Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – únor 2019

1 února, 2019
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

28. února:

Od samého rána není pochyb, že ani v poslední únorový den nás nemine krásné slunečno – a tak by tomu mělo být i obecně v životě co nejvíce 🙂 !

27. února:

Sněhy a ledy sice tají, ale zatím jen dočasně.

26. února:

Nejen z Boubína je zajímavé pohlédnout na známý Basumský hřeben.

25. února:

Šumavská krajina nám umí nejednou přinášet nejrozmanitější překvapení – zde např. zjištěním, odkud odevšad je k zahlédnutí hrad Kašperk. Takto se mihne mezi churáňovskými smrky.

24. února:

Teploty opět jako na houpačce připomínají předjaří, ale tradičním zimním radovánkám na sněhu zatím rozhodně nebrání.

23. února:

Po plačtivé páteční epizodě se opět přihlásilo milé sluníčko – a tentokrát s výraznějším mrazíkem, který ovšem dozajista nebude sebemenší překážkou všem natěšeným lyžařům, dostávajícím šanci užít si dosyta krásné poslední únorové soboty.

22. února:

Teprve ptačí perspektiva nám odhalí významnou vimperskou secesní památku – Kralikovu vilu – v její plné rozloze.

21. února:

Na to, abychom se dali ukolébat dojmem zdánlivého předjaří, je zatím příliš brzo …

20. února:

Před námi je zjevně další obrat v počasí – naštěstí dle všeho mírnější, s předpokládaným víkendovým návratem příznivější varianty.

19. února:

Přesný čas, v němž dnešního dne vstoupí Měsíc do fáze úplňku, je 16:53, ale hned časně ranní pohled z Boubína k obloze budil dojem, že se již tak stalo.

Alpy tentokrát tonuly v silnějším oparu, …

… nad nějž bylo dáno vystoupit …

… jen nejvyšším vrcholům.

Nic však nezabránilo sluníčku, …

… aby uvítalo nový den sérií modrých a zelených záblesků.

Další barevné ladění jitra už pak bylo dokonale čitelným.

Zatímco přízemní vrstva sněhu nezapřela stále působící mrazík, na rozhledně teploměr promluvil jinak – opět, podobně, jako zde bylo porovnáno minulého pátku, v silném rozporu s průběhem loňské zimy.

Od západu vánoucí větřík o rychlosti 4,2 m/s (15 km/h) jen přihlížel, …

… jak se obzorový opar stále zvedá …

… a pozvolna proměňuje celkovou dohlednost.

Stožáry rakouských větrných elektráren však zatím stále ponechával slabounce viditelnými.

Bližší vrcholy oproti tomu získávaly zásluhou stoupajícího sluníčka na kontrastu, nenechávajícím nikoho na pochybách o vývoji dalšího z krásných dní.

Nu a takhle vypadá cesta k rozhledně – resp. momentálně od ní. Zábradlí se nachází kdesi hluboko pod vrcholovou vrstvou sněhu, jak jsme si ji tu prostřednictvím měřící tyče představili již v pátek.

Spodní tyč – směrem k Johnovu kameni – vykazuje bezmála půlmetrovou ztrátu, která skutečně odpovídá realitě. I tak je ovšem nutno pečlivě vážit, kam člověk šlápne, neboť ne všude je sníh dostatečně promrzlý a nosný.

18. února:

Mnohé nedávno ještě plně zamrzlé rybníky začínají postupně od břehů tát …

17. února:

V posledních nocích sice nepatrně mrzne, ale denní teploty se drží na danou dobu velmi výrazně nad nulou.

16. února:

Únorový úplněk přivítáme v úterý 19., a třebaže se kalendářně nacházíme uprostřed zimy, realita bude nesporně vyhlížet jarně.

15. února:

Jak napovídá sněhoměrná tyč, přeháňky z počátku týdne, předvídané již na konci předchozího, dokázaly promluvit do boubínského sněhového stavu. Potom ovšem přišlo oteplení a v jeho rámci též dnešní azurový den.

Vyznačoval se mimo jiné naprosto ojedinělým, nezvyklým bezvětřím, a to nikoli jen na Boubíně – i temelínské páry hovoří v daném směru jasnou řečí.

Ale především tu byla zase jednou zcela famózní dohlednost, byť s přibývajícím večerem doprovázená jemným oparem. Jako první padla do oka lokalita nejvzácnější, neboť nejvzdálenější – Zugspitze.

Po ní následovaly na protější straně dokonale prokreslené Krušné hory v čele s Klínovcem a Božidarským Špičákem.

Ani zmíněný opar zásadním způsobem nezastínil …

… brilanci známých alpských úseků, …

… které věrní návštěvníci Boubína …

… znají prakticky nazpaměť.

Scházet pak samozřejmě nemohla ani Přimda …

… či Slavkovský les.

Teplota se i po rozloučení sluníčka udržela nad nulou, což představuje příkrý kontrast k loňskému roku, v němž touto dobou padaly stále větší mrazové rekordy – připomeňme si zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13490.

Celý ten vzácný večer byl prostoupen doslova posvátným léčivým duchem, jakého je tomuto veskrze nemocnému světu tolik zapotřebí.

14. února:

Kolem poledního téměř +9°C …

… a k tomu krásné slunečno …

… s takřka jarními náznaky v jinak stále bohatě zasněžené krajině – takové je aktuální šumavské počasí.

13. února:

Na sklonku první půle února je před námi příslib překlopení do úlevných teplejších poloh, které bychom měli nejvíce pocítit o blížícím se víkendu.

12. února:

Sochu císaře Josefa II., jaká ještě před válkou stávala ve vimperském městském parku, už si dnes můžeme připomínat jen prostřednictvím jiných měst, v nichž se zachovala. Nejednalo se totiž o výjimečný autorský originál, nýbrž, možno říci, o přímo ve velkém vyráběnou konfekční záležitost, za jakou se v současnosti ještě můžeme vypravit např. do Františkových Lázní (na kolonádu), případně do Prahy (na nádvoří nemocnice na Karlově náměstí) … a chvilku si připadat jako v dávném Vimperku, …

… kde ovšem osvícený panovník, třímající v levé ruce s největší pravděpodobností svůj proslulý toleranční patent, stával, jak nám ukazuje dochovaná historická kolorovaná pohlednice, na vysokém, z přírodního kamene zbudovaném podstavci, při zemi obklopeném mohutným řetězem. Historické prameny nám sdělují, že socha tu stála od roku 1911 a vydržela do roku 1918, v němž byla po vzniku Československé republiky (bezesporu pod vlivem aktuálních národních vášní – inu, milý císař ku své škodě pocházel z rodu habsburského) z podstavce sejmuta a umístěna do skladiště vedle dnes již neexistujících městských jatek. Tam odpočívala dvacet let a do parku se paradoxně vrátila až po záboru našeho pohraničí nacisty. Strávila tu však jen dalších necelých sedm let, neboť po osvobození v roce 1945 opět putovala do zmíněného skladiště. V něm už ji, bohužel, očekával smutný konec – v rámci sběru kovového šrotu v roce 1947 byla na příkaz (či snad jen se svolením, což je ovšem v konečném výsledku jedno) tehdejšího místopředsedy vimperského národního výboru rozbita. Inu, historie našeho města zahrnuje velmi rozmanité, o lidské inteligenci často svérázně vypovídající kapitoly.

11. února:

Pražská zima bývá často terčem nejrozmanitějších vtipů a je jasné, že v porovnání se šumavskou by neobstála. Na druhé straně však musíme poctivě přiznat, že letos – obzvláště v minulém týdnu – si naše hlavní město přece jen užilo vydatné sněhové nadílky, jejíž pozůstatky jsou tam stále k vidění.

10. února:

Dnes už nás neminou další srážky – ve Vimperku s ohledem na teplotu stále nad nulou s největší pravděpodobností dešťové.

9. února:

Další ze zprvu slunečných a celkově teplých dnů v pozdním odpoledni naznačil blížící se změny.

8. února:

Zatímco ve Vimperku za poledne vyšplhala teplota až na +9°C, čímž aspoň nepatrně pomáhala rozpouštět přetrvávající sněhovou nálož z posledního víkendu, na Boubíně rozhodně bílou nadílku naopak hájila.

A nevypovídá o tom jen vrcholová sněhoměrná tyč, …

… dostatečně výmluvným je jistě i pohled na cestu – necestu k rozhledně. Po dřevěném zábradlí ani stopa, takže prošlápnutá pěšina, z níž se odchýlit znamená zcela zaručené hluboké proboření, vede místy jinudy.

Navzdory sílícímu obzorovému oparu si stále zachovávaly svou viditelnost Alpy, …

… a to prakticky v plné délce známého panoramatu od Rakouska po Německo. Všude tam panoval klid, …

… kdežto pod bližšími vrcholy jako např. Velkým Javorem …

… či Roklany se vařily inverzní pásy.

Neminuly ani Bobík, k němuž je stejně jako k výše řečeným poháněl jižní vítr o rychlosti 9,1 m/s (33 km/h).

Za soumraku teploměr ukázal sice jen -4°C, ale zásluhou vzpomenutého větru byl zimní prožitek na ledem pokryté věži dokonale sugestivním.

7. února:

Sluníčko opět začíná s očistou vimperských střech …

6. února:

Přes den se sice oteplí nad nulu, ale současnou vládu mrazíku to zatím zásadním způsobem neohrozí.

5. února:

Po extrémně mrazivé noci, v níž šumavská teplota dokázala poklesnout až na -33°C, …

… si dnešní ráno neodpustilo oblačný úvod (s prostorem pro krásná parhelia), …

… prozrazující však, že vítězem se nakonec stane sluníčko …

… a připraví nám další nefalšovaný parádní zimní den.

4. února:

Dle očekávání sněhové přírůstky vzrostly, sice již nikoli včerejší měrou, ale mnoho k jejímu zopakování nescházelo. Cestářům zákonitě přibylo vrásek, …

… ale zimního potěšení oka, jaké z toho všeho zásluhou sluníčka vzešlo, se nám nedostalo ani o Vánocích.

3. února:

Druhá hodina noční třetího únorového dne odstartovala sněžení, jaké Vimperk z hlediska výsledku v této zimě ještě nezažil.

Do rána totiž napadlo čerstvých 20 cm a prognózy nasvědčují tomu, že sotva si sněhová hrabla nepatrně odpočinou, nazítří je čeká téměř stejná “šichta”.

2. února:

Nechtělo by se tomu věřit, ale i takové snímky se na Šumavě dají počátkem února pořídit, sotva se trochu výrazněji oteplí. Příroda opět sama sebe tak trochu šálí, ba přímo žertuje, neboť na zítřek chystá velmi prudký obrat v počasí.

1. února: