Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – listopad 2017

1 listopadu, 2017
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30.listopadu:

Do konce roku 2017 zbývá všehovšudy jednatřicet dní – počítáno bez posledního listopadového dneška, který již od předešlé noci přinesl zatím nejvydatnější sněhovou nadílku, navíc se netýkající jen vyšších poloh.

Hned časné odpoledne však ukázalo, že nemalá, ne-li převážná část této takřka vánoční atmosféry záhy přejde do skupenství kapalného.

29.listopadu:

Závěr listopadu nám názorně předvádí, jakou roli hrají rozdíly v nadmořské výšce v rámci prvních příznaků zimy, …

… která má nicméně ještě plných dvaadvacet dní času …

… do svého kalendářního nástupu.

28.listopadu:

Už druhým dnem píše Šumava další sněhovou kapitolku, …

… znovu nechávající zbělat místa ve vyšších polohách, …

… která se ještě před uplynulým víkendem plně zelenala.

27.listopadu:

Poslední listopadový pondělek sice hned po probuzení nabídl náznak jakési zimní patiny, …

… ale současně nezapřel, že stále trvá podzim.

Největšího překvapení se však nejen Vimperští, nýbrž dozajista i všichni, kdož jen zrovna projížděli Pasovskou a následně Pražskou ulicí (jakož samozřejmě i opačně), dočkali po setmění. Poprvé se totiž rozzářilo ve všech variantách zbrusu nové bohaté osvětlení sídla prvního stupně “Masaryčky”, všem odjakživa známého jako “škola v parku”, jejíž novou fasádu jsme si tu představili již 8. listopadu. Jistě by se nebylo možno divit, kdyby této novinky neznalí cizí návštěvníci považovali takto skvostně nasvícenou budovu přinejmenším za honosné šlechtické sídlo.

26.listopadu:

Odedávna se říká, že dokud neopadají vimperské modříny, ještě nepřijde zima.

Jaképak stanovisko by k tomu asi dnešního rána zaujal tento dokonale ztuhlý sameček vosy obecné (Vespula vulgaris), být obdařen schopností myslet po lidském vzoru?

25.listopadu:

Nedávné relativní oteplení spolu s převažujícím slunečnem by již dnešního odpoledne měly opět vystřídat další srážky – ve vyšších polohách sněhové, …

… ale stane-li se tak, vědí s jistotou jen tam, odkud nám je sesílají 🙂

24.listopadu:

Nemálo je na Šumavě míst, …

… na nichž se Herwart postaral …

… o nové, zatím nezvyklé výhledy do kraje.

23.listopadu:

Zhoupne-li se šumavská teplota ve dvoudenním rozpětí z -1,5°C na +8,5°C …

… a k tomu se vyjasní obloha, …

… lze očekávat nejen famózní dohlednost všemi, …

… i nejvzdálenějšími směry …

… – zejména pak z nejrozmanitějších alpských vyhlídek, …

… ale též úžasná překvapení …

… v podobě atmosférického zrcadlení.

22.listopadu:

Snad i sám pan Vilém z Rožmberka už musí být krajně překvapen vším, …

… čeho je v aktuálním vývoji počasí němým svědkem …

21.listopadu:

V posledních dnech nám naše krásná Šumava nabízí na malé ploše spousty překvapivých kontrastů.

20.listopadu:

Tváří se slibně, ale nepřežije do odpoledne …

19.listopadu:

Copak by si asi pomyslel pan lesmistr John, kdyby mu bylo přáno vidět, jak dnes vypadá budova jeho někdejšího úřadu … ?

18.listopadu:

Příroda nám prvními rozsáhlejšími bělostnými krůčky připomíná již i v nižších polohách, že za všehovšudy pouhých pět neděl nás čekají nejkrásnější svátky v roce.

17.listopadu:

Státní svátek se nám vyloupl do plačtiva, ba drobného sněživa …

16.listopadu:

Z časového rozmezí, v němž platí tento již zde vzpomenutý zákaz vstupu, uběhl sotva týden, …

… ale čas plyne jako voda …

15.listopadu:

Za příznivých podmínek bývá ze Šumavy k zahlédnutí i známý krásný zámek Hluboká (což dokumentuje např. letošní 7. červenec zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12544) . Zákonitě tedy musíme naopak z něj dohlédnout na Šumavu – za časného setmění v těchto časech, pravda, nikoli, ale namísto toho si můžeme vychutnat třeba jeho nasvícení pohledem z louky, na níž byl roku 1290 popraven odbojný šlechtic z rodu Vítkovců Záviš z Falkenštejna.

14.listopadu:

Konečně trochu přituhlo i v nížinách … jestliže vimperský teploměr zrána ukázal -2,2°C, …

… lze na základě letitých zkušeností předpokládat, že v zakázané zóně mohla teplota poklesnout klidně i na dvojnásobek, …

… ne-li hlouběji – velmi pravděpodobným se např. může jevit rozmezí -6°C až -8°C. Ale to nám momentálně osamělá rozhledna takhle na dálku přesně neprozradí. Sama však včetně okolních lesů podává svým aktuálním vzhledem i tak dosti výmluvnou vizuální informaci.

K tomu se pak rovněž aspoň opticky zdá, že na Bobíku (o nižším Solovci nemluvě) by mohlo být o něco tepleji.

13.listopadu:

Vimperské střechy i okolní louky vydávají svědectví o tom, že v noci skutečně podle předpokladu došlo i na špetku sněhu.

A protože se nám na rozdíl od včerejška za poledne ukázalo i “zakázané ovoce”, můžeme konstatovat, že v jeho případě skutečně lze přinejmenším na vrcholu hovořit o bílém kabátě.

12.listopadu:

Nebýt hlášeny blížící se sněhové přeháňky, jimž také nasvědčuje vývoj na obloze, namísto slabounce viditelného boubínského úbočí by tomuto záběru dominovala celá majestátní hora, nade vší pochybnost již z valné většiny v bílém kabátě.

V naší nadmořské výšce, navíc za pětistupňové teploty, se však nelze ubránit domněnce, že dojde-li i tady na sníh, stane se tak nejdříve v noci, která by teprve mohla přinést patřičné potřebné ochlazení. Zatím spíš počítejme s vydatným deštěm.

11.listopadu:

Tak nám ………… zabili Ferdinanda, chtělo by se dodat spolu s paní Müllerovou z Haškova nesmrtelného Švejka – a bylo by to věru lepší nežli správná varianta, která zní ………. ZAVŘELI BOUBÍN ! A to již od včerejška na celý čtvrtrok. Necháme-li však opadnout první zákonité emoce, je nutno uznat, že tento krok Lesů ČR má své opodstatnění. Připomeňme si ještě třemi snímky z předevčírka, tedy dne, v němž momentální boubínský adrenalin nebyl bohatší o vidinu až stotisícové pokuty za porušení zákazu vstupu, aktuální situaci v tamních lesích, postupně zde ostatně dokumentovanou krom 9. též 5. listopadu, jakož i 30. a 29. října ( http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12986 ). Jelikož se ani jediný záběr neopakuje, ale zároveň není daným počtem snímků pochopitelně zdaleka postižen plný zdejší rozsah následků vichřice, je zřejmé, že jejich odstranění si vyžádá nemalý čas.

Současně je nutno uvědomit si, že krom spousty viditelných potenciálních smrtelných pastí v podobě možnosti dodatečného pádu nalomených, shora o sousední koruny leckdy jen lehce opřených stromů (lidově řečených “věšáků”), tu hrozí ještě větší zákeřné nebezpečí vlivem velmi pravděpodobné příští těžké námrazy, jež může zcela nepředvídatelně poslat k zemi momentálně stojící stromy, které mohou být vichřicí uvnitř narušené, ač budí dojem zcela zdravých, ba zatím dokonce odolávají větru. I v případě, že by člověk takovou hrozbu stihl odhalit, postačí třeba jen neprošlápnutá čerstvá sněhová vrstva k dokonalému ztížení, ba znemožnění nutného útěku z nebezpečného místa. Prožitek nesporného kouzla, o němž tu byla řeč předevčírem, tak rázem může vyústit v objetí smrti … Člověku se mimoděk vybaví stará pověst z dob třicetileté války, za níž prý svou zručností vyhlášení šumavští dřevorubci podřezali kdesi celý les tak mistrně, že stromy zůstaly stát na svých pařezech a staly se smrtonosnou pastí projíždějícímu oddílu švédských vojáků, kteří pod nimi našli svůj hromadný hrob.

Ale každopádně máme svatého Martina a lze předpokládat, že na Boubíně aspoň symbolicky splnil, co je od něho tradičně očekáváno. Nemůžeme-li si to letos ověřit naživo, zavzpomínejme, jak vydatně se činil loňského roku, a to už od Kubovky – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/11267 .

10.listopadu:

Celodenní zatažená obloha se v podvečer konečně protrhla – snad jako příslib aspoň částečně slunečného zítřka, pro nějž ale meteorologové nemají vysloveně příznivé prognózy.

9.listopadu:

Milovníkům výstupů na Boubín je možno podat příznivou zprávu: oficiální cesta z Kubovky přes Basumské louky je opět plně schůdná, vývraty a polomy jsou odklizeny.

V samotných lesích je však i nadále nutno dbát stále téže vysoké opatrnosti, o níž už tu byla řeč v říjnu, …

… neboť sem ještě motorové pily nedorazily. A je to vlastně dobře, …

… protože vše, co už je tu druhý týden od vichřice k vidění, …

… má své nezaměnitelné kouzlo, momentálně navíc umocněné vleklou mlhou spolu s další vlnou čerstvého sněhu.

A tak nás cesta zdejšími lesy vlastně krom jiného též vrací nazpět do historie, jež pamatuje nejednu podobnou, ba i horší živelní událost.

Člověk by se snad ani nepodivil, kdyby náhle zpoza kteréhokoli stojícího či ležícího stromu vystoupil některý z Klostermannových hrdinů … nejpříhodnějším zdrojem by tu byl bezpochyb román V ráji šumavském.

Dalo se čekat, že rozhledna dnes nesplní svou prvotní úlohu, …

… ale to konečně pranic nevadilo – i námrazy, letos tu v daném rozsahu zachycené poprvé, představovaly poutavou podívanou.

K tomu všemu pak za mírného mrazíku o hodnotě -1°C nadešla příležitost postavit sněhuláka č.2, tentokrát bez obav, že bude sražen větrem, i většího. Uvidíme, jak dlouhý život mu následující dny popřejí.

8.listopadu:

S velkým povděkem a uspokojením je nutno konstatovat, že po kritickém začátku, v jehož rámci se škola v parku celé léto nacházela zpola pod lešením, aniž na ní byla nezodpovědnou, nešťastně zvolenou firmou vykonána jakákoli další objednaná práce, můžeme zásluhou jiné, tentokrát poctivé firmy ještě před začátkem zimy obdivně pohlížet na nový “kabát”, jaký si historická budova už dávno zasloužila.

Zmíněné uspokojení pak zajisté sdílejí i obě její sochy, …

… jimž se dostalo potřebného restaurátorského ošetření, kterým sice pozbyly své původní stoleté patiny, zato však získaly vzhled svých pravzorů z dob rozkvětu starověkého Řecka či Říma.

7.listopadu:

Teprve teď lze vimperskou atmosféru nazvat pravou dušičkovou …

6.listopadu:

Šumavský vřes je známý nezmar – pět dní před svatým Martinem září sytými barvami, jako by se těšil na okamžiky, kdy se od jeho drobných kvítků dokonale odrazí předpokládaná bělostná nadílka.

5.listopadu:

Včera v 6:22 dovršený úplněk už zase pozvolna ubývá – to však zatím prozradí jedině fotografie. Pouhé oko tak jemnou změnu, viditelnou v pravé spodní čtvrtině, ještě na noční obloze neregistruje, stále vnímá plnohodnotný kotouč. Zásluhou jasné měsíční záře ale naopak pozná, že ani po týdnu od ničivé vichřice, která zatarasila prakticky všechny obvyklé cesty na Boubín, nedostaly motorové pily pokyn k jejich zprovoznění. Přivstat si o hodinku dříve tedy rozhodně nebylo v zájmu zastižení východu sluníčka od věci.

Na rozhledně sice poměrně výrazně fouká, leč teplota se drží na příjemných sedmi stupních nad nulou – po říjnovém prvním sněhu nebylo už cestou vzhůru ani památky. Hned je také vidět, že po celém obzoru jsou uchystány oblačné překážky, jejichž vinou patrně nebude možno sluníčko uvítat od samého počátku v plné kráse. Na druhé straně nicméně potěšily slabé obrysy Alp.

Pohled do vnitrozemí prozrazuje v uctivé vzdálenosti se držící inverzi, vysílající svůj předvoj až k Mařskému vrchu.

Těžko v této chvíli odhadnout, jestli zapadající úplněk, jehož nepatrná deformace, pakliže se na ni cíleně zaměříme, nám za denního světla už neuniká, stihne zahlédnout sluneční pozdrav. Za chvilku totiž sestoupí za připravenou oblačnou hradbu.

Nu, alpská panoramata dnes výraznější nebudou, ale samozřejmě není všem dnům konec.

Důležitější je, že ten dnešní se rozhodně vydaří, …

… protože až na vzpomenutý pás nad obzorem a občasná volně plující oblaka je nebeská klenba jinak vesměs blankytně čistá.

Sluníčko se skutečně samo o sobě poměrně dlouho neobjevovalo, ale jeho antikrepuskulární paprsky jsou na západní straně dobře čitelné.

Také větrem čechraná vnitrozemská inverzní hladina už nezapře vzrůstající sluneční působení …

… a celá krajina náhle přebírá charakteristický zlatavý nádech. Je čas k zpáteční cestě lesy, jež by se chtělo nazvat zmrzačenými.

Ale takový pohled je jen zákonitým výplodem lidských emocí – příroda dozajista vše, co tu je a dále bude k vidění, …

… vnímá jako celkem normální vývoj, …

… v němž má vše – včetně člověkem cítěných katastrof – svůj smysl …

… a nic vlastně definitivně nezaniká.

Naopak je nanejvýš úsměvné, kterak si tu “pán tvorstva” oranžovou barvou označil stromy, o jejichž příštím osudu rozhodl … a vzápětí dostal lekci, KDO je tu skutečným pánem … 🙂 !

4.listopadu:

Jako by chtěl vzdát poctu vycházejícímu sluníčku, …

… tak se jeví kouzla nočního mrazíku na oknech.

3.listopadu:

Odbila čtvrtá odpolední a sluníčko, které už se rozloučilo s většinou vimperských střech, zanechává ještě svůj poslední dnešní pozdrav na zdejších stopách dávné historie.

A právě v těch okamžicích je činí nejkrásnějšími …

… a současně nejsdělnějšími pro naši fantazii, v níž mohou znovu ožívat ozvěnami všeho, co pamatují.

2.listopadu:

Pouhé dva dny od dušičkové noci zbývají do fáze úplňku …

1.listopadu:

I na počátku předposledního měsíce roku 2017 se vimperská teplota drží nad nulou, kdežto boubínská zatím stále umožňuje naší hoře zachovat si svou první letošní sněhovou pokrývku. Popsanému stavu pak v obou lokalitách samozřejmě odpovídá i charakter případných aktuálních přeháněk. Počasí by se každopádně v příštích dnech mělo posouvat do příznivějších rovin, …