Vzpomínky Jiřího Potužníka 2

2.  Na co jste po svém volebním období pyšný? 

 

Já jsem byl do této funkce dosazen na základě společného jednání všech politických subjektů krátce po tzv.

revoluci, na konci r. 1989 a začátkem roku 1990. Byl jsem navržen Občanským fórem. Poté, na  základě jednání všech politických stran či sil o složení MěstNV v r. 1990, vyplynulo moje jméno. Ani jsem nevěděl a dodnes nevím, jak jsem se k tomu dostal.

Pravděpodobně jsem se zdál být nejméně kontroverzním člověkem.  Nebo, což bude asi pravděpodobnější,  že již v tuto dobu byli někteří rychle se přizpůsobující spoluobčané nové situaci natolik aktivní, a  snažili se zpoza tahat za nitky a byli přesvědčeni, že si se mnou budou dělat co budou chtít. I takovéto poznání jsem ve své funkci zaregistroval, byť to bylo jen v náznacích.

Bylo to přeci jenom krátce po změně režimu a moje funkce trvala pouze necelých 10 měsíců. A tak si ti odvážní, nebo spíše bezcharakterní a bezzkrupulózní  spoluobčané ještě tolik netroufali.  Potvrzují to také i intriky a pletichy prováděné těsně před volbami na podzim roku 1990, a které jsem v těch zásadních problémech popsal v dopisu tehdejšímu předsedovi Občanského fóra – profesorovi Jirkovi Horákovi. Tyto moje poznatky zůstaly ze strany profesora bez jakékoli odezvy. Což již tehdy přesvědčivě a otevřeně signalizovalo nekalé praktiky ve vedoucí politické síle – Občanském fóru.

Stal jsem se tedy posledním předsedou MěstNV,  po tak zvaných revolučních změnách v listopadu roku 1989. 

V období, kdy jsme zde měli vládu komunistické strany byly radnice přejmenovány na Národní výbory a starostové na jejich předsedy. Po mém necelém ročním působení ve funkci, po mimořádných volbách, byly tyto přejmenovány zpět na Radnice a na starosty.

 

Vzhledem k tomu, že jsem v této funkci působil pouze necelých  10 měsíců a ještě v době obrovských politických, společenských i hospodářských změn, jsem rád, že jsme toto období zvládli bez nějakých dramatických událostí, které by způsobovaly závažné problémy v chodu města.

Mohu říci, že se na tomto celkem dobrém výsledku podíleli všechny místní politické strany, i když se občas zcela zákonitě, vyskytovaly i nějaké ty excesy.

Mojí snahou bylo přistupovat k politické diskusi přímo, otevřeně a bez jakýchkoli postraních úmyslů. Myslím, že se mi podařilo navázat vzájemnou důvěru, která byla nezbytná pro dosažení přijatelných výsledků naší společné práce. 

Byl to rok velice rozjitřených mezilidských vztahů, které zcela zákonitě přináší každá taková obrovská společenská změna. Byl to rok naší snahy, nás politicky angažovaných, o co možná nejlepší stabilizaci těchto rozjitřených vztahů a byl to také rok začínajících příprav na zásadní společenské a hospodářské změny v naší zemi.