Vzpomínky Jiřího Potužníka 5

5.  Jak se vlastně člověk může stát starostou?  

 

Starostou, ale i jiným voleným zástupcem občanů, avšak určitě s některými nižšími nároky, se může stát

každý občan splňující určité předpoklady.

 

Podle mého názoru a zkušeností, by si tento uchazeč měl především uvědomit, zda pro takovouto práci má vůbec vrozené vlohy. Každý člověk se na tuto práci rozhodně nehodí. O této zásadní skutečnosti nás dnes a denně přesvědčuje polistopadový vývoj v našem městě, ale i téměř v celém státě! Vždy je prospěšné, pro funkci starosty a místostarosty,  když má uchazeč již nějaké osobní zkušenosti s řízením větších pracovních kolektivů.

Zde je také na místě, abych uvedl velkou lidskou zkušenost, kterou je, že pro úspěšnou činnost při výkonu veřejné funkce není ani tak rozhodující úroveň vzdělání, čili naučená, či umělá !  inteligence, i když vzdělání slouží „většinou!“ pro dobro věci, ale nemusí to být pravidlem. Ale zásadní pro výkon této práce je vrozená inteligence a vrozené předpoklady. To je opravdu to nejdůležitější!

 

Každý takový uchazeč by měl být obdařen přirozenou autoritou, která by se měla permanentně projevovat ve vzájemném jednání s podřízenými i protistranami. Také by měl hýřit zdravým sebevědomím a přiměřenou ctižádostí. Měl by také umět prokazovat i vůdčí schopnosti. A v neposlední řadě musí mít velice dobré předpoklady pro vyjednávání s dalšími osobami.

Rozhodně by měl být členem některé politické strany – podrobnější důvody popisuji v odpovědi č. 13 -Skutečnosti ovlivňující správné fungování našeho města. Já osobně, ač nejsem členem žádné politické strany, nejsem zastáncem politicky neorganizovaných. Kdybych měl přijmout jakoukoli podobnou funkci, určitě bych vstoupil do politické strany, která by mne do funkce navrhovala.

Ze své zkušenosti vímže člověk v takovéto a podobné funkci potřebuje pro dobrý a spolehlivý výkon své práce maximální a co nejširší podporu, nejen místní, ale i krajskou či celorepublikovou. Každá pomoc je velice prospěšná.  

A to u neangažovaných politiků zcela chybí.

Měl by již mít dostatek potřebných informací o tom, co je to veřejná práce a politika a rozhodně by mělo být naprostým pravidlem, aby již měl i nějaké osobní zkušenosti s veřejnou prací a politikou.

Zájemce by se měl o politiku proto zajímat  od místní úrovně, začít co nejdříve. Musí být v politické straně aktivní, aby mohl přesvědčit své spolustraníky o svých kvalitách. Proto by měl veřejně obhajovat své názory a tím vstoupit do povědomí svých i opozičních politických kolegů, ale i občanů. A zde vidím největší kámen úrazu drtivé většiny polistopadových kandidátů ! Protože tyto nutné zkušenosti jim zcela chybí!!! Více v odpovědi č. 13.

Každý zájemce by si měl uvědomit, že je to práce s lidmi, a proto by měl být rád mezi nimi. Také je nutno si uvědomit, že má-li se tato práce vykonávat dobře a úspěšně, je to práce časově velice náročná. Nutno počítat minimálně s 80 až 100 hodinami za týden. Není to jenom moje zkušenost z 10 měsíčního výkonu funkce, opřená o celoživotní zkušenost s řízením pracovních kolektivů, ale hlavně i dlouholetá zkušenost p. Fritze Wimmera ze sousedního Německa, který byl starostou města Freyung celých 16 roků.

Mohu s plným svým vědomím říci, že se nejedná v žádném případě o zaměstnání s určenou pracovní dobou, ale o takzvanou „službu veřejnosti!“, která nemá ničím ohraničenou pracovní dobu!!!

Pro takovouto funkci by měl mít zájemce organizační schopnosti na vysoké úrovni. Měl by být schopen naslouchat druhé straně a bez jakýchkoli ješitností apod., přemýšlet o názoru druhých. Měl by také umět přijmout názor druhého a samozřejmě i kompromisy.

Musí také umět veřejně přiznat svoji chybu a vyvodit z ní nestranné důsledky!  Samozřejmě je nutné, aby velice dobře komunikoval jak se svými stranickými, tak i s ostatními politickými kolegy, a také ale s úředníky a i se svými spoluobčany.

A mělo by mu ležet na srdci pouze blaho Města a jeho občanů a nikoli jeho vlastní!

 

Protože se ale s trváním na pevných morálních a charakterových zásadách nemůže v současné politice všeobecně uspět, měl by znát i určitou hranici, za kterou není ochoten v žádném případě jít, a proto se v případě nutnosti umět i vzdát své funkce.

Měl by si také ujasnit zda je vůbec schopen nějakých ústupků z právě uvedených hodnot a v případě že nikoli, neměl by funkci vůbec přijímat. Protože člověk neoblomně trvající na výše uvedených hodnotách bude zákonitě svými odpůrci dříve či později, po určité době zcela „sešrotován“!

Je třeba se také připravit na intriky a pletichy zájmových skupin, skupinek či jednotlivců, které se uplatňují stále ve větší a větší míře. Proto by se měl umět obklopit svými nejbližšími spolupracovníky s maximální vzájemnou důvěrou. Toto je vhodné v každém období své politické kariéry.

Již můj děda  říkával, a platí to stále, a řekl bych, že dnes více než kdy jindy, že  : „Politika vždy byla,   je a vždy bude svinsto!“.  A já dodávám : „Zda to bude „svinstvo“ větší či menší, vždy záleží na tom, jací lidé se v jednom čase sejdou k přímé politické spolupráci a jací lidé jsou v pozadí.“.

K takovýmto závěrům nedospěl jenom můj děda, obyčejný zedník, ale i jeho předchůdci. Je to zkrátka dlouholetá lidská zkušenost. K těmto závěrům dospěli naši předkové aniž by poznali praktickou politiku KSČ! Takže nemají absolutní pravdu ti, kteří  jenom všechno svádí na ideologii a politiku KSČ !!!

A když dnes vidíme, jaké zlořády jsou politici  schopni uskutečňovat s naprostým klidem a zcela suverénně a naprosto beze studu, tak těmto závěrům našich předků musíme dát všichni za pravdu. A dnes se toto hodnocení politiky mého dědy opět začíná ve veřejnosti občas pomalu objevovat.

Pokud bude zájemce o funkci podrobně obeznámen a srozuměn s tím, co politika ve skutečnosti je, bude se

snažit pracovat s maximálním nasazením a také splňovat minimálně !  všechna tato kritéria, pak jenom musí doufat, že si ho straničtí kolegové všimnou a budou ho pověřovat  náročnějšími a náročnějšími úkoly, až nakonec třeba i tím starostou, nebo jej vyšlou i do vyšší funkce.

Každý, kdo je navrhován na tuto volenou vedoucí funkci by si měl dobře uvědomit, jací lidé jej do této funkce navrhují, jaké životní zásady propagují a zda se jimi také v životě řídí, zda podle nich sami  žijí!!!

V každé době, v každém režimu platilo, kromě socialismu, že navrhovatelé spoluobčana do politické funkce jsou finančně silní a se silnými kontakty, ale nechtějí se sami veřejně kompromitovat či „špinit“ vykonáváním této funkce v zájmu svých nečistých úmyslů. “. V současnosti to ale platí v daleko větší míře.

Pouze v socialismu rozhodovalo namísto finanční moci, moc výhradně politická. Nepůsobily zde ale tak gigantickým způsobem a tak okázale soukromé zájmy lidí u moci, jako dnes v té vysněné „svobodě a demokracii“! Alespoň já tento velice nepříznivý stav takto vnímám!

Proto si tito navrhovatelé pro výkon této vedoucí funkce vyhledávají tzv. „obětní beránky“, kteří bezezbytku plní jejich vůli jako vděk za to, že jim pomohli do funkce, ale kteří také za tyto silné a nemorální  jedince přebírají veškerou odpovědnost, jak se lidově říká, kteří za ně nesou svoji „vlastní kůži na trh“. A i když to v socialismu platilo také, tak jsem přesvědčen, že ne v takových obludných rozměrech.

Z toho také vyplývá, že takto vybraný a preferovaný jedinec, tak jak je vidět někdy i v současnosti

v naší společnosti, nemusí žádná takováto  výše uvedená kritéria ani splňovat !!! Bude ale jenom figurkou zcela odevzdán do rukou svých chlebodárců!