Klání na Winterbergu již podruhé

V pátek 22. listopadu se po necelém roce opět sjeli do Vimperka příznivci nadnárodní aktivity „Living history” z nejrozmanitějších koutů naší vlasti, aby se zde zúčastnili již druhého „Klání na Winterbergu”, pořádaného místními lazariány. Podrobnější pojednání o celé akci i jejím historickém pozadí jsme na našich stránkách přinesli loňského roku zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/104-historie-obce/596-pod-dotekem-ozivle-historie, takže zbývá jedině dodat, že tentokrát středověké rytíře nehostila Hájná Hora, nýbrž rekreační zařízení Barborka. Jinak se víkendový program nesl prakticky ve stejném duchu jako první ročník, tedy obsahoval coby hlavní sobotní náplň především rekonstrukce dobových bitevních scén a soubojů, z nichž pochází následující fotoreportáž:

 

 

 

Poslední přípravy před bojem …

 

 

 

 

Jako první přišly na řadu bojové střety ve formacích.

Na bitevním poli tentokrát přihlíželo více žen nežli loni, ba dokonce i jedna v kojeneckém věku, …

… jíž se ovšem řinčení zbraní doprovázené válečným pokřikem zjevně pranic nelíbilo.

Dále následovaly souboje dvojic, z nichž vždy jeden byl favorizovaným vyzývatelem očekávajícím odvážného soupeře.

Některá utkání však přece jen patřila do říše fantazie – např. německý řádový rytíř z XII. století (zády k nám) …

… se ve skutečnosti nemohl bít s rytířem oděným v plátové zbroji, která začala postupně vznikat teprve o dvě staletí později a v kompletní podobě, jakou vidíme na snímku, se objevila až v XV. století.

 

Také tady se zápolilo s plným nasazením, které nejednou přinášelo bojovníkům nefalšované válečné šrámy.

 

Bylo zjevné, že nikdo z přihlížejících netrpěl nouzí o vzrušující podívanou a všichni zúčastnění se v rámci tohoto vimperského víkendu náležitě vyžili. Ve dvou případech sice muselo být dokonce vyhledáno lékařské ošetření, ale, jak pravil hlavní organizátor klání – rytíř řádu sv. Lazara Milan Bártík, tohle prostě k akcím, které mají co nejvěrohodněji se vším všudy rekonstruovat dobový život, patří. Ostatně skuteční středověcí rytíři měli dozajista podmínky ještě mnohem tvrdší, takže nějaký ten šrám, vyražený zub či vykloubené rameno dozajista milovníky živé historie neodradí od toho, aby za rok opět zavítali na Winterberg.

 

JT

 

{jcomments on}