Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Vimperk - Fotokronika Jana Tláskala - leden 2017


     

     

     

    Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních ... tím vším je fotokronika Jana Tláskala  http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

     

     

    31.ledna:

    Leden se s námi loučí přimrzajícím deštěm a mlhou ... ovšem také významným výročím z uměleckého světa: tohoto dne před dvěma sty dvaceti lety se ve Vídni narodil Franz Schubert, hudební skladatel z období raného romantismu. Připomeňme si tedy, že jednomu ze svých proslulých písňových cyklů dal název Zimní cesta.  

     

    30.ledna:

    Těžko se v dnešní době divit, že mnohé šumavské kapličky jsou kolemjdoucím pevně uzavřeny, ...

    ... aby nelákaly leckteré nenechavé ruce k zcizení často vzácného obsahu - třeba obrazu ve své době významného a vyhledávaného malíře. 

     

    29.ledna:

    Poslední lednový víkend beze zbytku naplnil očekávání krásného slunečného počasí, přidržel inverzi v dostatečné vzdálenosti od Vimperka i Boubína, ... 

    ... ale současně se přece jen zdá, že opět máme téměř na dosah změnu. Poměrně výrazně - na méně než polovinu - se především zmenšil teplotní rozdíl, v jehož rámci Boubín stále zůstává nad nulou, i když jen necelými třemi stupni, a vimperský mrazík se v identickém čase zmírnil z původních osmi na pouhé dva stupně pod nulou. Na jižní straně obzoru viditelného z rozhledny pak inverze zesílila a na první pohled tak vzbudila dojem, že do své moci plně uchvátila i včera ještě brilantně viditelné Alpy.  

    Teprve důkladné přiblížení odhalilo, že tu sice jen, jak se říká, zdání klame, ale rozdíl mezi oběma víkendovými dny byl zpočátku skutečně obrovský.  

    Za tak slabé viditelnosti se jen sotva dalo předpokládat, že stále aktuální, předchozími dny vydatně živená namlsanost zrcadlením dojde i dnes svého pokračování, čímž se však výskyt uvedeného jevu sám o sobě nevylučuje. Na známých, již několikrát zde s časovým odstupem porovnávaných místech se nicméně situace jevila klidnou, ničím již nelákající zvědavé oči.

    Těm se ostatně dostalo náhradní bohaté pastvy zejména na opačné, tedy vnitrozemské straně. 

    Postupující čas znatelně zvýraznil alpské obrysy, ... 

    ... ale inverzní hladinou pod nimi ve skutečnosti nepohnul. Vše bylo jen dílem světla a barev.  

    Celý průběh večera nakonec mimo jiné sváděl k pomyšlení, ... 

    ... že zítra touto dobou by nejen tady nepřekvapil další sněhový přírůstek, či aspoň náběh k němu. Však uvidíme ...

     

    28.ledna:

    Sobotní odpolední teplotní skóre mezi Vimperkem a Boubínem zní  -8,5°C  :  +4°C , inverze tedy neustává ani v této rovině. 

    Oblačná se zatím z jižní strany zdržuje stále za hranicemi - zalíbilo se jí pod Alpami, kdežto na našem území se spokojila pouze s jemnými průhlednými mlžnými pásy, jejichž poklidnou harmonii narušuje v popředí jen nefalšovaný kouř, původem snad odkudsi ze Zátoně.

    Kostelík ve Lštění nastavuje svou věž posledním paprskům klesajícího sluníčka. Stálým čtenářům fotokroniky je už jen z tohoto snímku jistě dávno jasné, ...

    ... že kontrastující modrošedá plocha nad věží a celou viditelnou krajinou nenáleží obloze, nýbrž právě inverzní hladině, jejíž momentální dosah odhaluje teprve širší záběr. V každém případě jsou tu dnes co možnosti volby dvě odlišné nálady - do pastelových meditací pohroužená vnitrozemská ...

    ... a naproti do dálek i výšin za sluníčkem lákající jižní.  

    V půli cesty mezi nimi však opět čeká příležitost k srovnávání, tentokrát zcela čerstvému, neboť se včerejškem. I tentokrát soustředěným pohledem vystopujeme na obzoru Klosterwappen, nejvýchodněji položenou alpskou dvoutisícovku, ... 

    ... a to znovu zrcadlící, tentokrát ovšem včetně nasvícených zasněžených a ledových ploch. 

    Ani protější strana nám nechce zůstat dlužna lákavou ochutnávku z přebohaté pokladnice atmosférických jevů, a přichází s rozsáhlým, úžasně vybarveným pravým parheliem, k němuž sluníčko, dotýkajíc se již téměř obzoru, stále nachází dostatek sil. Možná se k tomu navíc lišácky usmívá pod vousy, neboť s jistotou ví, co člověk v daných okamžicích může zatím nanejvýš tušit. Sotva se totiž samo definitivně rozloučí, odrazí se od jeho doznívajících barev teprve zlatý hřeb dnešního večera. 

    Oko už jej v dáli podvědomě hledá, ... 

    ... ale jihozápadní obzor mu současně skýtá mnoho lákavých odbočení - třeba tento alpský úsek bývá často kompletně zanořen do inverze. Teď se nabízí k plnému vychutnání.

    Jenomže západněji čeká vzpomenutý zlatý hřeb - zrcadlící Zugspitze, předcházena rodícím se optickým přemostěním dvou samostatných velehorských bloků, jakého jsme byli - sice na rakouské straně - svědky loňského silvestrovského jitra (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/11415). 

    Most se uzavřel, na krajinu se zvolna snáší tma ... čas neustávajících proměn se prolíná s časem k návratu dolů ...  

     

    27.ledna:

    Podle očekávání pokračuje slunečné počasí, a to nikoli jen na Boubíně, z nějž je nejlépe po celém obzoru vidět, kam až ustoupila inverze ...   

    ... a které šumavské lokality se tak mohou těšit úlevě od šedobílého zakletí. 

    Okamžiky, v nichž se sluníčko už pohybuje ve slušné výšce, avšak ještě nikoli přímo nad hlavou, ...  

    ... bývají oproti scenériím krátce po jeho východu zpravidla znatelně chudší z hlediska možností spatřit zajímavé atmosférické jevy. Tím více ale burcují naši pozornost, jež se i v takových chvílích může dočkat své odměny.

    Pohlédněme například opět k Plechému, jemuž jsme se tu podrobněji věnovali naposledy v úterý (24.ledna) na třetím a čtvrtém snímku shora. Toho dne atmosférické zrcadlení nejen pozměňovalo tvar a velikost známých, běžně viditelných alpských vrcholů, ale především vytáhlo nad obrys jmenované hory též další útvary, pro změnu běžně neviditelné. Co a jak se změnilo dnešního rána, můžeme vyhodnotit podrobným srovnáním: menší útvar nejblíže zprava od špičky Plechého zmizel, větší o něco dále pak opět mírně změnil tvar a současně se propadl pod vrchní úroveň suchých smrků. Plyne z toho jediné: zrcadlení, byť v menší míře, pokračuje.  

    V nejtypičtější podobě se jej však dočkáme až z největší dálky, zahledíme-li se známým "vídeňským" směrem nalevo od Lysé. 

    Ano, Klosterwappen - sám většinově zanořen v inverzi, takže se nám hlásí především právě svou fata morgánou.

    Směrem k Dachsteinu se sice zdá být vše bez optických změn, ... 

    ... ovšem jen do okamžiku, kdy začneme detailněji propátrávat obzor ve větších vzdálenostech. 

    Snad jen v oblasti kolem Watzmannu můžeme konstatovat stav bez novotvarů ... 

    ... a obrátit odtud svou pozornost k Vimperku, přesněji řečeno nad Homolku, kde se v jednom místě trochu "vaří" inverze. Nikdy není jisté, co provede během nejbližších dnů, ale víkend by se podle předpokladů měl nést v podobném duchu jako dnešek, ...

    ... jehož naplno zářícího sluníčka si dokonale užívá i Velký Javor s Poledníkem, ... 

    ... podobně jako Špičák s oběma Ostrými nad sebou. 

    Dalo se čekat, že předevčírem zmíněná zimní patina z krystalických námraz boubínským smrkům patrně dlouho nevydrží. Skutečně zmizela stejně rychle, jako se objevila. Tento pohled nám ale navíc prozrazuje, že určitě neprohloupil fotograf, který dnešního rána zamířil do Vltavského luhu. Při pomyšlení, jaké úlovky tam mohl nabídnout jemný mlžný, později lehce prosluněný opar, se člověku sbíhají sliny, leč nelze pobývat v jednom okamžiku na dvou různých místech.  

    Čím doplnit výpovědní hodnotu tohoto snímku? Jedině informací o vimperských -12°C v okamžiku počátku cesty na Boubín. Teplotní houpačka své razantní výkyvy, ba přímo otočky zkrátka ještě nepřibrzdila, ...  

    ... takže porovnání tohoto a třetího snímku ze zamrzlé středy (25.ledna) vlastně nemá šanci překvapit.  

    Nu a poslední čtyři fotografie ... 

    ... už dozajista pražádných komentářů nepotřebují, ... 

    ... leda bychom chtěli politovat nejspíš silně krátkozraké oči neznámého lyžaře, který tak toužil po informaci o výši sněhu, že kvůli ní musel zdupat do té chvíle krásně jednolitou bílou pokrývku ... 

    ... téměř až u samotné tyče.  

     

    26.ledna:

    Podmračená atmosféra měla naštěstí jen velmi krátké, pouze dvoudenní trvání ...

    ... a dnes před polednem se k nám navrátilo sluníčko, ba dokonce s vyhlídkou, že v podobném duchu by se mohl odvíjet i blížící se poslední lednový víkend :-) . 

     

    25.ledna:

    Ve Vimperku pokračují mlhavé nálady, jejichž zásluhou se tu ovšem dnešní ranní mrazík oproti předcházejícím dnům zmírnil na -6°C . Boubínský se pak pro změnu pochlubil dvojnásobkem zmíněné hodnoty, ... 

    ... a protože včerejší inverze současně vystoupila do větší výše, podporována navíc bohatými přísuny mrznoucí mlhy od severovýchodu, zdejší lesy zásluhou krystalických námraz opět získaly svou nedávno ztracenou zimní patinu. Ta je nicméně jediným kladem dnešní situace, záporně vyvážené nulovou dohledností. 

    Kdo by si však chtěl vychutnat nefalšovanou atmosféru mrazivého lesního tajemna, má tady momentálně zcela ideální příležitost. 

    Sníh dosud nezaznamenal žádné čerstvé přírůstky, jen vlivem nedávných teplotních skoků poklesl v celkové vrstvě a doznal citelného zhutnění. Uvedenou skutečnost lze dozajista hodnotit pozitivně, neboť v důsledku vytvořila podmínky pro mnohem příjemnější a bezpečnější chůzi. 

    A tak se dnes rozlučme ryze statistickým údajem, vyčíslujícím vzpomenutý pokles sněhové hladiny rovnými deseti centimetry. 

     

    24.ledna:

    Boubínské jitro přineslo bleskovou odpověď na včerejší otázku, která by se bývala navíc mohla zdát téměř řečnickou. Inverze je tady ... 

    ... a zahalila krajinu po celém obzoru do té míry, že Vimperk dnes dozajista může na dotazovanou modrou oblohu zapomenout.  

    Alpské štíty však zatím odolávají a současně nám nabízejí příležitost odhalit další zajímavou variaci atmosférického zrcadlení. Napřed se ovšem postupně navraťme o několik dní nazpět, konkrétně k šestadvacátému snímku shora z 21. ledna a třetímu z 22. ledna. V obou případech jsme si ukázali běžně neviditelné vrcholy nad Plechým (resp. v mírné prohlubni napravo od něj), jak je "vytáhlo" právě zrcadlení. A teď si oba zmíněné starší snímky porovnejme s tímto čerstvým ... 

    ... a jeho o jedenáct minut mladším bratrem. Prostor ku hře "hledejme rozdíly" je otevřen. Jistě nám neunikne především další drobný přírůstek vpravo poblíže špičky Plechého. Mohlo by být namítnuto, že nejde o zrcadlení, ale pouze mimořádně vzácnou viditelnost, za jaké bychom tuto sestavu viděli vždy. Pak se ovšem pozorně podívejme na tvarové změny předmětných alpských vrcholů jen mezi oběma dnešními snímky. Opět je tu zkrátka ve hře teplota se svými poměrně markantními rozdíly a jedná se tedy o zrcadlení. 

    Podobnou hru si můžeme vyzkoušet také v případě dachsteinského masivu, k čemuž lze pouze dodat, ... 

    ... že i zde je časové rozpětí pořízení obou snímků zcela totožné s předchozím.  

    Jen vzdálené hory na obzoru, jako třeba zde Velký Javor, mohou mírně utišit povzdech, kam se poděla ještě nedávná zimní atmosféra, ... 

    ... neboť srovnání tohoto snímku s pátým z minulého čtvrtka (19. ledna) vzbudí nejspíš pocity převážně rozpačité. Zima se zkrátka z nejbližších boubínských rozhledů opticky jaksi vytratila. Sníh zůstal - sice, pravda, v hojné míře - všehovšudy pod stromy.

    Teploměr však hlásí, že výkyvům, jaké přinesl uplynulý víkend, snad odzvonilo, byť je na Boubíně i tak zatím stále menší mrazík nežli ve Vimperku a kdekoli níže. 

     

    23.ledna:

    Těžko dnes odhadnout, kolik modré oblohy nám ponechá další vlna inverzí ... 

     

    22.ledna:

    Jakkoli to může znít neuvěřitelně, v rozmezí čtrnácti hodin, které uplynuly mezi včerejším odchodem z Boubína a dnešním výstupem na něj, se tu teplota jen mírně toulala okolo nuly a nakonec se usadila dvěma stupni nad ní. Vimperská činila o páté zrána -11°C a leckde jine po Šumavě mrzlo i podstatně vydatněji. Podmínky pro zrcadlení už se však nezopakovaly do včerejší podoby, naopak budily spíše dojem jakéhosi doznívání, patrného navíc jen na rakouské straně.  

    Jinak ale celkový barevný vývoj sváděl k pomyšlení, že se tu vlastně v obráceném pořadí opakuje včerejší večerní scénář - došlo i na Venušin pás.  

    Včera připomenuté alpské zrcadlení napravo od vrcholu Plechého se v miniaturní míře objevilo i dnes.

    Vliv zdejšího oteplení, v celkovém šumavském mrazivém kontextu značně nepřirozeného, je čím dál patrnější ...  

    ... zejména na smrčinách celého boubínského okolí. 

    Příští dny pak ukáží, ... 

    ... jaký vývoj čeká inverzi, zatím se držící v uctivé vzdálenosti. Ale o tom si tu povíme až v následujícím týdnu, momentálně si naplno užijme krásné slunečné neděle, jaká nás nepochybně čeká :-) . 

     

    21.ledna:

    I v časech, kdy nás vytrvalé mrazíky nepustí ven bez náležitého zimního ustrojení, se můžeme v přírodě dočkat nemalých překvapení z říše živého tvorstva, konkrétně hmyzu, u něhož bychom jen pouhým "selským rozumem" předpokládali ne-li přímo zimní spánek (v nejednom případě dokonce spánek věčný), pak přinejmenším přezimování v teplém úkrytu bez vylézání do mrazu. Leč najdou se též druhy zimomilné a lze se s nimi setkat i cestou na Boubín. Ta dnešní poprvé překvapila již jen zjištěním, že zatímco vimperská teplota se drží hranice -5°C, na Basumských lukách lze naměřit hodnotu o šest stupňů vyšší, tedy nad bodem mrazu. 

    Nu a když se ke všemu o dva kilometry výše coby druhé překvapení po přebohatě zasněžené cestě prohání (ano, ten výraz skutečně není nadsazen) jakási zjevně čilá "breberka", nelze jen tak pokračovat vzhůru, aniž by si ji člověk řádně neprohlédl a nevyfotografoval. Momentálně se tak oproti skutečné velikosti, která, jak reálně dokumentuje předchozí snímek, činí jen cca 5-7mm, díváme na přibližně pětinásobnou zvětšeninu.   

    Jedná se o pavoučici sněžnou (Chionea lutescens), navzdory mírně zavádějícímu názvu ve skutečnosti druh bezkřídlé mouchy. Jak ostatně vidíme, oproti tradičně osminohým pavoukům má pavoučice nohou jen šest. První, co člověka při pohledu na neuvěřitelnou vitalitu toho drobného tvorečka zákonitě napadne, je otázka, jak to příroda zařídila, že nezmrzne. Odborná literatura nám odpovídá, že hemolymfa (hmyzí obdoba krve) pavoučic obsahuje glycerol, tedy chemickou látku, jakou bychom našli krom jiného (tj. např. v mýdlech a dalších kosmetických přípravcích) v nemrznoucích směsích do automobilových chladičů. Další důmyslné řešení představuje sosák, jejž pavoučice dokáže přitlačit i na nejchladnějších místech k sněhu do té míry, že vyvolá tání a získá tak potřebné miniaturní množství vody k pití. Dospělí jedinci se dožívají věku okolo dvou měsíců, přičemž v zimě téměř nejsou vystaveni útokům predátorů.   

    Naší zde v běhu snímkem zastavené pavoučici se nicméně mohl stát predátorem sám člověk, a to hned ve dvou lyžařských exemplářích. "Pozooor, jeduuuu!!!" ozvalo se náhle shora za mírnou zatáčkou zrovna ve chvíli, kdy čiperný hmyz shodou okolností prozkoumával nedávno do sněhu vytlačenou běžeckou stopu. Včas uskočivší fotograf však stihl oba "běžkaře" upozornit, aby zde nepředpokládanému zajímavému živočichu neublížili, takže aspoň pro dnešek vše dobře dopadlo - pavoučka připomínající muška, jíž v žilách koluje Fridex, přežila :-) . 

    Další cesta pak vedla především k sněhoměrným tyčím. Už jen změna nedávné podoby okolních lesů věstila, že naměřené údaje vlivem oteplení ... 

    ... a následného slehnutí sněhové vrstvy zaznamenají pokles.  

    To se také v obou případech plně potvrdilo, ... 

    ... k čemuž je možno dodat, že současný charakter sněhu umožňuje znatelně příjemnější chůzi nežli předchozí zmrzlý "prašan". Tím jistě nemá být řečeno, že by se snad člověk nebořil, ale došlap je každopádně jistější a pevnější, takže nohy jsou celkově o něco méně namáhány.

    První pohled z rozhledny nezapřel bohaté působení sluníčka ... 

    ... na donedávna ještě námrazou a sněhem kompletně obalené okolní smrčiny. 

    Ale ze všech ve výsledku si podobných světových stran ... 

    ... opět nejvíce lákala oko právě ta sluneční a na ní sice lehce zamlžené, ale i tak dobře viditelné Alpy. Dnes si je prohlédněme především kvůli změnám, ... 

    ... které tu do slunečního západu, ba i po něm měly probíhat. 

    Vezmeme-li v úvahu již vzpomenutý rázný teplotní výkyv, pak jistě není po mnoha předchozích zkušenostech těžké uhodnout, ... 

    ... že řeč je opět o atmosférickém zrcadlení. Však už je tu v mírném přiblížení rakouských Alp také vidíme, dokonale čitelné zejména na klesajícím sluníčkem ozářených, zcela netradičně shora dolů opticky zdeformovaných ledovcích. 

    Zrcadlící velikáni tvořili impozantní pozadí ...  

    ... též známé rakouské větrné elektrárně. 

    Pro možnost příštího srovnání nevynechejme ani pohled k Watzmannu a jeho sousedům. Hraje-li tu pak hlavní roli teplota, ...  

    ... nesmí samozřejmě scházet ani takovýto snímek. Zachycuje ovšem jen jediný úsek rozsáhlejších proměn, od tohoto okamžiku vykazujících už jen mírně sestupnou tendenci. Kdo by se však věnoval častějšímu dokumentování teploměru, ... 

    ... jestliže příroda stále přidává na svých kouzlech a logicky tak zaměstnává objektiv jinde? Zde konkrétně v oblasti Dachsteinu, ... 

    ... která s ohledem na povahu vzniklých novotvarů, a to - povšimněme si - i těsně nad hladinou růžovějícího oparu inverzní hladiny, zasluhuje detailnějšího přiblížení. 

    Pouhá půlhodinka uběhla mezi pořízením předchozího a tohoto snímku s Watzmannem - a hleďme, co se tu během ní stihlo změnit krom zbarvení celé krajiny, neklamného to znamení, že sluníčko se s námi pro dnešek loučí. Za daných podmínek by to však mohlo být velmi zajímavé loučení, pro jehož zachycení bude nutno zásadně změnit expoziční nastavení fotoaparátu, abychom mohli spatřit jev pouhým okem neviditelný.   

    Připomeňme si finále loňského roku - http://vimperk.eu/index.php/vimperk/11415 . Silvestrovský východ sluníčka byl zkrášlen tzv. zeleným (ba dokonce i vzácnějším modrým) zábleskem. S tímtéž jevem je, jak ostatně i na základě této fotokroniky víme, možno setkat se i při západu. Ten dnešní připravil hned trojitý, zprvu v jeden celek slitý sluneční odlesk, ... 

    ... jehož jednotlivé části se postupně vzájemně oddělily a skutečně došlo v některých špičkách k zelenému zbarvení.  

    Celý zde zachycený proces trval třiadvacet vteřin a bezesporu se stal vrcholem všeho, co dnešní boubínský výstup s neobyčejnou štědrostí a pestrostí nabídl. 

    Úchvatný Venušin pás, ... 

    ... jakož i pokračující zrcadlení, v jehož rámci se odrazy běžně odtud neviditelných velehor zjevily dokonce i nad Trojmezenskou hornatinou napravo od Plechého (zcela vpravo) ...  

    ... a Dachstein překvapil dalšími drobnými variacemi, ... 

    ... už byl jen součástí vpravdě královského přání dobré noci. 

     

    20.ledna:

    Leden, jak má být ... 

     

    19.ledna:

    Dosud stále rozsvěcovaný vánoční strom na Kubovce je vděčným fotografickým námětem, obzvláště pak po nedávných sněhových nadílkách, jimiž je obklopen nejen v okolí, ale má jich též plné větve (nabízí se tu srovnání s pátým lednem). Dnešní ráno pro něj navíc bylo zatím nejmrazivějším v rámci tohoto týdne. Však jen ve Vimperku se o hodinku dříve (přesně ve 4:45) dalo naměřit -16,5°C . Že by se tentokrát i Boubín konečně dokázal blýsknout nějakým parádním mrazíkem?    

    Nu, zrovna vedro tu tedy skutečně nepanovalo, leč pocitu, že nahoře je z daného hlediska příjemněji nežli dole, se též nebylo možno vyhnout. Hodina pravdy nicméně nadejde až na věži.

    Jednou za čas ale určitě není od věci vychutnat si barevné kouzlení vycházejícíchio sluníčka také z opačné perspektivy, ...  

    ... než jakou nabízí vyhlídková plošina. 

    Co však naplat, některé záběry se prostě odjinud nepořídí, ... 

    ... a třebaže v principu viděny již nesčíslněkrát, ... 

    ... nikdy neomrzí. 

    Zatímco si oko a objektiv vychutnávají nabízenou krásu, na rozhledně dávno sbírá své informace také teploměr.

    A opět prohlašuje Boubín poraženým, tentokrát ještě drtivěji než před dvanácti dny, ...  

    ... kdy tu byl rovněž marně očekáván mohutný mráz, přinejmenším aspoň o jednu desítku pod nulou vydatnější nežli ve Vimperku. 

    Jedinou sférou, která dnes určitě vykáže přírůstek, ... 

    ... tak zůstane hloubka sněhové vrstvy. 

    Skutečně je tomu tak - postačí srovnat si dnešní stav s minulým (14. ledna) ... a klidně zopakovat i vše, co bylo tehdy v dané souvislosti řečeno. Aktuálním pravdivým číslem totiž není naměřených padesát, nýbrž ve většině převažujících šedesát centimetrů.

     

    18.ledna:

    Jedním ze spolehlivých indikátorů skutečně poctivé zimy jsou zámecké věže, resp. jejich sněhová pokrývka. Právě z těchto strmých střech totiž v opačném případě mizí nejdříve a nejrychleji.

     

    17.ledna:

    Matka Příroda, jejíž zrod pod rukama dřevosochaře Václava Lemona jsme v městském parku společně sledovali 9. července 2014 - http://vimperk.eu/index.php/5631, nespí, jen odpočívá ...  

     

    16.ledna:

    Ani hustá chumelenice - jedna z těch, jimiž nás po uplynulém víkendu štědře oblažuje i třetí letošní pondělí - pranic neubírá na půvabu historickému vodojemu, jehož stylizovaná ozdobná cimbuří mu propůjčují bezmála dojem osamělého strážce dávné Zlaté stezky. Tu ovšem v plné slávě ona romanticky působící stavba samozřejmě nemůže pamatovat. V každém případě však krom toho, že je stále bezchybně funkční, představuje pozůstatek dob, v nichž lidé spolu s řemeslnou poctivostí, která je prostřednictvím výrobků i staveb nezřídka dodnes přežívá (bohužel ale vesměs bez toho, aby inspirovala další generace k následování), nepodceňovali ani estetickou oblast. Tedy žádná jednotvárná, stroze nudná, ba občas přímo odporně řvoucí obnažená funkčnost, ale naopak laskavé pohlazení pro oko i duši.

     

    15.ledna:

    Neděle se dozajista nechtěla dát sobotou zahanbit, ... 

    ... a tak nám s obdivuhodně svižnou frekvencí od rána až do večera střídavě nabízela ... 

    ... dvojí tvář, jejímž výsledkem jsou opět znatelné sněhové přírůstky. 

     

    14.ledna:

    Zatím nejobdařenějším dnem z hlediska dosavadní sněhové nadílky se jeví druhá letošní sobota, konkrétně její odpoledne, které v naprosté většině poctivě prochumelilo. 

    Nebylo tím pádem divu, že než člověk zdolal boubínské svahy, jeho stopy dole dávno zmizely. Netřeba pak jistě zvlášť zdůrazňovat, ... 

    ... že zvědavost, jak se na dané téma od poslední návštěvy vyjádří sněhoměrné tyče, byla veliká. Hned spodní - poblíže cesty k Johnovu kameni - však znovu ukázala, jak jsou takto jednostranně staticky naměřené údaje v kontextu skutečného celkového stavu nevěrohodné. Třeba jen samo stoupání sem zespoda od svážnice si vyžádalo čerstvě prošlápnout poctivou souvislou půlmetrovou bělostnou vrstvu, chvilkami zpestřenou i hlubšími závějemi, ...

    ... takže nakonec viděných 40 cm (po odečtení již tradiční návějky) sice odráží stav okolo samotné tyče, ale jistě ne celkovou, mnohem pestřejší sněhovou situaci. Tu lze v dané oblasti na základě mnoha dalších dílčích měření s klidným svědomím zprůměrovat právě na oněch 50 cm. 

    Vrcholová tyč pak pro změnu vydala navíc potažmo svědectví o působení nedávného vichru, majícího zde prakticky ničím neomezené volné pole působnosti, ... 

    ... neboť její, oproti spodní tyči o cca čtyři centimetry skoupější údaj je ještě méně hodnověrným. Nutno ovšem dodat, že sněhový stav na vrcholu vykazuje též nemalé extrémy. Hned zhruba dvacet metrů od zmíněné tyče nás na cestě uvítá poctivá devadesáticentimetrová návěj, již lze zatím těsně při zábradlí obejít bez nutnosti hlubokého boření. Zima tu skutečně, jak se zdá, "nabírá obrátky", ale jedině další vývoj ukáže, máme-li tu v případě oné návěje co do činění jen s osamocenou, k postupnému brzkému zániku odsouzenou první vlaštovkou, nebo jí naopak co nevidět přibydou další, ještě vyšší sestry a dají tak ožít vzpomínce na rok 2009, který jsme si tu mimochodem připomněli předloňského 3.března - http://vimperk.eu/index.php/vimperk/7409 . V daném ohledu se můžeme dát jedině překvapit, ale momentálně lze každopádně sněhový stav na boubínském vrcholu rovněž v průměru prohlásit za půlmetrový.  

    Také na věži stále vydatně chumelilo, takže jediným smysluplným snímkem se opět již poněkolikáté stal pohled na aktuálně naměřenou teplotní hodnotu. 

    Sněžení ustalo teprve po návratu na Basumské louky, nad nimiž soumračná obloha dokonce předvedla náznak protrhávání husté oblačnosti. Ale zásoby tam nahoře jsou ještě příliš veliké na to, abychom tento zachycený okamžik mohli považovat za předzvěst dalšího obratu v počasí. Nějaké té vločky se ještě dozajista v nejbližších dnech dočkáme.

     

    13.ledna:

    Noční vichr (snad vzdálená ozvěna toho, co na Plzeňsku či v Krušnohoří nazývají orkánem) zvládl profouknout od sněhového nánosu nejednu z vimperských střech. V průběhu dne však na nich opět došlo ne-li k plnohodnotné obnově, pak přinejmenším k úspěšnému bílému zamaskování. 

     

    12.ledna:

    Kontrasty můžeme nacházet v mnoha podobách - třeba mezi opraveným a opravu jako sůl potřebujícím ... 

     

    11.ledna:

    Nachází-li se člověk v deváté stovce výstupů na Boubín, nejedna letitá zkušenost mu dávno velí, aby, pokud chce z rozhledny vidět něco jiného nežli mlhu, za daného počasí s jistotou sázel namísto ranních spíše na hodiny blíže k poledni. Ty ovšem pro změnu neprozradí autentickou boubínskou teplotu v čase, kdy vimperská slézá pod - 11°C. Právě tohle se v našem městě dělo dnešního časného jitra, pročež byla s vědomím, že nahoře se nejspíše zopakuje včerejší scénář, dána přednost rannímu výstupu. Zatímco vimperský mrazík lehce štípal do tváří, cesta vzhůru se chvílemi nesla naopak ve znamení střídavých pocitů oteplování. Dalo by se sice teoreticky očekávat, že výsledek na věži dosáhne přinejmenším úrovně uplynulé soboty (neb toho dne bylo při vimperském startu podobně mrazivo), leč realita překročila o pouhý necelý stupeň všehovšudy včerejší, na vzpomenutou sobotu rovných šest stupňů ztrácející stav.

    Na tom měla samozřejmě rozhodující podíl právě setrvávající mlha, neboť za případného vyjasnění, jaké potkalo v noci Vimperk, by se tu možná skutečně naplnilo výše řečené očekávání podobnosti s uplynulou sobotou, ba i jejího předstižení. Namísto toho však Boubín opět teplotně pokulhával za jinými šumavskými místy, z nichž byly ohlašovány dvacetistupňové a jiné, takřka rekordní mrazíky. I dnes tu nicméně nastaly několikeré barevné proměny, avšak v podstatně kratších fázích, prakticky okamžitě střídaných fádní šedí, takže je v daném čase rozhodně nemělo smysl vnímat jako přísliby zlepšení.

    Totéž ostatně potvrdila i následná cesta k zamrzlé Teplé Vltavě, od níž bylo možno mimo jiné spatřit v celém výškovém rozsahu boubínskou čepici, ... 

    ... viditelnou včetně všech barevných variací také od Korkusovky. Navzdory usilovným slunečním snahám nemá vrchol hory s ohledem na další mohutný oblačný přísun od západu šanci na vysvobození, a pokud by i měl, stav volnosti dlouho nepotrvá. Mrazy totiž ještě dnešního dne poleví (již v okamžicích návratu do Vimperka se tu o polovinu oteplilo), neboť na řadě je dle předpovědí minimálně dvoudenní, ne-li delší etapa dalšího sněžení, kteréžto započne nepochybně ještě dnešního večera.

     

    10.ledna:

    Boubínský rozjezd ku včera předpokládaným veselejším barvám od samého úsvitu dosti výrazně brzdila mlha, držící se vrcholu za nemalého přispění jihovýchodního větru jako klíště. První záležitostí, jež tu stála za fotodokumentaci, by však i za příznivější rozhledové situace byla každopádně teplota. Snímek zachycuje ranní maximum, pod něž mrazík neklesl, ba naopak se už jen pozvolna zmírňoval.  

    Navzdory výše popsanému stavu převládajícího neprůhledna ... 

    ... nadešel tu a tam nejeden slibný okamžik drobné naděje na zvrat ve prospěch čerstvě vyšlého sluníčka, neboť spodní okraj mlhy zjevně kopíroval všehovšudy úroveň zábradlí pod úpatím rozhledny. Krajina tak sice skutečně chvílemi nabývala bohatší barevnosti, ale stále výhradně za účasti neodbytné šedobílé čepice, ... 

    ... takže po hodině vyčkávání, jestli stoupající a sílící sluníčko dokáže něco na daném schématu změnit, se ukázalo lepší variantou opustit věž a ve sledování dalšího vývoje pokračovat za současného návratu dolů. 

    Dříve ovšem bylo nutno též zkontrolovat, zda a jak se po víkendové nadílce pohnul stav sněhové pokrývky.  

    Porovnáním s poslední kotrolou (6. ledna) překvapivě na první pohled zjistíme, že nahoře se snad žádná dramatická změna nekonala. Vše budí dojem, jako by se čerstvým sněhem jen vyplnila ona o Třech králích objevená propadlina u paty sněhoměrné tyče, ba tentokrát pro změnu i zde s přídavkem v podobě drobné zkreslující návějky. Realita je ovšem taková, že ani její vrchní okraj pro zobrazení objektivního stavu nedostačuje. Doplňující nezávislá měření (jak vidno, i přes existenci tyčí nanejvýš nutná) svědčí ve prospěch rovných třiceti centimetrů momentální hloubky sněhu na boubínském vrcholu.  

    Barevná hra, proměňujíc okolní lesy v pravé pohádkové zimní království, pokračovala i během sestupu k druhé tyči. 

    Také u té se dole obnovila správný údaj falšující návějka, ... 

    ... takže bylo nutno přistoupit k dalším měřením a dobrat se tak převažující výsledné hodnoty sedmadvaceti centimetrů, třebaže i zde se vyskytla místa s třiceticentimetrovou, ba větší hloubkou. Ta je však v dané lokalitě zatím nutno řadit k výjimkám. 

    Teprve na Basumských lukách se dalo hovořit o jakémsi v mezích možností trvanlivějším projasnění oblohy, zatím určitě nesvědčícím o zásadních změnách nahoře na Boubíně, ale oproti tomu nevylučujícím slunečné chvíle dole ve Vimperku. A právě těmi se zaobírala i včerejší úvaha.   

     

    9.ledna:

    Po nedělním vývoji počasí měl nový týden jen těžko šanci na jiné uvítání nežli takto šedobílé, ale již zítřek by mohl barevné spektrum zase náležitě obohatit a hlavně otočit veselejším směrem. To nám ostatně nejlépe poví ... ano, ranní Boubín. Zítra tedy na shledanou právě tam ... :-) . 

     

    8.ledna:

    Přičiněním včera na Boubíně zdokumentované fronty se druhá lednová neděle probudila bohatší o dalších deset až dvanáct centimetrů čerstvého sněhu, padajícího opět drobnou a vytrvalou, tedy ve výsledku nejvydatnější formou prakticky po celou noc. V průběhu dne ovšem sněžení ustalo a večer bylo možno navíc konstatovat, že se klasicky "ztrhal" i mráz - ráno ještě šestistupňový, večer však svými hodnotami mířící vzhůru, téměř k pouhé nule.   

     

    7.ledna:

    Pokud jsme se tu měli dočkat stavu, v němž vrchol Boubína nesvírá fádní mlžná čepice, nebylo jiné volby než vyrazit vzhůru hned časně zrána, neboť další odpoledne by přineslo bezpochyb jen tytéž nezáživné šedivé obrazy jako poslední dva dny - sice do třetice, leč jistě nikoli všeho dobrého. Od půlnoci se navíc skutečně, jak bylo včera odhadováno, vyjasnilo a vimperská teplota rázem klesla poměrně hluboko pod deset minusových stupňů. Bude tím pádem boubínský mrazík atakovat předpovídanou dvacetistupňovou hranici?  

    Cesta vzhůru subjektivně nevzbouzela pocit výrazně silnějšího tahání za uši či nos nežli včerejší večerní sestup, ale reálný stav věci nám nahoře za chvilku spolehlivě odhalí teploměr. Teď byly od samého počátku nejzaměstnanější oči - samozřejmě především barevnou skladbou procitající krajiny a zejména již v daném čase zjevným, byť zatím ještě vzdáleným nástupem fronty, ... 

    ... která se podle očekávání meteorologů má postarat o další sněhový nášup. Po několikadenní pauze se opět přihlásily Alpy, ... 

    ... takže dohlednost bylo možno hodnotit jako výtečnou. 

    Počínaje sedmou hodinou a třiapadesátou minutou se rozezněl sluneční koncert, ... 

    ... jehož barvy se sice daly vzhledem k bohatou námrazou krásně obaleným lesům poměrně snadno předvídat, ale přesto, neviděny tu v principu zdaleka poprvé, braly za srdce stále novou silou. Tentokrát nicméně hlavní zásluhu na popsaném stavu přiznejme právě již zmíněné frontě, jež shora ladila veškeré viditelné tóny a odstíny do takřka přízračného nádechu.

    Tím pádem došlo na fotografickou dokumentaci teploty až v okamžiku nepatrného oteplení, zatímco vůbec první pohled na teploměr (v 7:45) odhalil rovných - 17°C . Uši ani nos tedy cestou vzhůru nelhaly - oproti jiným šumavským lokalitám (např. Březníku s - 33°C či Rokytské slati s - 33,3°C, v obou případech zaznamenáno krátce před pátou hodinou ranní) na Boubíně mrazivé rekordy skutečně nepadaly. Konečně, aspoň nikterak dramaticky netrpěla fototechnika, třebaže opět rozhodně nepracovala zrovna ve standardních podmínkách. 

    Nasvícení krajiny v určitých okamžicích báječně "vypíchlo" některé šumavské vrcholy, častěji pohříchu touto výhodou neobdařené. Zde k takovým můžeme řadit Špičák, nacházející se těsně pod "prsy Matky Boží", tedy Malým a Velkým Ostrým, vše pak pod ochranou v daném úseku nejdominantnější Jezerní hory. 

    Také pod Roklany bylo možno potěšit oko působivou modelací každého sebedrobnějšího kopce, ...  

    ... stejně jako v sousedství zářícího Luzného. 

    Ale změna celkové nálady si nečekaně pospíšila, sluníčko vystoupalo do úkrytu za svrchní oblačnou clonu ...  

    ... a západní obloha najednou znatelně potemněla. 

    Celková atmosféra tím samozřejmě jedině získala, ... 

    ... ale ani tento stav neměl mít dlouhého trvání. 

    Kdo zkrátka dnes nezastihl na Boubíně aspoň tuto finální kouzelnou etapu, ... 

    ... bude patrně muset, nežli opět nadejde nějaká podobná, přečkat další šedobílé intermezzo. 

     

    6.ledna:

    O Třech králích už naprosto nic neopravňuje k pochybnostem o tom, ... 

    ... že zima se naplno ujala své právoplatné vlády. Po rozpačitém konci loňského roku ji náhle nastoupila takovým tempem, že nelze jen sedět doma a pozorovat, jak za okny co chvíli sněží. Včera jsme společně sledovali sněhové přírůstky na Boubíně ... 

    ... a ani dnes tomu nemůže být jinak. Sněhoměrná tyč poblíže Johnova kamene napřed vydává nečitelností své stupnice svědectví o tom, že vítr přes den vál (a stále ještě věje) od severozápadu.  

    Je tedy nutno neotálet s jejím zčitelněním, protože se blíží soumrak a boubínský vrchol je ke všemu stále ponořen v mlze. Světla tedy valem ubývá. 

    Zatímco včera tu viděných dvacet centimetrů neplatilo vinou drobné zkreslující návějky, dnes můžeme onu hodnotu prohlásit za zcela regulérní údaj. Z výše řečených důvodů však pospěšme k další tyči, ... 

    ... která nás překvapí ještě o něco více. 

    Jak je vidět, má pro změnu těsně okolo sebe mírnou propadlinu, takže tady je oproti včerejšímu stavu sněhový přírůstek deseticentimetrový - a podle charakteru povrchu bílé peřiny není dílem větru, nýbrž v průběhu dne skutečně poctivě napadl. To ostatně potvrzují další nezávislá měření, takže k 6. lednu se Boubín na vrcholu pyšní pětadvaceti centimetry čerstvého letošního sněhu.  

    Na věži pak lze něco málo přes půl hodiny po nespatřeném západu sluníčka jedině zopakovat, co tu bylo řečeno již včera. Jen mlze vděčíme za "pouze" takto vyčíslenou hodnotu mrazíku, jenž by v případě vyjasnění oblohy byl bezpochyb ještě silnější (roztomilou shodou okolností se zrovna na desetinné čárce usadila sněhová vločka). Ostatně blížící se noc tuto variantu nevylučuje, mlha se během ní klidně může zdvihnout. O dalším vývoji zdejší teplotní křivky si ovšem povíme zase zítra :-) . 

     

    5.ledna:

    Také noc z první letošní středy na čtvrtek přinesla silný vítr, kterýžto sice nedosahoval včerejší intenzity, zato velmi znatelně přibylo sněhu. Ještě za ranní tmy na Kubovce a po celou následující cestu vzhůru na Boubín drobně, avšak hustě sněžilo. 

    Snímek z rozhledny by dnes vysloveně nudil, neboť by představoval jen další variaci na neprůhlednou mlhu a nejbližší zasněžené smrky. Je proto určitě užitečnější zachytit opět jeden z momentů oteplení - uvítací mrazík totiž půl hodinky před pořízením tohoto snímku činil - 10,5 °C . Vítr, tentokrát severní, se na rozhledně jevil snesitelným. 

    Po delší době mělo naopak konečně smysl vyfotografovat sněhoměrné tyče. K tomu je zapotřebí předeslat, že hloubka čerstvé sněhové vrstvy v průběhu cesty kolísala - dole na Kubovce není problém naměřit na lukách zcela rovnoměrných 20 cm, směrem vzhůru pak sněhu mírně ubývá. V každém případě však nikde neklesá pod minimální základ 13 cm (měřeno na mnoha různých místech, kde se zdála bílá vrstva být nejtenčí) a převažující průměr je bez obav možno vyčíslit hodnotou 15 cm, ...  

    ... což potvrzuje i vrcholová tyč. 

    Její sestra při cestě k Johnovu kameni zkresluje správný údaj nepatrnou návějkou, ... 

    ... k čemuž je nutno dodat, že vítr skutečně má již dostatek materiálu i k výraznějším sněhovým jazykům. Zatím sice sporadicky, ale tím neočekávaněji je možno probořit se místy až do třiceticentimetrové vrstvy navátého sněhu. Vezmeme-li k tomu v úvahu, že sněžení nepřetržitě trvalo i při návratu z Boubína a v rámci dnešního dne, resp. noci, mu s nemalou pravděpodobností zdaleka nebude konec, ... 

    ... můžeme se tu zítra dočkat zcela nové situace.  

     

    4.ledna:

    Opět jsme v nejrozmanitějších médiích svědky zpráv o kalamitách způsobených náhlým nástupem zimy a opět jsme katastrofických situací ušetřeni. Po noční vichřici a v porovnání s jinými kouty naší vlasti nepatrném sněhovém přídělu však naše město konečně došlo atmosféry, jakou bychom ještě více ocenili před čtrnácti dny. Ale Vánoce koneckonců přece ještě nekončí - teprve pozítří nadejde svátek Tří králů ... 

     

    3.ledna:

    S ohledem na očekávané sněžení a při vzpomínce na včerejší odpoledne bylo nutno dnes časně zrána konstatovat, že dohlednost z Boubína je překvapivě dobrá i ostrá, ... 

    ... byť končila kdesi za Strakonicemi. Ukázalo se však, že právě jen tato část obzoru bude v příští hodině nejzřetelnější, ... 

    ... neboť od západu náhle začaly rozhlednu obkličovat mocné přívaly husté mlhy, naštěstí nedosahující do výše, která by bořila veškeré naděje v podobě čisté modré oblohy nad hlavou. 

    Konečně i samotný zdrojový směr vší té nadílky si chvilkami dopřával oddechu, během nějž prozradil, že pomýšlet na spatření Velkého Javoru, Roklanů či Luzného, o Alpách samozřejmě nemluvě, je zcela zbytečné. 

    V čase 7:20 tu teploměr ukázal - 9,3°C, ... 

    ... ale o půl hodinky později, když se chystalo vzhůru na oblohu sluníčko, se přece jen oteplilo, konkrétně na - 9,1°C ... :-D . 

    Mlha se ovšem nehodlala slunečním paprskům vzdát, ... 

    ... ba naopak po dlouhou dobu navzdory letmým problesknutím slunečního kotouče hrozila kompletním uzavřením celého prostoru kolem Bouibína.  

    Tentokrát jí však byla souzena porážka, z níž navíc dokonale těžil objektiv fotoaparátu - sluneční vytrvalost ... 

    ... nesla skutečně nanejvýš působivé ovoce. 

    Urputý souboj dvou odvěkých rivalů trval ještě poměrně dlouho, ... 

    ... přinesl spousty barevných variací ...

    ... a na rozloučenou došlo i na sluneční korónu. Celkový pohled do kraje svědčí pro přinejmenším vydařené dopoledne, nežli západ opět zahrozí slibovaným sněhem. 

     

    2.ledna:

    Druhého lednového jitra bylo těžké ubránit se představě, oč krásněji by vyzněly barvy svítání, kdyby se mohly rozeběhnout po pohádkově zasněžených, nikoli všedně temných vimperských střechách. Vánoční strom spolu s další městskou světelnou výzdobou navíc po Třech králích, kteří vycházejí na pátek, zase na rok zhasne, takže vyhlídka na pravou zimní sváteční idylku se zdá být velmi nejistou. Dnešním odpolednem by však podle meteorologických prognóz mělo započít několikadenní sněžení - naděje tedy není zcela mrtva. 

    Loni nás touto dobou vítal Boubín také mlhou, jenže ta letošní se právě teprve čerstvě od západu nasouvá a střídá tak slunečno, jež tu panovalo ještě za poledne, kdežto loňská jednak nebránila tvorbě atmosférických jevů a navíc do večera průběžně jevila opačnou, čili ústupovou tendenci, ve finále dokonce s alpským bonusem (zavzpomínejme zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/9542 ). Kdo se však těší na sníh (který z Boubína mimochodem vesměs zase slezl - zůstal víceméně jen tam, kde jej dotvrda udupaly a uklouzaly předvčerejší silvestrovské davy), může se pomalu začít radovat, neboť vzduchem začínají poletovat první sporadické vločky.

    Upřímně řečeno, takovýto mrazík by tu v daném okamžiku asi nikdo nehádal, čímž se jen potvrzuje, že rozhodující podíl na subjektivním pocitu chladu mívá na rozhledně zejména vítr. A ten se dnes drží poměrně zpátky, nezalézá člověku jako jindy až pod kůži.   

    Jen velmi upřeným, zkoumavým pohledem najdeme známý obrys naší hory, zato sílící jemné sněžení je v krajině naopak velmi dobře čitelné. Právě ono má při náležité vytrvalosti největší šanci rozjasnit možná již do zítřejšího rána líce všech, jimž schází pravé zimní bílo.  

    Vida, už jen večerní náměstí nabylo oproti rannímu o poznání slibnější vizáže - snad se tedy do Třech králů ještě dočkáme, čeho se nám zatím nedostává. Ostatně oželíme-li zářící strom, pak pravou vánoční artmosféru přece obvykle jistí čas před prvním májem (však si prohlédněme třeba osmadvacátý duben zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10074 ), ne-li tento sám ... :-)

     

    1.ledna:

    Ohňostroje (nejen novoroční) mají své příznivce, stejně jako odpůrce. Historie nás nicméně učí, že se jedná o záležitost prastarou, jejíž kořeny sahají poměrně daleko před náš letopočet. Již staří Číňané prý používali speciálně upraveného bambusového prášku k výrobě jakýchsi petard, jejichž hlukem doufali zahánět zlé duchy. Jim je též připisován vynález střelného prachu, od nějž byl už jen krůček k tomu, co dnes nazýváme zábavní pyrotechnikou, jíž se odpradávna využívalo k oslavování nejrozmanitějších slavnostních událostí - samozřejmě na vladařské, nikoli poddanské úrovni - narození potomka, svatby, korunovace, válečná vítězství atd ... K všeobecným oslavám pak náleželo také vítání nového roku. V Čechách se střelný prach začal údajně vyrábět teprve v první půli XV. století, a pokud bychom chtěli zvědět, za kterého z panovníků se ohňostroje pořádaly v nejhojnější míře, jistě nebude obtížně uhodnout, že za toho, který ve své době sezval na Pražský hrad spousty alchymistů (zhusta však především vychytralých podvodníků), byl velkým milovníkem a mecenášem umění ... a po třech staletích od své vlády dokonce, geniálně ztvárněn panem Werichem, vkročil na filmové plátno. Ano, císař Rudolf II. Přenesme se však z renesanční Prahy do žhavé vimperské současnosti. Již včerejšího dne, tedy loňského roku, tu mnohé osazenstvo výrazně ohňostrůjcovsky rámusilo prakticky od okamžiku, kdy podvečerní obloha potemněla do té míry, aby zmíněné konání mělo smysl, resp. náležitý efekt. 

    Kulminace vší té činnosti pak samozřejmě nastala po půlnoci, kdy oblohu nad městem tradičně prozařovaly nejrozmanitější pestrobarevné obrazce a tvary, ... 

    ... hlásající nám, že v notýsku života si můžeme odškrtnout další křížek. Inu, Nový rok je jeden v roce, což, jak předpokládají příznivci ohňostrojů, musí pochopit i té noci trpící němé tváře. Až potud tedy produkce amatérská, ... 

    ... zatímco počínaje tímto snímkem se ocitáme v prvním novoročním večeru, který mimo jiné přinesl krátce po osmnácté hodině (pod slůvkem "krátce" si představme úvodní slavnostní proslovy) produkci profesionální, již pátým rokem odpalovanou ze zámecké zahrady namísto prvních minut po silvestrovské půlnoci právě v tento čas (poprvé se tak stalo v roce 2012, o čemž se lze hravě přesvědčit zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3307 ).  Na první pohled by se mohlo zdát, že vizuálně nenajdeme ve výsledných pyrotechnických efektech zásadní rozdíly, ovšem mezi konáním nekoordinovaným neboli chaotickým a naopak dle promyšleného plánu připravenou, na efektní gradaci založenou kompozicí přece jen výraznou odlišnost najdeme. Musíme však být celé akci přítomni naživo, neboť sebepoctivější dokumentace představuje jen dílčí útržky bez potřebné plynulosti samotné akce.

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Tváří v tvář všemu soudobému dění na tomto nemocném světě lze obvyklé novoroční přání zestručnit do jediné myšlenky: ať se, milí čtenáři, rok 2017 nestane pro nikoho ve srovnání s předchozími lety v žádném směru horším. 

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2016

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2016

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2016 

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2015

     

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2014

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2014

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2014

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2013

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - unor 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2012 

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2011 

     

     

    Sdílet