Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Vzpomínka na srpen 1968

     

     

    Vzpomínka na srpen 1968 a následky této okupace

     

     

     

           21. srpna 1968 brzy ráno. Jsem s bratrem na prázdninách u mé babičky v Lásenici u Jindřichova Hradce. „kluci vstávejte, jsou tady Rusáci,“ těmito slovy jsme byli probuzeni. Migranti ze SSSR přijeli v hranatých železných maringotkách, i priechali na samaljotoch (přiletěli letadly). Celkem tady bylo přibližně 400.000 těchto migrantů na 6.300 tancích. Zachtělo se jim vnutit civilizovanému národu, který se právě probral z klinické smrti, svoji medicínu, svoji ideologii.

     

           Podnáčelníci tohoto primitivního kmene, které zplodil nějaký zapšklý a zlý prcek jménem Uljanov, později si pak nechal říkat Lenin, unesli čelní představitele naší tehdejší ČSSR. Náčelník kmene migrantů Srostlé obočí, občanským jménem Leonid Brežněv, pak tyto naše představitele věznil od 23.8. do 26.8.1968. Srostlé obočí psychicky týralo naše čelní představitele a dosáhlo kýženého výsledku, migranti se mohou v naší vlasti roztahovat po DOBU okupaceDOČASNOU, která trvala 23 let. V naší „delegaci“ byl jediný statečný František Krigel. Toho Srostlé obočí nepřesvědčilo.

     

     

           Migranti se roztahovali po naší zemi, díky migrantům zahynulo 402 našich občanů, díky migrantům odešlo z naší země do svobodného světa přibližně 350.000 inteligentních lidí. Srostlé obočí se domluvilo s náčelníkem našeho rudého kmene (nechci urážet americké indiány) Gustou Husákem a na našem území nechal „jenom“ 85.000 migrantů říkali si „Střední skupina vojsk,“ migranti měli k dispozici 1.500 tanků, 650 děl, 90 raketometů a 300 letadel.

     

     

           Náčelník Gusta, spolu s další skupinou československých VÍTAČŮ, Nasakánepůšťať Bilakem, Červeným hrádkem Jakešem, Lojzou Indrou a Jožinem Lenártem v dubnu 1969 uvrhli na naší zemi dobu temna, nastala normalizace. Gusta a jeho věrní se líbali dvojitým Chruščevem se Srostlým obočím a užívali si tak opojné slasti vzrušení.

     

     

           V kdejakém městě pak na nás čuměl původně prcatý, ale sochou velký, věčně živý Vláďa Lenin a to nemluvě o sochách masového vraha vlastních občanů Klementa Gottwalda. Aby toho nebylo málo, tak za peníze nás všech se stavěli mešity a chrámy aparátům bratrstva rudé pracky. Stavěla se připitomělá agitační střediska, ve smyslu 100x opakovaná lež je pravdou. Dokonce se stavěli i památníky osvobození Československa Rudou armádou v místech, která osvobodila americká armáda a bota migranta tam šlápla až toho osudného roku 1968.

     

     

           Migranti pustošili naší zemi, na mnoha místech způsobili ekologickou katastrofu. Podhlavní náčelnictvo Srostlého obočí mělo své ležení v Milovicích. Aby si žili lépe než jejich primitivní kmen v SSSR, tak jim naše bratrstvo rudé pracky přednostně zásobovalo jejich centralnyj magazin (obchodní dům). Ale lidi co se nestalo, oni do těch Milovic jezdili i ti naši rudí vítači, a těch bylo. Naši vítači se vesele rozmnožovali a plodili další a další vítače. Naši vítači společně s migranty vymývali mozky našim spoluobčanům , nevítačům. Vítači školili nevítače a mleli něco o marxismu leninismu, mektali něco o tom, že bez VŘSR by nebylo ČSSR (v čemž měli trochu pravdy jelikož, kdyby nebylo VŘSR, tak by bylo ČSR), pro později narozené VŘSR: velká říjnová socialistická revoluce, ČSSR: Československá socialistická republika, ČSR: Československá republika). Vítači nutili nevítače slavit svátek migrantů VŘSR a to 7. listopadu, který byl také oním třináctým měsícem v kalendáři (měsíc československosovětského přátelství) . Náš svátek 28. října nebyl!!! Naši přední nevítači nemohli vykonávat svá povolání, byli tak vyházeni učitelé, vědci, ředitelé závodů atd. Na jejich místa tak nastoupili neschopní, či všehoschopní vítači a společnost upadala. Narození vítači vítačů odrostli školnímu vzdělání a dostávali se tak na přední místa, kam je dosazovalo bratrstvo rudé pracky. Jejich strana rozhodovala o tom, kdo bude vystupovat v televizi, jaké filmy se budou natáčet, jaké knihy se budou okuppvydávat, podle jakých osnov se budeme vzdělávat a stále nám dávala za vzor primitivní migranty z jejich východní země Sovětského svazu. Nastalo bezčasí. Hrdost našeho národa upadala. Dějepis se učil v duchu jejich pitomé ideologie. Neučilo se o vzniku republiky, o československých legiích, o
    T. G. Masarykovi, o M.R. Štefánikovi, o našich vojácích na západní frontě, rudá pracka lhala. Slavili jsme den Osvobození Československa sovětskou armádou, učili jsme se o VŘSR, Gottwaldovi, Zápotockém, který v roce 1953 okradl své spoluobčany měnovou reformou a učili jsme se jenom o tom jací jsou komunisté hodní, jak to s námi myslí dobře a jak je Sovětský svaz náš přítel nejvěrnější a se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.

     

     

           10. listopadu 1982 začal třídílný seriál Kremelské pohřby, Jako první bylo na řadě Srostlé obočí Brežněv, druhý díl 9. února 1984 Kagébák Andropov a poslední díl byl odvysílán 10. března 1985 Konstantin Černěnko.

     

        

           Začalo jaro a oteplování v Moskvě, perestrojka a Michail Gorbačov. Naši přední vítači se začali divit. Ale ať dělali co dělali blížil se konec vítačů

     

     

           17. listopad 1989 nádherný podzimní den. Nevítači otevřeně protestovali proti vítačům a už to nešlo zastavit. Tehdy jsme vyhráli, bohužel bylo to mmooocccc sametové. Z vítačů se stali nevítači a voliči zla, nenávisti, závisti a zloby. Z nevítačů se stali z poledu vítačů pravdoláskaři, havloidi, pražští kavárníci, atd. To znamená slušní, přemýšlivý, hrdí občané, voliči demokracie, svobody, pravdy a lásky.

     

     

           21. června 1991 odešel z naší země poslední migrant. S veškerou noblesou se o odchod migrantů zasloužili nevítači
    PAN PREZIDENT VÁCLAV HAVEL A MICHAEL KOCÁB.

     

     

    Bohumil Kantor
    Vimperk  

     

    Sdílet