Obloha je závratná ve své modři a v čmáranici cirů. Dívám se nahoru, vtom mi zpod nohy vyštěkne zoufalá Zuzanka. Kdo má hlavu v oblacích, nevidí si pod nohy. Louky pod námi jsou podmáčené, stéká po nich voda a stříbrně se v celých pásech třpytí. Silný a vlahý vítr se opírá do korun starých modřínů. Stojí tu jak sochy na Velikonočním ostrově. Dívají se k západu, odkud nejčastěji fouká. Jsou zcuchané, plné jizev a zlomenin. Cítím z nich jistotu, kterou poslouží nejen sami sobě, ale i příchozímu, který se do těchto končin dostal poprvé. Objal bych je, kdyby jejich kmen nebyl tak silný. Od Mochova je vidět až na Boubín. Obdivuju rozličnou modř vzdálených hor a blankytu oblohy.

     „Jak vyšisované montérky,“ snažíš se najít přirovnání pro odstín obzoru.

     Pokračujeme k Hořejšímu Těšovu. Vítr nám fouká do zad, žene loňské listí, které připomíná houf uličníků: Hurá, hurá! Kdo dřív? U suchého listnatého stromu nás zaujmou chodbičky lýkožrouta. 2 Jsou na rubu opadané kůry, připomínají tajemné nerozluštěné písmo na dřevěných destičkách či na papyru, který ztmavl a zpráchnivěl. Z vodorovných linek se nahoru i dolů rozbíhají tučnící zápisy krasopisu. Ale i na holém kmenu jsou podobné záznamy. Ať mi někdo povídá, že nenesou žádné poselství. Sezvat sem písmoznalce, třeba by se lidé mohli seznámit s novým myšlenkovým světem.

     Scházíme do Hořejšího Těšova. Naproti nám jde žena se dvěma psy. Sotva je udrží, když míjejí Zuzanku. Následuje je psík s velikou hlavou. Nenechá se odehnat, obchází nás, touží očuchat Zuzanku.

     „Nech toho!“ domlouvám mu. „Já jsem taky samec, starý pes, ale vyvádím takhle?“

     Vítr čechrá vlnky na rybníčku v Těšově. U jedněch vrátek nabízejí domácí vajíčka po čtyřech korunách. Sedáme si na lavičku za hráz. Přichází vysoký muž, vede s sebou malou holčičku s blonďatým copem podobným těm rozvodněným potokům. Posadí holčičku na obří houpačku zavěšenou na horolezeckých lanech na větvi jasanu.

      „A pak mě zatočíš?“ ptá se holčička vysokým hláskem.

     „No jo.“

     „Děkuju.“

 

{gallery}vimperk/2019/01_leden/miniaturka{/gallery}

 

Poznámka:

 

1) Kunsthistorik Jiří Bernard Krtička mi napsal: Myslím, že růže jako symbol Krista u nás není úplně běžná. Obecně růže je pro svou barvu symbolem mučednictví. Připomíná mi to můj milovaný výbor z německé barokní poezie Růže ran (1943), jehož titul je přejat z básně Angela Silesia. Tato metafora asi vděčí za původ Sv. Bernardovi, který vykládal pětici okvětních lístků růže jako symbol pěti ran Kristových. V umění údajně existuje motiv Ukřižování na růžovém keři, sám jsem jej nikdy neviděl.

2) Přes pana Pavla Hubeného se mi ozval znalec kůrovců pan Jiří Procházka: Určitě to je kůrovec, tipuji lýkohub jasanový (Hylesinus fraxini) nebo lýkohub zrnitý (H. crenatus), bez měřítka to nelze s jistotou říci. Matečné chodby do průměru ca 2,5 mm = H. fraxini, matečné chodby ca 3-4 mm v průměru = H. crenatus. Požerky se odlišují i dalšími znaky a druhy mají i jiné nároky na tloušťku kůry ale v zásadě průměr matečných chodeb je nejjednoduší rozlišovací znak. V současnosti jsou oba velmi namnožení díky houbě Chalara fraxinea, která ve velkém kosí jasany. Oba lýkohubi však houbu neroznáší. 

 

Text a foto: Roman Szpuk 

 


MINIATURY Romana Szpuka 2019: 

 

 

1. Posed u Modravy 

 

2. Výstup na Stožec

 

3. Dlouhé zimní noci 

 

4. Předjarní povídání 

5. Jarní vítr

 

 

 

 

 


 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 :

 

 

1. Loučení s Friederike

 

2. Krátká zastavení   

 

3. Oheň tání 

 

4. Nesouvislý dialog  

 

5. Něžné objetí

 

6. Mráz a srdce

 

7. Tichá křídla

 

8. Co si myslí planety 

 

9. Bezejmenný potok 

 

10. Pouť okolo andělky 

 

11. Město je jiné 

 

12. Osamělci 

 

13. Staří a mladí 

 

14. Zpáteční cesta 

 

15. Chodím furt v pantoflích 

 

16. Toto místo 

 

17. Celé jaro  je erotické  

 

18. Na Brantlově dvoře

 

19. Socha Rodina 

 

20. České středohoří a Šumava 

 

21. Hýlové a blesk  

 

22. Bělásek a děti  

 

23. Omývání barev 

 

24. Bolest křídel  

 

25. Slunovratova noc 

 

26. Květina nezradí svůj květ

 

27. Barvy čaje  

 

28. Ještěrčin ocásek 

 

29. Střet dvou vášní 

 

30. Zatmění  

 

31. Pavlínka

 

32. Perseidy 2018

 

33. Sarančatům sklaplo

 

34. Prokletí milenci 

 

35. Zanechávaje příbytek otevřený  

 

36. A měla jsem tě ráda? 

 

37. Vážka rudá 

 

38. Kohlschachten  

 

39. Na cello hraješ 

 

40. Zlatá a černá 

 

41. Panta rhei

 

42. Palvínov a Vatětice

 

43. Říjnové květy jahod 

 

44. Vratká lávka slov 

 

45. O solitude 

 

46. Listopadové toulky 

 

47. Zasněžené město 

 

48. Přebrodit Křemelnou

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

 

  

 

1. Uplakaný čert

 

2. Hrušky 

 

3. Vánoční vzpomínka

 

4. Co všechno ten nástroj dovede

 

5. Nešahej na ten sníh

 

6. Otto Hrdina

 

7. V údolí Losenice  

 

8. Pavoučice sněžn 

 

9. Šla Kačenka podle vody

 

10. Vzpomínka na Krýmuse

 

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

 

12. Letící oblaka

 

13. Pan Kodýdek

 

14. Cesta pulsu

 

15. Život a smrt

 

16. Deštníky

 

17. Poklady

 

18. Krucifixy

 

19. Velikonoční vejce

 

20. Koza v kapli

 

21. Kolečka vypálené trávy 

 

22. Boubínská noc 

 

23. Ovečky

 

24. Bratři Kazarovi  

 

25. Domov

 

26. Táta 

 

27. David je fatalista

 

28. Noční bouřka na Boubíně 

 

29. Fenka a okoun 

 

30. Duha 

 

31. Cestou z Najmanky na Radost 

 

32.Žluna 

 

33. Rehabilitace 

 

34. Bez střechy

 

35. Jako bílý šátek 

 

36. Nepoučitelní

 

37. Dobršská brána 

 

38. Hvězdy a psík 

 

39. Malá ťapkající holčička 

 

40. Zářijové plody 

 

41. Buchingerův dvůr  

 

42. Pouť na Luzný 

 

43. Jaké má oči?  

 

44. Nejmanka u Hrbu  

 

45. První sníh  

 

46. Úplňková noc 

 

47. Jepice 

 

48. Herwart a Empedokles 

 

49. Dálky na dosah 

 

50. Lidská zima

 

51. Gráve Gabréta 

 

52. Flöhturm 

 

53. Blízkosti opuštěných

 

{jcomments on}