Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Vimperk - Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2016


     

     

    Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních ... tím vším je fotokronika Jana Tláskala  http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

     

     

    31.říjen:

    Bylo zde konstatováno, že letošní říjen v porovnání se svým loňským a předloňským protějškem prohrává z hlediska četnosti inverzních výjevů. Tím ovšem jistě nemá být řečeno, že jako celek snad byl nudným či nezáživným - ba naopak. V samém závěru dokonce vytáhl z rukávu eso, což ostatně zmíněný měsíc dokonale ovládá. Pro příklad stačí připomenout si nečekané finále října roku 2012 - http://vimperk.eu/index.php/vimperk/419-vimperk-fotokronika-jana-tlaskala-rijen-2012 . Dnes se sice na Boubíně nekonaly jako tehdy překvapivé zimní scenérie, ale poměrně prudký noční pokles teploty po nevýrazném víkendu zavdal příčinu k pomyšlení, že za předpokladu viditelných Alp by mohlo dojít i k atmosférickému zrcadlení. První pohled tedy zákonitě směřoval k jihu, konkrétně k Plechému ...     

    ... a Třístoličníku. Předpoklad se skutečně potvrdil, třebaže vimperská startovní teplota v podobě tří stupňů pod nulou byla nižší nežli boubínská, představující v okamžiku pořízení snímku pouze jeden a půl mrazivého stupně. Porovnáme-li si tyto siluety dachsteinského masivu třeba zrovna s dokonale viditelnými štíty onoho posledního října dvanáctého roku, nepozorujeme zatím v základních obrysech pražádný rozdíl. 

    A tak je možno obrátit pozornost směrem východním ... 

    ... a pozorovat, kterak svižně stoupající sluníčko vytahuje vpravo za Kletí též obrysy Novohradských hor, ... 

    ... případně se obratem o sto osmdesát stupňů pokochat barevným laděním západního obzoru. 

    Avšak hlavním cílem jsou přece jen Alpy, navraťme se proto především k nim. 

    Jak se ukazuje, byl k tomu nejvyšší čas - všehovšudy čtvrthodinka od prvního pohledu sem stačila uchystat nepřehlédnutelnou změnu. 

    Porovnání s výše uvedenými základními obrysy už vyznívá zcela jinak ... 

    ... a tato změna není zdaleka poslední. O pouhé čtyři minuty později nalézáme další rozdíly, v jejichž rámci si můžeme i povšimnout charakteristického rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem, tedy původce atmosférických zrcadlení neboli fata morgán. 

    Neodmyslitelnou součástí té skvělé podívané jsou samozřejmě též barevné proměny, ... 

    ... pozorovatelné po celém obzoru. 

    Navzdory výraznému inverznímu pásu lze pátrat i po dalších případných vrcholech - a tu lze sice velmi slabě, ale přece identifikovat Watzmann a Hochkalter. 

    Ale honem zpět k Dachsteinu, ... 

    ... neboť uplynula další čtvrthodinka a zrcadlení stále není u konce.

    Sluníčko ovšem dávno nabralo výšku, z níž začne plnou silou prohřívat a zdvihat mlžný opar, ... 

    ... v němž už se ztrácejí třeba stožáry rakouské větrné elektrárny. Ale ani těm momentálně nepatří hlavní zájem, ... 

    ... neboť výše nad nimi se právě zaskvěl drobný bonus v podobě pravého slunečního parhelia, shlížejícího na zlatobílou inverzní hladinu. Zatím na ní výrazně převládají ostrovy, ...  

    ... k jakým náleží na protější straně i Libín. Ale bude-li počasí příštích dnů pokračovat ve stejném duchu, ... 

    ... můžeme se vbrzku dočkat, že listopad vynahradí vše, na čem říjen šetřil. Ale tomu je každopádně odpuštěno, neboť se nejen loučí ve velkém stylu, ale po nevýrazném víkendu nás zjevně obdaří krásným slunečným dnem. Že pak současně i velmi chladným? Inu, to přece k dané roční době patří ;-) . 

     

    30.října:

    Počátkem měsíce se zdálo, že letošní podzim má poněkud pomalý rozjezd, teď je ale možno pro změnu konstatovat, že stromy se najednou přímo překotně zbavují svého dokonale vybarveného listí.  

    A přitom stále můžeme v lesích nacházet houby - jednak starší, již přešlé mrazem jako např. tato hlíva nálevkovitá, ... 

    ... nebo zcela čerstvé, zde konkrétně krásnorůžek lepkavý. 

     

    29.října:

    Změna počasí skutečně nastala, kalné ráno poslední říjnové soboty a současně posledního dne letošního letního času se dosti zásadně lišilo od včerejšího. I tak ale postupně došlo k rozjasnění, které obrátilo náladu krajiny optimistickým směrem.   

    Jediný Boubín se uprostřed milého slunečna postaral o výjimku - pro někoho překvapivou, jiného naopak nepřekvapující. Zatímco včera si dokázal veškeré inverzní aktivity udržet v uctivé vzdálenosti od těla, ... 

    ... dnes si pro změnu od nějakých dvanácti set padesáti nadmořských metrů nasadil poctivou mlžnou čepici, dosahující odhadem dalších sto metrů nad rozhlednu, a teplotu stlačil o půl stupně pod nulu. Stále sem mířící účastníky dálkového pochodu tedy nepřijal zrovna přívětivě, ... 

    ... ale s tím se na Šumavě nejen v jeho případě musíme zkrátka čas od času smířit. 

     

    28.října:

    Těžko posoudit, kdo z mnoha lidí na dnešním Boubíně si jen vyšel na příjemným podzimním počasím provázený sváteční výlet, či kdo byl pro změnu účastníkem "Dálkového pochodu Šumavou a Blanským lesem" - neboli "BLK", tj. Boubín, Libín, Kleť. Stanoviště "K02" všem bez rozdílu připravilo skvělé zážitky, které však v zájmu plného vychutnání vyžadovaly setrvat na věži aspoň hodinku. Tu ovšem krom autora této fotokroniky nikdo z dalších návštěvníků nevydržel, takže se aspoň tady nabízí příležitost vidět, oč tím pádem všichni, kdož předčasně opustili rozhlednu, přišli.

    Z hlediska dohlednosti na tom byl dozajista o něco lépe včerejší den, ... 

    ... ale dnes nešlo ani tak o krajinné dálky, jako především o to, co se mělo vbrzku začít odehrávat nad nimi, resp. nad mlžným závojem, který je halil.  

    Sluníčko již převalovalo na jazyku přání dobré noci, opět ale bez možnosti vyslovit je v pravý čas, totiž v okamžiku svého vkročení za obzorový pás. A tak aspoň náhradou výrazně probarvilo již mlhu ... 

    ... přetékající od západu přes Basumský hřeben, ... 

    ... nemluvě pak o jejích úchvatně pozlacených vrchních okrajích, umožňujících nejlépe pozorovat rychlost onoho pohybu. O tu se zasloužil oproti včerejšku o něco mírnější, ale rozhodně nikoli slabý vítr, operující za zcela shodné teploty - tj. jednoho a půl stupně nad nulou.  

    Sluneční sestup tedy sám o sobě k vidění nebyl, ... 

    ... ale jeho fáze bohatě dokumentovala stále sytěji se barvící obloha ... 

    ... po celém obzoru. 

    Také Bobík se co nevidět dočká mlžného zahalení svého vrcholu, ...  

    ... čemuž má zrovna ideální možnost přihlížet z výšky též posádka dvoumístného motorového kluzáku "L-13 SE Vivat", který v 17:49 náhle přibroukal od severovýchodu až k Boubínu ... 

    ... a zakroužil nad ním, nežli zmizel v oblacích východním směrem. 

    Pak už jen pokračovala ohnivá podívaná ... 

    ... až ke své kulminaci, ... 

    ... již pozvolna vystřídala mírnější, do světlého karmínova hrající barevná varianta. 

    Mlžná hladina se ustálila do té míry, že umožnila na obzoru slabě rozeznat Plechý s částí pokračujícícho hřebene Trojmezenské hornatiny, ... 

    ... zatímco podstatně bližší Bobík podle očekávání zmizel. 

    Do nálady takřka meditativní lehce prolíná věcná úvaha, že se nejspíš mírně změní počasí ... ostrý vzduch jako by tu zavoněl sněhem? 

    Ale to ponechme zítřku, neboť je načase vyslovit, co nebylo přáno sluníčku - totiž dobrou noc. 

     

    27.října:

    Říjnu sice zbývají do finále kromě probouzejícího se dneška ještě čtyři dny, ale i tak už je možno s jistotou konstatovat, že co do četnosti i působivosti inverzních výjevů jednoznačně prohraje vzájemná srovnání s tímtéž měsícem loňským i předloňským. Buďme ale konečně rádi, že se vůbec zdvihla mlha, již jsme společně zastihli na Boubíně včerejšího večera.   

    Teplota poklesla na jeden a půl stupně pod nulou. Pokud bychom pak hledali nejvhodnější přívlastek pro současně vanoucí západní vítr, zvítězilo by přídavné jméno "řezavý", neboť se skutečně vyznačoval nebývalou razancí. 

    Sluníčko, jemuž zbývá necelých deset minut do východu, má zase jednou dokonale uzavřenou cestu k plnohodnotné viditelnosti, což mu však jako vždy nebrání aspoň v nepřehlédnutelném proměnlivém barvení oblačnosti ... 

    ... i krajiny pod ní. 

    A teď už je na cestě vzhůru, ... 

    ... zatím sice stále ukryto, ... 

    ... ale usilovně pracující na tom, ... 

    ... aby si postupně vybojovalo svůj prostor, jehož zásluhou budeme moci poslední říjnový čtvrtek počítat mezi aspoň částečně slunečné dny. 

     

    26.října:

    Takovýto pohled z věže nabídl Boubín nesčetněkrát - a téměř vždy jako předehru ke zcela jiným, podstatně lákavějším výjevům. 

    Tomu dnešnímu se v kontextu celkového vývoje počasí nelze divit, ... 

    ... ale nepatrná změna oblohy nad Johnovým kamenem mu naštěstí neprorokuje dlouhou životnost. Uvidíme zítra.

      

    25.října:

    Podobné momenty si jen těžko vykládejme jinak, nežli že si jich musíme uprostřed převládajícího mlhava, zatažena a deštiva zřejmě čím dál více vážit.   

    24.října:

    Předposlední říjnové pondělí je možno bez zaváhání nazvat dnem plným překvapení. Po zataženém ránu, které už budilo dojem neměnného celodenního modelu, se náhle prosadilo sluníčko a s ním nečekané oteplení, za jaké by se nemuselo stydět babí léto. Pozdní odpoledne se pak celkovou náladou navrátilo k rannímu vzoru, ale ten ani tentokrát nevydržel. Večer byl tím pádem ...

    ... neobyčejně kouzelný. 

     

    23.října:

    Celotýdenní mlžné a deštivé zakletí Boubína je prolomeno, ... 

    ... dohlednost už za nedělní ranní tmy a mrazíku o hodnotě tří a půl stupně potvrdila, že na repertoáru budou také Alpy. 

    Nemalé zážitky však postupně přinášel i pohled nad ně ... 

    ... a vůbec na oblohu po celém obzoru. 

    Inverze se držela v poměrně velkém odstupu, ... 

    ... ale snad nic se tu nemění rychleji nežli právě ona. Tím pádem není nereálné očekávat, že možná ještě dnešního večera bude vše zase jinak, oblačná hladina stoupne a mnohé z momentálně viditelného ukryje. 

    Zatím se však od východu hlásí mimo jiné i Novohradské hory. 

    Alpská panoramata jako vždy potěšila, i když detailnějšího prokreslení dnes nedosáhnou, ... 

    ... ba naopak budou ještě v průběhu dopoledne zase ukryta do stoupajícího oparu. 

    Co ve skutečnosti dále chystá obloha, ... 

    ... neprozradil ani tak samotný vrchol Boubína, ... 

    ... jako lokalita o tři sta nadmořských metrů níže, kde se i teplota opět nepatrně navrátila nad bod mrazu. Proměnám zkrátka není konec - možná již dnešní podvečer přisoudí představě krásně slunečného dne roli pouhé iluze.  

     

    22.října:

    Oheň je tím z živlů, který nám v nadcházejícím čase bude nejpotřebnějším a nejpříjemnějším. Pevně nás spojuje napříč tisíciletími s našimi předky, neboť jeho kouzlo se od pradávných dob nezměnilo. 

     

    21.října:

    Opět se ochlazuje, nejmarkantněji pak jako vždy na Boubíně. Ten se dnešního rána nacházel v hustém mlžném sevření, jímž však zcela nahoře občas prosvitl Měsíc, obklopen sytou korónou. Živil tak mírnou naději, že by odtud postupně mohlo přibývat modrého ladění a dosavadní šeď by následně opustila své zatím nedobytné pozice. Jenže silný jihozápadní vítr neustále přikrmoval onu neprůhlednou čepici novými vrstvami a současně přinášel drobnou ledovou krupičku. Celá rozhledna se vinou skutečnosti, ... 

    ... že tu panoval třístupňový mrazík, postupně pokrývala kluzkou vrstvou přimrzající mlhy, takže další setrvávání nahoře bylo zbytečné. Původní krupičku navíc vystřídaly poctivé sněhové vločky, takže o nějaké případné viditelnosti nejspíš opět rozhodne nejdříve čas okolo poledne.

    Pohled od Korkusovky k Boubínu (zcela vpravo) výše uvedený odhad potvrdil - sluníčko dle všeho tentokrát pronikne dříve k Vimperku. V těchto okamžicích už mu nezbývá mnoho k překročení hustých mračen, na jejichž okraje se za drobného deštíku začíná podepisovat jemnou irizací.  

    A tak se nejzajímavějším momentem celého dnešního putování do výšin nakonec stal až při návratru tento křehký nádech duhy nad lesy.

     

    20.října:

    Vezmeme-li v úvahu, že dnešní den započal ještě za tmy vydatným a vytrvalým lijákem, ke všemu s prognózou, že v mokrém duchu se ponese celý, můžeme být jedině vděčni desáté hodině dopolední za zlom, který sice nepředstavoval nejideálnější fotografické podmínky, ale každopádně odkryl velký kus nebeské modři a prozradil, že výtka ohledně barevné zahálčivosti podzimu, pronesená na tomto místě 9.října, konečně padla na úrodnou půdu. Teď už stačí jen vyčkat, až se do vytoužených barev naplno opře sluníčko, aby je náležitě projasnilo a učinilo tak ještě přitažlivějšími. To však zatím marně hledá aspoň škvíru v mohutné oblačné cloně za fotografovými zády i nad jeho hlavou.

    Je už pak klasickou ironií osudu, že v okamžicích, kdy není světelným podmínkám co vytknout, neboť jsou přímo excelentní, poutají fotografa pracovní povinnosti pouze oknem v řádu minima volných minut ke zcela jinému, civilizací zhyzděnému údolí ... 

     

    19.října:

    Ranní počasí dnes vzbouzelo dojem, že se tu ve čtrnáctidenním předstihu snad již hlásí Dušičky.  

    V judaistické tradici se sice tento svátek jakožto pevně stanovený k určitému konkrétnímu dni v roce neslaví (jeho obdobou je tzv. "mazkir" neboli vzpomínka na zesnulé v rámci dalších pohyblivých svátků), ale ani židovské hřbitovy jistě nebudou 2.listopadu ošizeny o příslušnou atmosféru, máme-li ji tu už dnes. Na tomto strakonickém si ovšem namísto rozjímání o pomíjivosti života můžeme připomenout málo známou zajímavost opačného charakteru, že totiž roku 1882 se ve zmíněném městě narodil česko-italskému židovskému páru syn jménem Riccardo Pick-Mangiagalli, pozdější úspěšný koncertní klavírista, hudební skladatel a v letech 1936 - 1949 (do své smrti) ředitel Konzervatoře Giuseppa Verdiho v Miláně. Je zcela pochopitelné, že více o něm vědí hudební zasvěcenci v Itálii, ale již jen sama možnost říci, že ředitel jednoho z výsostně prestižních světových hudebních ústavů pocházel ze Strakonic, zavdává Jihočechům důvod k nemalé hrdosti.      

     

    18.října:

    Hustá mlha, která již včera před polednem sedla do vimperských ulic, halila dnešního rána stejnou měrou i Kubovu Huť. Ještě pod Basumskými lukami sice postupně zřídla, až se rozplynula, ale obloha nad ní hrála prakticky toutéž barvou - modř a hvězdy marno hledat. Zásluhou stále velmi silného měsíčního svitu panovalo dvě hodiny před slunečním východem všude jakési prazvláštní bělavé šero - ani tma, ani světlo, ani noc, ani den. Atmosféra vpravdě magická, v níž  by nebylo žádným překvapením potkat kteroukoli z postav tajemných šumavských pověstí. Zřetelně slyšitelné kroky z okolních lesů však bohužel patřily jen srnčí zvěři. Měsíc, původce těch úchvatných kulis, se pak chvílemi prozradil v podobě světlejší skvrnky, což svědčilo o tom, že vrchní oblačná clona nemůže být nijak zvlášť silná a patrně bude plynule navazovat na spodní inverzní vrstvu. Vrchol Boubína uvedený předpoklad potvrdil.    

    Veškeré pozůstatky prvního sněhového předvoje jsou dávno pryč, ba cesty je možno v porovnání se stavem minulého týdne označit téměř za suché - totéž platí i o rozhledně. Teploměr ostatně ukázal dva stupně nad nulou, ke všemu s neskrývanou chutí pokračovat stále výš. Občasný slabý severozápadní větřík jistě nebude teplotnímu vzestupu překážkou.

    Sluníčko se během východu rozhodně neukáže, i tady (nemluvě o zanořených lokalitách) bude nutno spokojit se s drobnými světlejšími trhlinami, ...

    ... ba ještě spíše jen jemnými barevnými nuancemi, ...   

    ... jejichž zásluhou přece jen s přibývajícím světlem pozvolna rozeznáme téměř nepatrné rozhraní mezi nebem a zahalenou zemí. Zde nám konkrétně pomohou slabounce viditelné siluety Trojmezenské hornatiny, ...

    ... zatímco tady je pro změnu obstojněji k rozeznání Luzný. Roklany lze v této chvíli pouze tušit, byť lesnatý pás pod nimi tmavne výrazněji nežli pod prve řečenou horou. Zásadnější změny tu dnes rozhodně nečekejme, to spíše Vimperk má šanci překvapit případným pozdvihnutím mlhy, jež si ale svou vládu ještě nejaký čas nesporně podrží.  

     

    17.října:

    Čas od času se stane, že den započne ve slibných barvách, ... 

    ... vzbudí zdání úspěšného zdolání prvotních hrozeb a překážek, ... 

    ... čímž podnítí k radosti, ... 

    ... která se nakonec ukáže předčasnou. 

     

    16.října:

    I navzdory jemnému, lehce zneostřujícímu zamlžení oblohy se nezapřelo mimořádné záření úplňku, již v okamžicích své finalizace předchozí noci tvořícího mohutné koróny. Astrologové jej vlivem skutečnosti, že se nachází ve znamení Berana, označují za nejdůležítější v tomto roce.   

     

    15.října:

    V podvečer vydařené slunečné soboty přišlo nečekané chvilkové mrholení, ale postačilo sluníčku k vytvoření krátkého úseku pěkně vybarvené duhy. 

    Těžko být prorokem dalšího vývoje počasí, ... 

    ... ale duhové torzo každopádně vydrželo na obloze více nežli hodinu, takže o atmosférickou vlkost není a jistě ani nebude nouze.  

     

    14.října:

    Teprve koncem prvé poloviny měsíce se dočkáváme na Boubíně první říjnové inverze, která se ovšem ještě počátkem časně ranní cesty vzhůru nezdála být pravděpodobnou. Hustá mlha navíc přinesla velké a nečekané překvapení v podobě temné překážky, zabírající minimálně padesátimetrový úsek stoupající zasněžené svážnice. Bez tentokrát potřebného osvětlení umožnil teprve přímý kontakt rozeznat, oč se tu jedná - ale vysvětlení přinese až konec dnešní fotoreportáže. Teď jen dodejme, že po zdárném zdolání oné husté a vleklé překážky náhle mlhu vystřídalo čisté hvězdné nebe a rázem bylo jasné, co asi bude možno očekávat nahoře. 

    Inverzní hladina, jemně čechraná východním větrem, se pohybovala okolo dvanácti set nadmořských metrů ... 

    ... a teploměr v těch okamžicích (přesně v 7:12) ukazoval rovnou nulu. 

    Poslední minuty čekání na sluníčko bylo zásluhou poměrně hojného množství sněhu možno strávit zhotovením letošního sněhuláka č. 2, který se měl mimo jiné opět stát i studijním materiálem k otestování teplotního průběhu. Jednoduše řečeno: uvidíme, kolika dní se dožije.   

    Současně se nedalo přehlédnout, že k ranní nabídce patří i dobře viditelné Alpy. 

    Sluníčko sice vyslalo vzhůru rozeznatelný halový sloup, ale samo muselo čelit oblačným patáliím. 

    Ty mu však nebránily v barevných proměnách oblohy, ... 

    ... ani v úžasných kreacích na alpských ledovcích.  

    A copak náš sněhulák? Pouhou půlhodinku po svém narození začíná přicházet o čepici - tu podle všeho stejně nebude potřebovat, ... 

    ... neboť se začíná citelně oteplovat. Neklamným svědectvím jsou náhlé proměny před chvilkou ještě hřebenovitě špičatých námraz na zábradlí rozhledny, ... 

    ... které teď tají do podoby nejrozmanitějších fantastických novotvarů, ke všemu nádherně zlátnoucích v záři sílících slunečních paprsků. 

    Však i teploměr dávno přehodnotil situaci - bod mrazu je minulostí a stoupající teplota se dnes jistě nezastaví na momentálních třech stupních. 

    A tak se můžeme zamýšlet nad pomíjivostí krásy, ... 

    ... nemilosrdným během času ... 

    ... a přitom třeba ještě zvazpomínat, kolik podobných situací už tu během stovek absolvovaných výstupů nastalo, ... 

    ... aniž by se ve skutečnosti cokoli z viděného doslova opakovalo. 

    Zdá se být jasným, že sněhulák nedožije ani dnešního večera, ... 

    ... zatímco pro změnu vůbec není jisté, že sluníčko v průběhu dne dosáhne k dokonale ponořenému Vimperku. 

    Vydatná sněhová nadílka posledních dnů slétá v celých kusech z rozhledny i větví stromů, doprovázena hojnými vodními sprškami, ... 

    ... bílé plochy těžknou a břečkovatí. Kdyby se teď vrátil úterní mrazík, nastalo by tu po čertech veselo. Jen samotná rozhledna, zvládající člověka během sestupu po schodišti dokonale promáčet, by se, pokryta souvislým ledovým krunýřem, stala prakticky neschůdnou. 

    Čerstvě nainstalované sněhoměrné tyče ... 

    ... se nicméně navzdory razantnímu tání stále ještě shodují na deseticentimetrové hloubce sněhové vrstvy. 

    Za plného denního světla je načase vysvětlit onu ranní překážku v cestě. Již dříve se touto dobou stávalo, že některé slabší stromky při okrajích svážnice pod tíhou čerstvého sněhu ohnuly své hřbety a vytvořily tak jakési přírodní klenby, ba přímo symbolické brány do světa kouzel. Časem se zase vlivem vlastní pružnosti navrátily do původního stavu. Tentokrát ovšem bylo podstatně hůře. Mnohé kmínky nebývalý nápor nevydržely, praskly, ...

    ... či se docela zlomily ... 

    ... a lehly až k zemi. Všechna ta pohroma s sebou nicméně v duchu známé pravdy, že vše zlé je k něčemu dobré, nesla i jedno pozitivum: znemožňovala totiž aktuálně zamořovat blahodárné boubínské ovzduší všem ostudným lenochům, kteří se leckdy neváhají až nahoru k dřevěným schodům vozit auty (výjimku lze jistě uznat nemocným lidem s omezenou hybností, kteří se také chtějí pokochat krásami naší hory, ale k výše jmenovaným trestuhodným případům nejednou patří i ti, kdož se navenek prezentují jako milovníci a fotografové Šumavy, včetně takových, jimž by s ohledem na nepřehlédnutelné tělesné přebytky pěší vyběhnutí Boubína jedině svědčilo).    

    Silnější jedinci vydrželi a patrně by se dokázali zase narovnat nebo aspoň pozdvihnout, ... 

    ... ale bylo pozdě. Člověk tu přece potřebuje jezdit i za účelem těžby dřeva, tak si tedy okamžitě pomůže - čekání na přírodu v případech, kdy by si pomohla sama, nepřipadá v úvahu. 

    Dole přetrvávající mlha tak vlastně zatím milosrdně maskuje lidské počínání, které ani v jednom z případů (zde těžby, resp. jejích raději fotograficky nezaznamenaných pozůstatků v lesích) nelze nazvat citlivým. 

     

    13.října:

    Nadešel čas probudit definitivně komíny z letního spánku ... 

     

    12.října:

    Mokrá mlha obklíčila Vimperk do té míry, že nepomáhá ani vyběhnout na kterýkoli z nejbližších kopců. Jen občasná změna odstínu tu připomíná beznadějně odříznuté sluníčko.

     

    11.října:

    Včerejší večer po delší době opět umožnil Vimperku užít si slunečního západu, oblačnost vytěsnil všehovšudy mírně nad obzor, blankytně vymodřil nebeskou klenbu a připravil tak cestu hvězdné, ale zákonitě též výrazně chladné noci. Ranní teplota (čtvrt hodiny před pátou) tu činila jen dva stupně nad nulou, takže tím překvapivější se chvilku nato jevila skutečnost, že na Kubovce bylo o další dva stupně tepleji. Trumfové eso však z tohoto hlediska vynesl Boubín, prozrazující nejen ze severní strany namrzlými smrky, ...   

    ... ale především půvabnými námrazami na konstrukci rozhledny, ... 

    ... že teplotní rozstřel v zenitu posledních dnů tu lze hodnotit skutečně jako mimořádný. 

    O dohlednosti zatím zjevně nerozhoduje časné jitro, nýbrž příslovečná jedenáctá, jež, jak prozrazuje i torzo předvčerejšího sněhuláčka, dokáže protrhnout mlžné čepice a vpustit do hry sluníčko. 

    Ke slovu se nicméně čím dál intenzivněji hlásí mrazík, který by se, pakliže nepoleví ve svých aktivitách, mohl stát hybnou silou k přiblížení inverzních změn. Vyloučen ovšem není ani další sněhový příděl (ve Vimperku spíše dešťový), ba jeví se zatím jako pravděpodobnější.

    Ať už příští dny přinesou cokoli, cesty po boubínském vrcholu též momentálně vedle všeho dalšího nabízejí malou ukázku mrazivé tvorby, bezpochyb k zpříjemnění letošního čekání na to, co loňského roku bylo touto dobou dávno téměř každodenní samozřejmostí.  

     

    10.října:

    Za ideálních podmínek by se nám odtud otevřel panoramatický pohled na Vimperk, momentálně však vítězí vleklá mlha. 

    Přinejmenším jeden ze šumavských skřítků už ale tuší, že v podvečer do všeho nečekaně promluví sluníčko ... :-) . 

     

    9.října:

    K nedělní ranní situaci na Boubíně ... 

    ... není co dodat. Leda snad, že letošní sněhulák tu předběhl loňského o rovných deset dní.

    A podzim jako by se stále zdráhal ponořit svůj dosud víceméně zahálčivý štětec do očekávané pestrobarevné palety a rozběhnout jej po krajině.

     

    8.října:

    Má nejvyšší čas sbalit se k odletu do Itálie, jižní Francie, Španělska či severní Afriky, ale milému drozdovi se navzdory bohatému cestovatelskému výběru dle všeho snad ani nechce opustit zahradu, kterou po celé léto krášlil svým zpěvem ... 

     

    7.října:

    Nadešel čas přesvědčit se, jak to na Boubíně, zatím stále konajícím neustávající přehlídku mlžných čepic, vypadá s prvním podzimním sněhem, který se tu přesně v souladu s úterním očekáváním objevil již předevčírem. V podobě takto roztroušených zbytků se s ním bylo možno setkat přibližně v dvanácti stech dvaceti nadmořských metrech, konkrétně zhruba dvě stě běžných pozemských metrů pod Srní hlavou.

    Částečně pak, rovněž ve formě kolísající teplotou značně zredukované, pokrýval padlé stromy poblíže boubínského lva. 

    Nejsouvislejší vrstvu předvedl teprve u Johnova kamene, ... 

    ... od nějž dále a výše opět postupně spíše řídl.  

    Ani okolí cesty k rozhledně se nijak celistvě nebělalo, nejvýstižnějším termínem k popisu celé situace je tu zajisté spíše ostrůvkovitá mokrá břečka, ... 

    ... i když nahoře teploměr poklesl na dva stupně pod bodem mrazu. Vedle opět bohatého troubení jelenů bylo ochlazení znát i na poměrně častých přeháňkách, během cesty vzhůru povětšinou drobně mrholivých, kdežto na věži vykazujících podobu jemné bílé krupice. Nejbližší dny se patrně ještě ponesou ve velmi podobném duchu, ale současně už jistě není daleko čas kouzelných inverzí, na něž je dosavadním vývojem počasí více nežli dobře zaděláno. Obecně lze konstatovat, že z hlediska prvního boubínského sněhu letošní říjen předběhl loňský o jedenáct dní, avšak stran inverzní oblačnosti je v této chvíli pro změnu bodově na nule. Připomeňme si tedy zatím aspoň zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/8901, nač se jistě v dalším průběhu měsíce můžeme těšit.     

     

    6.října:

    Rozsáhlá oblačnost nejen nad Šumavou je stále přebohatě plná vody, o niž se s námi neváhá již pátým dnem poměrně štědře dělit. Pohled z prvního zámeckého nádvoří pak neomylně napovídá, že dohlednost z boubínské věže se v tom čase nebude zásadně lišit od situace, kterou jsme si tu představili předevčírem. 

     

    5.října:

    Některé výše položené šumavské lokality už hlásí první časný bělostný pozdrav zimy, ale podzim má zatím stále co dohánět především v oblasti svých vlastních typických barev. Toto malé vimperské potěšení oka poblíže Volyňky můžeme v rámci městské zeleně označit teprve za první výraznější počinek. 

     

    4.října:

    Totálně promoklé úterý logicky odradilo běžné turisty od cesty na Boubín, neboť se dalo celkem snadno předvídat, co tam bude - a skutečně také bylo - k vidění, resp. nevidění. Kdo by konečně stál o mocný nárazový severák, halící celou horu od samého úpatí až po rozhlednu, ba vysoko nad ni, do husté mokré mlhy?  

    Stálo však za to přesvědčit se na vlastní kůži o teplotních poměrech, ... 

    ... které opravňují k úvaze, že by nebylo ničím překvapujícím, kdyby se Boubín zítřejšího rána probudil poprvé tohoto podzimu v bílém převleku. Srážkám totiž zdaleka ještě neodzvonilo a noční pokles teploty přinejmenším k samotnému bodu mrazu, ne-li pod něj, tu není ničím nepravděpodobným.

     

    3.října:

    Třetí říjnový podvečer přinesl utichnutí deště a projasnění oblohy, noc ovšem postupně dala najevo, že jde o stav pouze dočasný. 

     

    2.října:

    Odstartovalo nám plačtivé podzimní období - a vše nasvědčuje tomu, že podboubínské lesy budou mít k pláči skutečně pádný důvod. Člověka po mnoha neblahých zkušenostech a zážitcích již předem jímá hrůza nad zcela živou představou, jak to vbrzku bude na území, kam je aktuálně z důvodu těžby a přibližování dřeva zakázán vstup, vypadat.  

     

    1.října:

    Loňský první říjen nás na Boubíně vítal mrazíkem (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/8901), letošní naopak dvanáctistupňovým teplem, mimochodem mírně vyšším, než jakým tu končilo září. Nedivme se tedy, že ani směrem od Bobíku, jehož obora v uplynulých týdnech přinášívala nejbohatší jelení hlahol, není momentálně po troubení lesních králů ani slechu. 

    Již v podvečer se měla dle meteorologů nad naše území nasouvat studená fronta. Ještě krátce před západem sluníčka se tak nedělo, ba dokonce polevil i vítr, který tu včera a předevčírem foukal s nebývalou intenzitou.  

    Ale ochlazení s dešti nás patrně nemine, jen se trochu opozdí - první sprchnutí lze bezpochyb očekávat již v noci. Západní strana je nad obzorem zatažena do té míry, že sluníčko, jež právě klesá k částečně zamlženým Roklanům, ...

    ... za nimiž o čtvrthodinku později zmizí, už od chvíle pořízení tohoto snímku pro dnešek neuvidíme. 

    Celková barevnost krajiny poněkud zemdlela, ale není vyloučeno, že v porovnání se zítřejší ji budeme hodnotit ještě jako skvělou. Možnosti podzimního počasí jsou, jak známo, velmi různorodé. 

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2016

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2016

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2016 

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2015

     

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2014

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2014

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2014

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2013

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - unor 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2012 

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2011 

     

     

    Sdílet