Vzpomínky Jiřího Potužníka 9

9. Co byste vzkázal místním obyvatelům, kteří ve Vimperku vydrželi, i když museli odejít za prací jinam?

 

 

Musím říci, že pro vimperáky je to těžká a složitá doba. Nejhorší a nejsmutnější na tom všem je, že to nebylo

způsobeno tak zvanou „vyšší mocí“, ale jen a pouze neschopností politickou i lidskou a snad i namyšlenou arogancí našich spoluobčanů, majících v tom kterém čase rozhodující funkce!

Tito si zřejmě mysleli, že ONI jsou obrazně řečeno, „neomylnými pány světa“ a vše se musí točit dle nich  samých podle jejich „jedině správného a chytrého názoru “! Ale dle názoru mého a zřejmě i širší veřejnosti, jenom podle jejich hloupého výmyslu. Nakonec negativní výsledky jejich působení ve vedení Města jen potvrzují tyto mé závěry!

 

Smutné je, že ani nepokládali za potřebné tyto své „výmysly“ konzultovat ať již s širokou odbornou či laickou

veřejností. Byl to přeci jenom naprosto zásadní a obrovský zásah do života našeho města , do života našich občanů !!!

 Chovali se vůči nám, občanům, arogantně a sprostě, jako by město byla jejich soukromá firma!

Opět se omlouvám upřímně těm radním a zastupitelům, kteří byli jiného názoru, ale byli přehlasováni.

 

Přesto všechno zlé si ale myslím, že zatím nedošlo k nějakému zásadnímu vystěhovávání občanů z našeho města. Je to u některých našich občanů způsobeno také určitě bytovou situací tam, kde práci získají, nebo jeden člen rodiny tady práci stále má a potom musí druhý po určitou dobu dojíždět, dokud situaci nevyřeší jinak.

V každém případě ale tady určitě zůstane jádro tak zvaných „skalních“, kteří mají k našemu městu vytvořen silný vztah a jen velice těžko by se stěhovali jinam. I za cenu dojíždění za prací. Takový člověk je ochoten pro své město ledacos i obětovat. Paradoxem ale většinou bývá, že si takovýchto občanů vedení Města moc neváží!   

Mezi tyto „skalní“ si myslím, že  patřím i já sám. I když zde má moje rodina – má dcera – rodinný dům, který je sám o sobě určitým mým velice silným „přidržovačem“ ve Vimperku. Mám ale vyzkoušeno již z mládí, že bych jen velice těžko zapouštěl své kořeny v novém místě a zvláště ne mimo Šumavu. A což potom, když je člověku více roků. Možná bych měl dnes velký problém vrátit se i do své rodné obce.

A takto to asi cítí většina našich obyvatel, ať již rozených vimperáků, či starších jak do věku, tak i do délky života ve Vimperku. Při této příležitosti si vzpomínám na jednu lidskou zkušenost, která je všeobecně známa :  „Šumaváci si jen velice těžko zvykají jinde, mimo své šumavské bydliště“.

Proto jsem přesvědčen, že převážná část našich spoluobčanů bude bojovat s nepřízní osudu jak jen to půjde a stěhovat se z našeho města tak snadno nebude.

Přes všechno špatné, co nás v současnosti obklopuje a co hrozného nám přinesla ta „naivně vytoužená !  svoboda a demokracie!“, nám nezbývá nic jiného než doufat, že se situace snad změní k lepšímu. I když, to co se nyní děje v celé lidské společnosti nám moc nadějí nenaznačuje.