Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – leden 2018

1 ledna, 2018
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31.ledna:

Je poněkud nezvyklé pohlížet na delší dobu již z neznámých důvodů potemnělý zámecký komplex, v němž je momentálně osvětlen pouze Haselburg, ironií osudu se zplihle visící obří utěrkou na nádobí, v niž počátkem druhé půle ledna proměnil vimperskou vlajku dozvuk orkánu Friederike.

30.ledna:

Poslední dobou se ukazuje, že musíme být na Boubíně připraveni na zcela nečekané zvraty, jako ostatně zatím v celé této zimě. Ač ve Vimperku i na Kubovce ranní teplota stále neklesla pod nulu, ba dokonce se vzájemně příliš nelišila (v prvém případě +4,5°C, ve druhém rovné +4°C), již v půli boubínského úbočí začalo být znát, že nahoře rozhodně vládne mrazík, a to svorně se sluníčkem.

Oblačnost, jaká ještě o víkendu svírala zdejší vrchol, si dnes vzala na mušku celé jihozápadní hraniční pásmo, …

… zatímco vnitrozemí bylo zase jednou dokonale čisté a pyšnilo se do té míry báječnou dohledností, …

… až se člověk, sahaje neprodleně po dlouhém skle, bál, aby to všechno samou radostí nezakřikl.

Jedinou výjimku z oblačného sevření v příhraniční oblasti tvořil Luzný, …

… ale i on se chvílemi musel podrobit mlžným čepicím.

Roklanům se tentokrát téže úlevy nedostávalo – až na takovéto výjimky setrvávaly v oblačném zamaskování.

V oblasti Královského hvozdu se pak bělaly aspoň sjezdovky na Špičáku, …

… zatímco severněji byla již k dokonalému rozeznání Přimda …

… a spolu s ní dokonce i Slavkovský les, dobře lokalizovatelný na obzoru za Javorníkem.

Famózní vnitrozemská dohlednost však přímo sváděla k zkoumání, která známá místa lze blíže i daleko rozeznat.

Zde například snadno identifikujeme Mařský vrch a za ním Strakonice, …

… ovšem tady už podnikáme výlet do Plzeňského kraje, konkrétně klatovského okresu. Zcela vpravo dole sice ještě hledíme na západní okraj jihočeského Vacova a do navazující Vrbice, ale oko dozajista přitáhne především vzdálenější charakteristická silueta hradu Rabí, kontrastně vystupující na tmavém pozadí vrchu Šibeníku.

Vraťme se však zase domů na jih, neboť i tady se rozložení známých míst z boubínské perspektivy jeví velmi zajímavým. Vlevo dole nacházíme okraj Boubské, výše vpravo pak nepřehlédnutelný komplex čkyňského Dřevostroje, známé “Šichtovny”. Uprostřed za zalesněným hřebenem částečně vykukuje Spůle, nad Šichtovnou zahlédneme Dolany a jedinou obcí, která se v daném úseku nabízí k vidění celá, jsou v horní třetině snímku Horosedly.

Teploměr nám upřesňuje aktuální hodnotu úvodem avizovaného mrazíku, kořeněného navíc větrem o síle až 7,5 m/s (27 km/h).

A co se zatím dělo na jižním směru? Skoro by se zdálo, že tu zavládla žárlivost na neustále sledované vnitrozemí, neboť náhle se mezi cáry protrhané, nad Třístoličníkem poletující oblačnosti zjevilo pravé překvapení v podobě výrazné siluety, …

… svými obrysy silně připomínající Dachstein, ale nezvykle osamocený a nejméně dvakrát obrovitější nežli ve skutečnosti. Jako temný fantom, toužící opustit společenství svých velehorských sourozenců, tak mocně zapůsobil tento jedinečný okamžik.

Skutečné Alpy se pochopitelně neukázaly, avšak nebylo vyloučeno, že v průběhu dne dojde ke změnám, které jejich viditelnost večer umožní.

A tak se Boubín opět jako už tolikrát ukázal být v rámci vnitřní Šumavy …

… široko daleko jediným věrným strážcem nefalšované krásné zimy.

29.ledna:

Ano, datum nad snímkem skutečně souhlasí – to jen zima, jež by k němu náležela, se vystěhovala všehovšudy do strání a kopců nad Vimperk.

A tak se jako téměř vždy touto dobou ptejme, kolik si vezme oplátkou z jarních měsíců.

28.ledna:

Pokud bychom měli hodnotit poslední lednový víkend z hlediska vývoje počasí, nevyhneme se konstatování, že zima brání své ohrožené pozice velmi vlažně, což lze vedle přeneseného významu brát i doslova. Vimperk setrvává teplotně nad nulou, Boubín pak od včerejška zaznamenal dvě změny – totiž větší houževnatost všudypřítomné mlhy a její čerstvé přimrzání na větvích smrků.

Teploměr na rozhledně navlas opsal včerejší stav, zato vítr téměř ztrojnásobil svou sílu – na 12,8 m/s (46,1 km/h). Právě on byl rozhodující příčinou skutečnosti, že se extrémně mokrá mlha tentokrát nerozptýlila, ale naopak od západu stále přibývala, houstla …

… a krom již zmíněných smrků přimrzala též na včera ještě dokonale suchou rozhlednu.

Příjemné překvapení na konci zpáteční cesty představoval dosud stále svítící vánoční strom. Na Kubovce je zkrátka tradice tohoto rekordu každoročně ctěna.

27.ledna:

Před rokem, přesně 21. ledna (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/11606) jsme tu měli možnost společně sledovat během výstupu na Boubín zajímavého zástupce hmyzí říše – pavoučici sněžnou (Chionea lutescens), dokonale od přírody vyzbrojenou k přežití v mrazu. Ani dnešní cesta těmitéž místy nebyla prosta setkání s hmyzem, a to dokonce létajícím. Nazývá se tiplička zimní (Trichocera hiemalis) a na rozdíl od pavoučice jí větší mrazy vadí. Pohybuje-li se však teplota okolo nuly či ještě lépe mírně nad ní, neváhá čile poletovat nad zasněženými plochami v blízkosti lesů.

Takřka celý Boubín se dnes již pohledem od Korkusovky nacházel pod mlžnou clonou, která, jak se ukázalo v průběhu cesty vzhůru, přiměla nemalý počet návštěvníků k návratu. Nu, když už neuvěřili, že odcházejí předčasně, a připravují se tak o krásné zážitky, které nastanou teprve v pravý čas, aspoň v celém rozsahu trasy svými kroky slušně upravili ještě nedávno rozbředlý sněhový povrch, takže z hlediska autora fotokroniky tu rozhodně nebyli zbytečně … 😀 .

Co dále dodávat k tomu, že původně vleklá mlha kolem rozhledny se po chvilce dle očekávání skutečně zvolna zvedla …

… a odhalila, kam až po celém obzoru dosahuje čerstvá inverzní oblačnost?

Snad jen tolik, že vysvobození se dočkalo též sluníčko, …

… díky čemuž bylo možno doufat v tvorbu gloriol, …

… které se v slabých střídavých náznacích také doopravdy začaly na inverzní hladině postupně objevovat.

Jinak ovšem celý obzor zákonitě nenabídl k vidění ani jediný známý terénní bod, …

… o nějž by se oko ze zvyku opřelo.

Jedině stále zřetelný stín rozhledny …

… tu společně s celkovou hrou barev a tvarů vyvažoval marné pátrání po třeba jen osamělé špičce některého z alpských velikánů. I ty tentokrát inverzní oceán dokonale přesahoval.

Tolikrát zde zmiňovaná teplotní houpačka znatelně zmírnila své výkyvy, ba i dosavadní vesměs silný vítr ubral na intenzitě – dnes na pouhých 4,5 m/s (16,2 km/h).

Rozloučení s Boubínem svou náladou podporovalo úvahu, že zítřejší situace by se tu od dnešní nemusela nikterak výrazně lišit. Leč nepředbíhejme …

26.ledna:

V časném jitru posledního lednového pátku se do Vimperka navrací sice velmi nepatrný, ale přece jen mrazík. Jeho hodnota -0,1°C je zatím skutečně zanedbatelnou, ale výjev, který k ní nabídl pohled z okna severním směrem, by mohl být příslibem, že včera zde zmíněný vpád jara zase ustoupí právoplatně vládnoucí zimě.

25.ledna:

Již včera zde na základě vývoje lednového počasí zazněla vzpomínka na loňské Vánoce – nu a dnes na ni můžeme s klidným svědomím navázat, neboť přesně měsíc po oněch nejkrásnějších svátcích v roce se v přírodě vše odehrává takřka navlas stejně. Snad jedině výstup na Boubín představoval vlivem dosti prudkého teplotního skoku citelný fyzický rozdíl. Ve Vimperku před pátou ranní činila příslušná hodnota +4,5°C (s jasnou vyhlídkou dalšího rozhodně nezimního vzestupu v průběhu dne), na Kubovce sice o dva stupně poklesla, ale současně okamžitě vyšlo najevo, že v průběhu včerejška v zajisté vyšším provedení výrazně zacvičila se sněhovou pokrývkou. I tam, kde se ještě předevčírem dalo hovořit o dokonale prošlápnuté cestě, vystřídala původní pevnost bílého podkladu vesměs těžká mokrá břečka, skrze niž se nohy často probořily až na předchozí led či holou zem, v obou případech nejednou s nemilým doprovodným klouzáním. Nahoře však po absolvování této cca pětikilometrové přírodní posilovny čekala odměna v podobě zase jednou dokonale brilantních Alp, …

… plně viditelných v celém zde dostupném rozsahu.

Kulisa, již k tomu tvořily ranní červánky, …

… pak jen umocňovala celý zážitek z rodu těch, jakými leden zatím v porovnání s předchozími roky velice šetřil.

Za takovýchto podmínek bývá k vidění též atmosférické zrcadlení – nescházelo ani dnes, byť jen ve velmi symbolickém provedení, totiž zcela v dáli jižně od Klosterwappenu, který sám rovněž vykazoval jakýsi náběh v podobě drobných hrotů.

Nelze samozřejmě opomenout ani Dachstein a celý od něj pokračující pás směrem k západu, kde se ovšem tentokrát žádné pozoruhodné jevy neodehrávaly.

Bylo zřejmé, že čistou oblohu dnes nelze očekávat, …

… což však v žádném případě neznamenalo, …

… že by snad sluníčko zahálelo. Jen už vlastním přičiněním nemělo pro svá barevná kouzla k dispozici pravou zimní poezii, totiž sněhem a námrazou obalené smrky. Muselo se tak spokojit s jejich zcela základní zelenou podobou, ale i na té dokázalo pravé divy.

Boubínská reportáž by nebyla úplná bez již klasického teploměru a jeho dostatečně výmluvného a vše viděné vysvětlujícího svědectví. Ano, i zde se dostáváme nad nulu, aniž by s tím pocitově cokoli svedl v posledních dnech neodmyslitelný silný jihozápaní vítr, jehož nárazy dnes dokonce překonaly všechna dosavadní zveřejněná měření. Dosáhly totiž hodnoty 11,5 m/s, což v přepočtu činí 41,4 km/h.

K posledním dvěma snímkům již není co zásadního dodávat – pokles sněhové vrstvy následkem aktuálního plusového výkyvu teplotní houpačky je z nich zcela zřetelný (srovnejme třeba hned s prvním snímkem z předvčerejška), takže zbývá jedině konkrétně jej vyčíslit: průměrná hloubka tu momentálně představuje 73 cm.

Za dané situace je však potěšitelné, že navzdory popsanému téměř vpádu jara výtvarná iluze zimy v krajině zcela nepomíjí, což dokazuje třeba pohled Herwartovým průsekem ke Královskému kameni a Javorníku. Pro úplnost nicméně doplňme informaci z pozdější doby: krátce po poledni přimělo sluníčko ve Vimperku teploměr vystoupat na hodnotu +15°C, čímž překonalo včerejší, na konec ledna již tak dosti nepřirozený rekord.

24.ledna:

Teploměr okolo poledne vyšplhal na neuvěřitelných +11°C, z vimperských střech na sluneční straně jen crčí voda a idylické vánoční bílo, jakým se tu mohla pochlubit ještě uplynulá neděle, vzalo stejně zasvé jako přesně před měsícem – o loňském Štědrém dni.

Sluníčko získává prostor k tvorbě parhelií … a o šest set metrů výše pak možná i gloriol, neboť tam, jak si lze živě představit, s nemalou pravděpodobností stále ještě není jednozačně rozhodnuta klasická přetahovaná mezi jím a mlhou. Zítra budeme v té věci moudřejší.

23.ledna:

Sotva padne zmínka o možném oteplení, druhého dne je tu máme. V tomtéž čase, který ve Vimperku včera přinesl pětistupňový mrazík, dnes tentýž teploměr ukázal +2°C a namísto sněžení zase jednou do střešních oken zhusta zaťukaly dešťové kapky. Že z této konstelace počasí povstane na Boubíně mlha mohutnější nežli včera, bylo sázkou na jistotu, stejně jako předpoklad, že tam rozhodně nebude pršet, nýbrž sněhový stav zaznamená další přírůstky. Stalo se – pět čerstvých centimetrů pozdvihlo bělostnou plochu na výsledných průměrných 92 cm, což postačovalo k ukrytí dalších nezanedbatelných úseků známého zábradlí.

Teplota stoupla i zde, ovšem stále jen v rámci červené stupnice, tedy pod nulou. Zajímavěji se choval vítr – oproti včerejšku celkově podstatně klidnější, leč současně v nepředvídatelných okamžicích náhle překvapující ojedinělými sólovými nárazy o rychlosti 8,3 m/s (29,9 km/h).

Jelikož k tomu všemu co chvíli zavládla silná chumelenice, bylo občas zázrakem, že se vůbec dalo něco zahlédnout i v nejbližším okolí rozhledny.

Nejpoutavější scenérie se tak dnes vynořily až na zpáteční cestě mezi známými polomy. Herwartovo dílo nabylo zcela nových, fantazii přebohatě podněcujících tajemných podob.

22.ledna:

Po víkendových sněhových přeháňkách se své příležitosti chopil vzápětí mrazík – ve Vimperku okolo páté hodiny ranní pětistupňový. Na Kubovce měli (pravda, o něco později) překvapivě tepleji, konkrétně jen -2°C . Boubín tím pádem mohl teoreticky nabídnout velmi dobrý rozhled, jenomže namísto něj zvolil opět mlžnou čepici – sice jen na vrcholu, …

… ale bohatě zvládající znemožnit prakticky jakoukoli viditelnost.

Občasné zajímavé výjimky …

… jen potvrzovaly pravidlo, …

… sluníčko se až na lehké barevné tónování jinak ukazovalo víceméně bezmocným, …

… takže po změření aktuální teploty a rychlosti jihozápadního větru, kteréžto veličiny v obou případech zjištěnými hodnotami překonaly minulé (vítr v nárazech sice jen o jedinou destinu, tedy 7,7 m/s – 27,7 km/h), následoval sestup do nižších poloh, které slibovaly příznivější podmínky.

Vrcholový boubínský kámen již zcela zmizel pod stále mohutnější sněhovou peřinou, …

… jejíž průměrná hloubka vzrostla o dobrých 12 cm, tedy na celkových 87 cm.

Celkem brzy pak bylo možno rozeznat pomyslný spodní okraj oné čepice, pod nímž se viditelnost začínala znatelně zlepšovat.

Nu a toto z hlubokého sněhu vykukující dřevěné torzo náleží, jak lze poměrně hravě uhodnout, zábradlí okolo cesty.

V porovnání s loňským lednem je tento z hlediska zdejší sněhové vydatnosti …

… již nesporně bohatším. Ptejme se však, na jak dlouho (???) …

Další sestup odhalil, že mlha si brousí zuby i na nižší, zatím sice stále zřetelné, …

… ale občas i mizející krajinné partie.

Kdyby se snad v průběhu právě započatého týdne teplota opět přehoupla nad nulu, což jistě není vyloučeno, sotva se stane příčinou nějakého extrémně razantního úbytku sněhu (myšleno nad rámec nějakých 20 – 30 cm, tedy za hustých chumelenic možného celodenního přírůstku), jehož nejčerstvější nadílka spočívá na slehlých a promrzlých spodních vrstvách.

Jak se ukázalo níže, podobná situace, s jakou se momentálně potýká vrchol Boubína, neminula ani Královský kámen či Javorník, …

… ale dnešní den by se měl v každém případě oproti předešlým vydařit o poznání lépe.

21.ledna:

Předposlední lednový víkend byl skutečně v plném souladu s meteorologickými prognózami do té míry plný sněhových srážek, …

… že si můžeme opět jedině zpětně postesknout, proč jsme o takovouto nefalšovanou zimní atmosféru měli ve Vimperku nouzi o nedávných Vánocích.

20.ledna:

Již mnohokrát tu byla popsána a zdokumentována léty prověřená skutečnost, že zimní srážky, které se v nižších polohách občas v důsledku zvýšení teploty změní ze sněhu v déšť, zůstávají na Boubíně stále v bílém provedení. Že tomu nebylo jinak ani v posledních dnech, potvrdil dnešní výstup, a to hned od Kubovky.

Ještě nedávno všehovšudy zledovatělá, ale s patřičným vybavením poměrně lehce schůdná holá cesta je opět pokryta hlubokou vrstvou čerstvého sněhu, …

… jímž se člověk brodí vzhůru v čase o dobrou polovinu delším nežli obvykle. Dnes navíc ještě chvílemi pokračovaly vydatné přeháňky a obloha se i bez nich takřka neustále chmuřila.

První náznaky sluníčka tak představovaly krátce po poledni nahoře velmi milé uvítání, …

… a to přímo do pohádkové zimní říše, v níž na první pohled upoutaly oko právě nejnovější sněhové přírůstky, svou výškou atakující zábradlí podél cesty mnohem častěji nežli jen v případě známých závějí.

Ostatně zrovna tuto první, která již pod sebou přímo pohřbila zábradlí po obou stranách, si pro zajímavost porovnejme se stavem pouhé čtyři dny starým (úterý 16. ledna), případně s tříkrálovou sobotou.

Vezmeme-li v potaz, že průměrná výška vrchní strany oněch částečně viditelných břeven činí od země vesměs zhruba jeden metr, …

… získáme rázem konkrétnější číselnou představu o aktuálních sněhových poměrech na Boubíně. Ty zatím sice ještě nedosahují úrovně z roku 2009, připomenuté zde 3. března roku 2015 (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/7409), ale bude-li vývoj počasí i nadále pokračovat ve stejném duchu, můžeme se ještě dočkat všelijakých překvapení (od března nás koneckonců dělí více než měsíc).

Na rozhledně náhle vyšlo najevo, …

… že sluníčko po prvních slibných vstupech nakonec přece jen bude nuceno se svou přízní šetřit.

I tak ale uchystalo několik velmi působivých okamžiků, k nimž by se mu, nutno přiznat, nedostalo příležitosti bez podpory poměrně silného jihozápadního větru, v nárazech roztočivšího vrtulku anemometru do hodnoty 7,6 m/s (27,4 km/h).

To vše se pak odehrávalo za mrazíku, jejž teploměr vyhodnotil jako téměř dvojnásobný oproti minulému měření – z úterka 16. ledna.

Zpáteční cesta v krátkých zastaveních opět průběžně mapuje sněhový stav, …

… zejména pak četné závěje …

… a jejich schůdnost.

Po dlouhé době navíc stálo za to zastavit se u vrcholové sněhoměrné tyče, …

… avšak opět jen pro potvrzení faktu, že její údaje nejsou v daném umístění hodnověrné. Zde třeba odečteme hodnotu necelého metru (99 cm), ale jen přes hranu nejbližší závěje, přičemž samotná tyč se navzdory všem přírůstkům stále nachází v jakési vyfoukané prohlubni, v níž by se naměřila hodnota znatelně nižší.

Z mírně jiného úhlu se pak dočkáme hloubky 107 cm, ale současně nelze přehlédnout, …

… že hrana závěje na obě strany stoupá, nemluvě o závěji v pozadí. Těžko se tu dobrat čísla, které by si mohlo za daných podmínek činit nárok na objektivitu.

Zde pak máme protilehlou stranu první závěje, jíž se zaobírá v pořadí šestý snímek shora. V jejím nejvyšším bodu ponořené měřidlo se zastaví o svrchní stranu ukrytého zábradlí na hodnotě 57 cm, což vede v součtu k celkové hloubce cca 162 cm (je zapotřebí brát v úvahu jakousi toleranci s ohledem na nejrozmanitější průběžná zakřivení nerovného břevna).

Pomineme-li nicméně závěje co extrémní případy, pohybuje se momentální běžná hloubka sněhu na vrcholu Boubína v rozmezí 70 – 80 cm, což v průměru představuje 75 cm.

Pohledem na zpola zasypané vstupní schody (což je mimochodem činí rozhodně schůdnějšími oproti předchozímu totálně zledovatělému stavu) se rozlučme s předposlední lednovou sobotou, v rámci zimy 2017/18 zatím rozhodně nejbohatší z hlediska boubínských sněhových zásob.

19.ledna:

Opět máme k dispozici katastrofické zprávy ze západní Evropy – konkrétně z Německa a Nizozemska, tentokrát o včerejším smrtonosném řáděni orkánu Friederike, který ochromil leteckou, železniční i silniční dopravu, kácel stromy a vyžádal si také oběti v podobě lidských životů. Není tím pádem vyloučeno, že zdejší silné větrno bylo s nemalou pravděpodobností jakousi jeho vzdálenou, naštěstí pro nás jen slabou ozvěnou, dostačující nicméně k tomu, aby po večerním oteplení přinesla v noci další překvapení v podobě zatím nejsilnějšího sněžení. Meteorologický radar odhalil, že tato nadílka se v rámci celé republiky týkala pouze západních a jižních Čech, tedy zejména právě celé Šumavy. A tak se dnes i Vimperk probudil opět dokonale pocukrován, tentokrát čerstvou dvanácticentimetrovou vrstvou, která od samého rána naplno zaměstnávala silničáře, snažící se městu zajistit plnou průjezdnost. Teplota setrvávala stále nad nulou, takže hned v průběhu slunečného dopoledne též v dané věci přispěla svým jistě nanejvýš vítaným podílem, aniž ovšem zbavila vimperské okolí nefalšované zimní atmosféry. Znovu se tak bělají i níže položené louky pod Boubínem, …

… ba i Mařským vrchem. V průběhu večera a noci by navíc popsanou aktuální situaci měl podpořit mrazík, …

… v důsledku čehož se snad můžeme těšit, že iluze ledna nám po nějaký čas zůstane zachována.

18.ledna:

Již noc na dnešek se představila jako velmi větrná – v nárazech bylo možno naměřit 6.9 m/s (= 24.8 km/h). Navazující ráno a dopoledne sice ještě nepřehlédnutelně přispělo čerstvými přírůstky k dosavadním sněhovým zásobám, ale odpolední čas vzápětí přinesl oteplení a návrat silného větru. Jak si tento krom jiného pohrál s vimperskou vlajkou na Haselburgu (jejíž předchozí stav si lze připomenout třeba v rámci zde zdokumentovaného novoročního ohňostroje z 1. ledna), ukazuje následující série snímků.

Zbývá dodat, že vzrůstající teplota opět postupně navrátila celé město do aprílové podoby, sněžení proměnila podobně jako předevčírem v hustý a vytrvalý déšť, přičemž odpolední a večerní vítr ještě mírně zesílil – v nárazech konkrétně na hodnotu 7,1 m/s (25,6 km/h). Zdá se, že houpačka letošního zimního počasí se hned tak nezastaví.

17.ledna:

Vida, opět stačilo svatého Petra trochu “hecnout”, a rázem se i Vimperk namísto apríla dočkal svého ledna 🙂 .

Ačkoli … kdo vlastně ví?

16.ledna:

Sotva začne zima lehce předstírat snahu o nápravu dosavadních “restů”, kdopak vytvoří na šumavských silnicích největší problémy??? Správně – kamiony! Dnešní ranní situace na Kubovce to opět potvrdila. Ano, od noci nám trochu nasněžilo – přírůstek činil cca 5 – 7 cm, ale dobře na zimu obutá vozidla pražádné potíže z hlediska sjízdnosti neměla, a to tím spíše, že údržba silnic fungovala, jak má. V každém případě kvitujme s povděkem, že toto ranní zdržení provozu nenabylo rozměrů loňského 18. dubna (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12066) a kamionová kolona (ve skutečnosti mnohem delší nežli její zlomek, který se vešel na snímek) se poměrně brzy zase rozjela. Jelikož však každou chvíli docela hustě chumelilo, bylo zřejmé, že tato epizoda dnes patrně nebude poslední.

Snímky z Boubína by na první pohled mohly vzbouzet dojem, …

… že atmosféra na vrcholu se nijak zásadně nelišila od nedělní, tedy předvčerejší.

Rozdílů by se však našlo poměrně dost, …

… počínaje celkovým barevným nádechem, svědčícím o tom, že navzdory mlze a vydatným sněhovým přeháňkám se tu dnes nezapřel, byť zatím nepatrně, vliv sílícího sluníčka.

Když už pak byla řeč o sněhu, sluší se vzápětí dodat, …

… že čerstvý sedmicentimetrový přírůstek posílil dosavadní tvrdou, zledovatělou a každopádně vydatně slehlou vrstvu na aktuálně naměřených 38 cm.

Námrazy na konstrukci rozhledny naopak místy mírně prořídly, …

… ale jistě ne natolik, aby tím působivá zimní patina celé věže nějak zásadně utrpěla.

V porovnání s uplynulou nedělí nelze přehlédnout ani pětistupňové oteplení, pocitově ovšem korigované do mnohem výraznějšího minusu silným jihozápadním větrem, …

… který nejen popoháněl občasné chumelenice, ale chvílemi současně strhával drobné kousky námraz odevšad, kde dostatečně nedržely.

Zpáteční cesta probíhala za dosud nejdelšího hustého sněžení, jež stihlo obohatit novou produkci ve chvilce o další tři centimetry, takže nohy se oproti cestě vzhůru bořily do celkových deseti centimetrů čerstvého prašanu. K tomu se potvrdila ranní úvaha ohledně kamionů, když tyto pro změnu plně ucpaly již Korkusovu Huť – naštěstí jen v jízdním směru na Strážný. Ze všeho nejzajímavějším se však ukázal teplotní průběh: na boubínský mrazík navázala Kubovka rovnou nulou a k Vimperku pak teplota jen stoupala až k tamním třem stupňům. Sněžení tak v průběhu cesty přešlo v déšť, a jelikož kolem poledního dostalo svou šanci i sluníčko, několikrát se na obloze zaskvěla parádní duha.

Jednoduše řečeno: na Boubíně leden, ve Vimperku apríl.

15.ledna:

Možná by se příliš nemýlil, kdo by odhadoval, že jen málokdo z obyvatel Vimperka by si dnes vsadil na tak příznivý vývoj počasí.

14.ledna:

Zatím jen miniaturní návrat zimy nás opět přivádí na Boubín, …

… který svou dnešní podvečerní mlhavou náladou nikterak zásadně nevybočil …

… z linie předcházejících dvou nedělí, …

… tedy první lednové a loňské silvestrovské.

Změna tu ovšem přece jen samozřejmě byla, …

… a to kromě zatím zhruba centimetrového sněhového přírůstku …

… především v opět bohatou námrazou ozdobené krajině.

Zbývá tak jedině představit jako vždy hodnotu, již ukázal teploměr, …

… a vyslovit odhad, že zítra by mohla mlha z vrcholu přinejmenším částečně ustoupit.

13.ledna:

Zataženo, mlhavo, srážky na spadnutí, k němuž nakonec skutečně počínaje odpoledními hodinami došlo, a to postupně i v mrznoucí podobě … K takovému scénáři druhé lednové soboty by zajisté nebylo problémem pořídit náležitou fotodokumentaci, ale namísto snímků, které by dozajista mnohými čtenáři byly vnímány jako ponuré, je určitě veselejší i užitečnější představit si tu nové výhledy, jimiž v posledním loňském čtvrtroce (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12986 a http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13127) zpestřila vichřice Herwart (v nárazech dosahující síly orkánu) oficiální turistickou cestu na Boubín. Nezvykle mohutným průsekem zhruba v polovině stoupání od Basumských luk k dřevěným schodům tedy od levé strany po obzoru dohlédneme do Nicova, na Královský kámen, do Tejmlova a pak již na Javorník jakožto horu i stejnojmennou obec pod ní (všechny jmenované lokality leží od Boubína v průměrné vzdálenosti vzdušnou čarou cca 20 km). V bližším, slabou inverzí momentálně odděleném pásu nás pak může upoutat novotou svítící opravená kaple Na Radosti – z daného pohledu situována pod Královským kamenem, hora Jilmová a pod Javorníkem pak nepřehlédneme ani s krajinou naprosto nesourodou temnou skvrnu fotovoltaické elektrárny. Přibližně v půli snímku se pak rozkládá Klášterec včetně střelnice a zcela dole vlevo prosvítají mezi boubínskými smrky stavení Korkusovy Huti, …

… jejíž jižní okraj si zde můžeme detailněji přiblížit do podoby, v jaké by jej mohl spatřit turista vyzbrojený dalekohledem.

Zahlédnout pak lze i komín někdejších kasáren U Sloupů, nad ním blíže obzoru část vesnice Bošice poblíže Lhoty nad Rohanovem …

… a konečně i oba telekomunikační stožáry nad Vimperkem na Vodníku, mezi nimi o něco dále Křesanov a nad ním pod obzorem krajní stavení do inverze se nořícího Rohanova.

12.ledna:

Kam se poděly časy, kdy bývalo radostí procházet se severním okolím zámku a plně vnímat vzájemné prolínání různorodých ozvěn dávné historie? Dnes snad jen tma a mlha milosrdně zakryjí zničenou cestu i přilehlé travnaté plochy, obojí dílo těžké mechanizace pro zemní práce, aby v těsném sousedství národní kulturní památky mohla udeřit příslovečná pěst na oko v podobě zcela absurdně povolených novostaveb.

11.ledna:

Včera zde předpokládaná překvapení se skutečně dnešního rána konala – především v oblasti teploty, když časně ranní vimperská sestoupila na tři stupně pod nulu. Ještě dříve nežli pohled na teploměr to ostatně prozradila noční obloha, ve spodní části sice ještě lemovaná mlhou, ale nad ní ve většině svého rozsahu doslova jiskřící záplavou hvězd. Poté mlha klesla do vimperských ulic, čímž oblohu zcela uvolnila i po obzoru a současně nastolila otázku, s čím za dané situace překvapí Boubín. Mohl by totiž stejně dobře nabídnout volný rozhled, jako neprůhlednou mlžnou čepici – natruc třeba jen ve výši rozhledny, jak to předevčírem předvedl Libín.

Výstup potvrdil první variantu, a to dokonce se slabě viditelnými Alpami, byť pouze na rakouské straně …

… a ke všemu zpola zanořenými do rozsáhlé inverzní hladiny.

Úsek mezi Smrčinou a Plechým již obvyklé siluety nenabídl, stejně jako jeho západní pokračování směrem od Hochsteinu a Třístoličníku.

Jestliže zde byl zmíněn Libín, je nutno dodat, že i jeho rozhledna dnes stála za návštěvu.

Pohled do vnitrozemí opět odhalil dočasnou ústupovou hranici inverze, jež po včerejšku uchystala Vimperku další příležitost k volnému nadechnutí.

Západní obzor se jevil ještě čistším, …

… známé dominantní vrcholy jako Luzný, …

… oba Roklany …

… či Velký Javor byly dokonale ostré. Zde můžeme navíc posoudit blíže vpravo sněhový stav na Antýglu, stejně jako za ním na Jezernici. Jen pro zajímavost si připomeňme, že nejvyšší hora Šumavy je od Boubína vzdálena vzdušnou čarou 51,4 km , Jezernice 29,8 km a konečně Antýgl 21,5 km.

Detailnější přiblížení vnitrozemských partií – zde třeba konkrétně Výškovic a jejich okolí – přineslo zjištění, že tam stále mají co do činění se slabým jemným oparem, který může v průběhu dne i zhoustnout.

Okolo Mařského vrchu pak přímo kroužily mlžné cáry, …

… a jak se ukázalo, zcela vyhráno nakonec neměl ani samotný Vimperk, zejména v části okolo Homolky.

Svatovojtěšský kostelík možná už sotva spočítá, kolikrát se přes jeho věž přelila bělošedá mlžná masa, než zase ustoupila za hranici, jíž je tu strážcem. V porovnání s jeho oblastí …

… se protilehlý směr, lemovaný po obzoru Alpami, jevil jako mnohem poklidnější, třebaže ani tady nic nevylučovalo příští prudké změny viditelnosti.

Nu a k teplotní houpačce můžeme momentálně jen dodat, že Boubín se dnes v porovnání s Vimperkem ukázal teplejším.

Intuitivně by se chtělo dodat, že na tom mělo svůj podíl též plné volnosti se těšící sluníčko, avšak z jeho působení je nutno vyzdvihnout spíše nádherné levé 22° parhelium, zdobící takto oblohu bezmála čtvrt hodiny a představující bezpochyb vrchol všeho za tohoto jitra viděného.

V této chvíli je ovšem téměř jasné, že vimperský oddech se nedožije odpoledne – inverze zjevně chystá další útok s delším účinkem.

Nad lidskou omezeností a slaboduchostí, která se tu opět, jako bohužel již tolikrát, prezentuje – tentokrát potřebou přizdobit zábradlí rozhledny láhví od piva (a podlahu cigaretovými nedopalky), lze snad jedině zásluhou netradiční a ve zdejších krajích nezvyklé pivní etikety výjimečně na vteřinu mírně přimhouřit oko … nicméně je současně jasné, že Boubín a šumavská (jakož i veškerá) příroda se bez jakýchkoli amerických aparátů dokonale obejde.

10.ledna:

Včerejší úleva od mlhy se ukazuje být jen symbolickou, …

… avšak i zítřek může přinést svá překvapení.

9.ledna:

Nic netrvá věčně, tedy ani inverzní sevření. První letošní sice zatím nepatřilo k extrémně dlouhým – trvalo pouze od uplynulé neděle, ale mnozí obyvatelé Vimperka si i tak jistě s úlevou oddechli, když dnešní noci konečně povolilo a jeho trhlinami k nám zase dosáhlo hvězdné nebe. Jak se vzápětí následně ukázalo, volného nadechnutí se opět dočkal i Boubín, plný dokonale čitelných stop nedávného spolupůsobení vleklé mlhy a mrazíku.

Rozhlednou chvílemi otřásal silný východní vítr, jemuž dle všeho náležela hlavní zásluha o vyčištění boubínského okolí, ale inverze přesto vzbouzela dojem, že jen vyčkává pravého okamžiku, …

… kdy se bude moci v plné síle zase navrátit.

Tím pádem bylo zajímavé průběžně sledovat, co asi potká Vimperk, k němuž se už opět od severu natahovala stará známá mlžná chapadla.

Nad Bobíkem se zatím marně pokoušelo prosadit vynuceně ukryté sluníčko, takže celková barevnost krajiny těžko snesla jiný přívlastek nežli nevýrazná, ba kalná.

Teplota okopírovala tříkrálovou, což, jak se ukázalo, postačovalo nejen k bohatému opadávání zbytků námraz z větví místních smrků, ale též přímo k dešti v přízemí rozhledny, kam se obvykle seběhne veškerá voda, co se jí tu za takových okolností najde. Poslední úsek přístupové cesty sem je nicméně stále nefalšovaným kluzištěm z takřka čistého ledu, který rozhodně hned tak nepovolí.

Pozornost však stále přitahoval především Vimperk, …

… s několikerým letmým odhlédnutím k Libínu, jehož rozhledna v tom čase své případné návštěvníky patrně příliš nepotěšila.

Situace sice hrozí opětovným uzavřením vimperské oblohy, …

… ba nad většinou města už k němu právě došlo, ale konečné vítězství by přece jen během dne mělo náležet sluníčku.

Svaté Maří zatím zřejmě postačuje padesátimetrový výškový náskok oproti Vimperku k úspěšnému odolávání, a to tím spíš, že z hlediska směru proudění je chráněna Mařským vrchem.

Těžko však jednoznačně odhadovat další vývoj celkové situace, …

… stejně jako očekávat, že v nejbližších minutách do odchodu z věže se zásadně změní celková barevná nálada po celém obzoru.

A tak je lépe obrátit pozornost k mizejícím námrazám, …

… resp. pozoruhodným fantastickým útvarům, které tu, obdařeny jepičím životem, vznikají.

Zpáteční cestu několikrát lehce zahalil závoj z prolétajících cárů jemného oparu, …

… nakonec však převládly sytější barevné tóny.

Životnost vší této křehké krásy se co nevidět začne odpočítávat vteřinou, v níž sluníčko zdolá poslední clonící mrak.

8.ledna:

Nebýt aspoň ojedinělých symbolických náznaků zimy, …

… nikdo by ji v okolí našeho města (o něm samotném nemluvě) netipoval.

7.ledna:

Když se Vimperk probudí do husté mlhy a nic nenasvědčuje tomu, že by se jí chtělo vbrzku vyklidit pozice, bývá jednou z našich možných variant únik někam vzhůru, kde ji můžeme za vytouženého slunečního svitu zanechat pod sebou.

Není však od věci počítat i s tím, že ani takové řešení nemusí vždy přinést očekávaný výsledek – např. Boubín si dnes mohl s Vimperkem podat ruku.

Mokrá hustá mlha se sem tentokrát valila od severovýchodu, tedy též proti zapadajícímu sluníčku, jež se dokázalo na několik vteřin prozradit jen prakticky už nečekaným lehkým zrůžověním té jinak bělošedé neprůhledné masy.

Teplota se tu sice opět nastěhovala nepatrně pod nulu, ale to vše až poté, co stihla za poslední dny i noci velmi destruktivně zapracovat na zdejší sněhové pokrývce. Ta momentálně vykazuje průměrnou hloubku 35 cm, zaviněnou především vydatným slehnutím a částečně i odtáním předchozích nemalých zásob. Přístupová cesta je tak aktuálně kombinací nebezpečné ledovky, rozbředlého sněhu a zcela holých úseků, známé závěje pak opět hrozí zákeřným hlubokým probořením i tam, kde ještě před týdnem mrazík zaručoval bezpečnou schůdnost. Bude tím pádem velmi zajímavé, kterým směrem zamíří příští vývoj počasí.

6.ledna:

Na tuto typickou zimní zábavu si zatím ve Vimperku – obzvláště po výrazně deštivé noci, jež potvrdila včerejší ranní obavu – musíme stále nechat zajít chuť, nebo se za ní vypravit přinejmenším na Basumské louky nad Kubovkou.

Odtud je to pak už jen kousek cesty na Boubín, dnes konkrétně tříkrálový …

… a skutečně náležitě sváteční. I nastupující mlha …

… se tentokrát namísto běžně častějšího soupeření …

… spojila se sluníčkem …

… k úchvatné spolupráci.

Slavnostní atmosféra, jež z toho v boubínských lesích povstala, …

… má jistě i bez dalších slov …

… dostačující vypovídací schopnost o všem, …

… co dále následovalo k vidění z rozhledny. Sluneční glorioly, koróny …

… a stejně tak inverzní výjevy jistě nejsou věrným čtenářům této fotokroniky, …

… která letos vstoupila do osmého roku svého trvání, …

… ničím neznámým.

Teplotní houpačka zatím stále dokonale funguje (vimperský výkyv představoval kolem poledne dokonce +13°C) …

… a veškeré dění momentálního charakteru je, jak nám mnohé společně zde v minulých letech představené zkušenosti napovídají, …

… předzvěstí celé příští etapy dalších nádherných úkazů. Této lákavé vyhlídce spolu s přáním dobrého večera tříkrálového jistě zpod své orografické čepice souhlasně přikyvuje i dnes neviditelný Bobík.

5.ledna:

První letošní páteční jitro se sice oproti předchozím dnům tváří přívětivě, ale nedává záruku, že tato nálada vydrží do večera, resp. víkendu.

4.ledna:

Zatímco ve Vimperku panovalo, jak již bylo konstatováno včera, aprílové počasí, v jehož rámci se i v noci střídal déšť s občasným mokrým sněžením či ledovými krupkami – to vše za sice kolísající teploty, každopádně však stále nad nulou, západ Evropy trápila bouře Carmen s ničivou vichřicí. O následcích tohoto řádění živlů – zejména ve Francii – jsme se mohli dočítat katastrofické zvěsti a být jen rádi, že silný vítr, který jejich vlivem dorazil i k nám, neměl tutéž intenzitu. Ráno se pak ukázalo, že na Boubíně byly veškeré přeháňky tradičně jen sněhové, …

… a vítr tak měl bohatě čím přiživovat stávající hluboké závěje, ba i z čeho modelovat čerstvé, jimiž dokonale změnil silvestrovský i novoroční stav. Třebaže ještě pohledem od Korkusovky vypadala situace kolem boubínského vrcholu velmi nadějně – tedy prakticky bezoblačně, v krátkém čase se zhoršila do podoby obvyklé čepice. Tu sice chvílemi dokázalo takto slibně probarvit sluníčko, …

… ale mlha opět jako v posledních dnech projevila nemalou houževnatost. Stále silný vítr byl ke všemu tentokrát jejím zjevným spojencem a svým vytrvalým působením navíc sváděl k otázce, …

… zda budou tyto do zdejšího sněhu dnes první a zatím jediné otištěné stopy stále stejně čitelné i během zpáteční cesty z rozhledny.

A zbývalo jich tu prošlápnout ještě bohatě dost. Současně s tím prováděná měření pak prozradila, že bělostná pokrývka si oproti novoročním hodnotám polepšila v průměru o 15 cm, čímž povýšila dosavadní celkový stav na 55 cm.

Věž neměla šanci překvapit větší dohledností, než jakou nabídla, …

… a tak bylo jistě užitečnějším věnovat se detailnějšímu studiu čerstvých námraz na její konstrukci.

Ani nadcházející jedenáctá hodina se zjevně nechystala využít svého lidovým tradováním jí přisouzeného rozhodovacího práva ve prospěch zlepšení počasí, …

… pročež posledním úkonem na rozloučenou bylo již jen zdokumentování aktuálního dnešního podílu na celkové teplotní houpačce. I tentokrát lze konstatovat naprostou souměrnost s vimperskou teplotou, která při odjezdu činila +3,2°C .

3.ledna:

Vimperk lednový? Leda snad podle kalendáře, ve skutečnosti však se vším všudy aprílový.

Volyňka se během této zimy, k níž ovšem musíme přičíst valnou měrou i loňský podzim, již třikrát zbavila ledového zakletí … kdy se dočká čtvrtého?

2.ledna:

Ač měl dle předpovědí druhý lednový den propršet, ba místy prosněžit, po celé dopoledne nám zachovalo svou přízeň sluníčko spolu se sedmi až osmistupňovou – tedy dokonale nelednovou – teplotou. Jen Boubín se stále nemůže zbavit oblačných čepic.

1.ledna:

Již tradičními, ponejprv amatérskými ohňostroji se Vimperk prozářil a prorámusil do druhého osmičkového roku jednadvacátého století, v němž nás mimo jiné očekává řada výročí, některých pozitivně, jiných pro změnu negativně spojených s historií naší země.

Jedinou výjimkou mezi všemi jinak “kulatými” jsou právě dnešní pětadvacáté narozeniny samostatné České republiky. Její historicky první předchůdkyně – Československá republika – však v říjnu oslaví přímo jubileum z nejvýznamnějších, neboť od jejího založení uplyne rovných sto let (totéž číslo pak přináleží oslavě konce I. světové války). Opomenout bychom pak jistě neměli ani šestisté sedmdesáté výročí založení Karlovy univerzity, stejně jako jiné, obzvláště významné zejména pro Šumavu – totiž sto sedmdesát let od narození Karla Klostermanna. Sté padesáté výročí položení základního kamene Národního divadla si připomeňme spolu se skutečností, že kamenů bylo celkem devatenáct a jeden z nich pochází i z našeho Boubína. Tolik k prvně jmenovaným, zatímco druhou skupinu reprezentují nechvalně proslulá výročí, vážící se k letům 1938, 1948 a 1968. Lze se ale též navrátit o rovných sedm set čtyřicet let nazpět a smutně zavzpomínat na bitvu na Moravském poli, v níž roku 1278 padl český král “železný a zlatý”, Přemysl Otakar II.

Potud promlouvají všeobecně známé (tedy aspoň doufejme) národní dějiny, …

… přičemž ty soudobé každým dnem vytváříme sami …

… a připisujeme k nim – třeba zrovna i vzpomenutými ohňostroji, …

… jimiž je vítán příchod nového roku, …

… stále nové kapitoly.

Nade vším lidským hemžením a snažením je tu však především nadčasový řád přírody, jemuž člověk pohříchu tak často není ochoten ve vlastním zájmu pozorně naslouchat.

A přitom bohatě postačí vyběhnout k tomu někam pryč od rušivé civilizace – možností lze najít (jistě nejen u nás na Šumavě) dostatek, nejednou schází jen potřebná vůle hledat je.

Podívejme se teď, za jakého počasí vstoupil do nového roku Boubín.

Prvopočáteční ranní zážitky sváděly k domněnce, že tu bude mnoho společného se včerejším, tedy již loňským stavem věci. Nakonec ale přece jen převážily změny, …

… z nichž hned první se týkala teploty. Ta se opět přestěhovala do červené stupnice, a to dokonce v zrcadlovém provedení vůči silvestrovskému (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13252). Ruku v ruce s ní šla další změna, spočívající v drobném sněžení, …

… ovšem o nejpodstatnější ze všech se postaral silný vítr, jehož zásluhou už se žádný pokus o další orogafickou čepici nesetkal s úspěchem.

Svižně od západu putující oblačnost plnila oblohu úchvatnými výjevy, …

… směřujícími, ač by se tak chvílemi nezdálo, k finálnímu uvítání novoročního sluníčka, …

… zatím ovšem stále ukrytého.

Z veškerého toho dění …

… vyplýval zcela jasný závěr: dnešní návštěva Boubína, zrealizovaná nejlépe po poledni, …

… jednoznačně připraví každému zcela jiné zážitky, než jaké tu čekaly na včerejší cestovatele silvestrovskými vlaky.

Nu a změně se zákonitě nevyhnula ani sněhová pokrývka, jejíž pohyby jsou ideálně pozorovatelné na takovýchto a podobných místech. Slehnutí vlivem předchozích vysokých teplot aktuálně vyznívá do průměrné hodnoty 40 cm, což není zrovna malý pokles.

S večerem nadchází čas k poslednímu obvyklému porovnání, …

… a sice výše zdokumentovaných amatérských ohňostrojů s profesionální prací.

Zde už jsou krom konstatování, že se jedná o tradiční městský ohňostroj, jemuž je již pošesté v řadě vyhrazena novoroční osmnáctá hodina, další komentáře zajisté zbytečné.

Co jiného si tu, milí čtenáři, závěrem popřát, než abychom třístého pětašedesátého dne mohli rok, na jehož prahu právě stojíme, zhodnotit jako celkově nanejvýš vydařený 🙂 .