Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – září 2019

1 září, 2019
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30. září:

Třetí čtvrtina roku 2019 skutečně skončila předpovídanou vichřicí, z níž však naše končiny zasáhla sotva slabounká ozvěna. Podepsala se sice na oblohu, …

… ale na rozdíl od jiných lokalit nenapáchala pražádné škody. V průběhu odpoledne se ostatně zklidnila a dle všeho položila základ dalšímu z krásných slunečných dní, jímž by se měl na scéně uvést zítřkem počínající říjen.

29. září:

Víkendové babí léto skutečně pokračovalo i v neděli, dokonce ještě mírně teplejší oproti rovněž vydařené sobotě. Meteorologové nicméně zčeřili relativně poklidnou hladinu probíhajícího počasí prognózou dramatického závěru září, jmenovitě v podobě mimořádně silného větru. V takové záležitosti může vydat hodnověrné svědectví jedině Boubín – tedy vzhůru na něj!

Nu, tady už člověka přivítal skutečně o poznání silnější vítr nežli včera – však jej za chvilku změříme, teď je ovšem nutno věnovat se špičkové dohlednosti, o niž se postaral. Jako první upoutaly pozornost dokonale viditelné Krušné hory – ano, Božídarský Špičák (mimochodem nejvyšší, dávno však vyhaslá česká sopka), Klínovec a další vrcholy na severozápadním obzoru v plné parádě, mírný opar naprosto nepřekáží jejich zřetelné identifikaci na vzdálenost v průměru 166 vzdušných kilometrů.

Za takových okolností by měly být naprostou samozřejmostí na protější straně Alpy – a také jsou.

Dnes samozřejmě bez atmosférického zrcadlení, …

… zato však se stopami oblačných cárů, …

… jak je svými hroty zachytil třeba dachsteinský masiv.

Watzmann a jeho souputníci pak poněkud více tonou v hustším oparu a daleko za sebou nechávají rozsáhlé masy nízké oblačnosti.

Jako vždy se též zastavme u dnes celkem nepřekvapivě vyšší teploty, ale v prvé řadě slíbeného větru. Ten od jihozápadu roztočil vrtulku anemometru rychlostí 10,1 m/s (36,36 km/h) … a dodejme, že rozhledna, ač zvyklá na mnohem silnější nefalšované vichřice, se chvílemi pod jeho nárazy mírně chvěje.

A co Roklany? Velký dávno “dosoptil”, což ovšem neznamená, že by naši sourozenci trpěli nouzí o další skvostný výjev, …

… opět zrozený ze spolupráce se zapadajícím sluníčkem, dnes však ukrytým.

Nezklamala dokonce ani dávno tušená, ba téměř s jistou samozřejmostí očekávaná Zugspitze – zde ji vidíme co nejvyšší vrchol zcela vpravo v celé kráse.

Vítr s postupujícím soumrakem neutichá, o poznání zeslábne až v nižších polohách.

V každém případě ale stihne na tmavnoucí obloze vykouzlit ještě plno krásy, nežli, vybičován tlakovou níží nazvanou Mortimer, nabere plný dech k nočnímu a snad i zítřejšímu řádění.

28. září:

Svatováclavská sobota sice zprvu budila dojem, že se podrží předchozími dny nastaveného deštivého modelu, ale po krátkém, leč poměrně vydatném sprchnutí překvapila ještě před polednem vítanou proměnou, již bylo možno s klidným svědomím považovat za návrat babího léta. Teplota už celkem pochopitelně neměla šanci napodobovat třeba srpnovou, ale vítězné slunečno bylo v každém případě nanejvýš příjemné. Vše to pak korunoval večerní Boubín, …

… na němž byl bezesporu nejsilnějším zážitkem pohled západním směrem, jmenovitě k Roklanům.

Vyšší z nich, poprávu zvaný Velký, totiž zásluhou úžasné souhry oblačnosti a zapadajícího sluníčka ohromujícícm způsobem připomínal sopku v plné činnosti. Nestalo se navíc poprvé, že fantastické živelné úkazy na obloze nabyly místy podoby vpravdě démonické tváře (připomeňme si např. bouřku z letošního 10. června – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/15815) nebo její části. Komu asi patří úžasně zřetelné oko, upřeně hledící ze “sopečného popela” vzhůru slunečním směrem … ?

O diváckou přízeň nicméně bojovaly, a to rovněž s úspěchem, také další světové strany, …

… neboť každá měla oku co nabídnout, …

… navíc jako vždy v celé paletě fantastických variací.

V porovnání se čtvrtečním večerem mírně poklesla teplota a zesílil stále západní vítr – dnes na 8,8 m/s (31,68 km/h).

Rozloučení s poslední zářijovou sobotou …

… se pak zejména zásluhou vzpomenutého větru …

… neslo ve znamení nebeských optických kouzel, …

… opírajících se především o nebývale výraznou barevnost, slibující, že ke krásným dnům se s nemalou pravděpodobností zařadí i zítřek, který završí první letošní podzimní týden.

27. září:

Pokud bychom chtěli porovnat poslední dva dny z hlediska počasí, byl by včerejšek – krom večera vesměs plný sluníčka – jasným vítězem nad dneškem. Ten by si ovšem pro změnu mohli, a to zejména zásluhou jeho zde zachyceného závěru, pochvalovat příznivci deštů, neboť je nutno uznat, že navzdory všemu aktuálnímu dění stále převažuje sucho. Podzim se každopádně chopil vlády nanejvýš stylově, takže jistě není málo ani těch, kdož se těší na návrat babího léta. O nadcházejícím víkendu by k němu aspoň částečně mohlo dojít – však uvidíme.

26. září:

Dalo by se říci, že v tomto týdnu večer co večer praktikuje Boubín s železnou pravidelností orografické oblačné hrátky. Tedy, přesněji řečeno, stává se jejich obětí (připomeňme si, že orografickou oblačností se rozumí taková, která kopíruje terén a často uzavírá do mlhy horské vrcholy; řeč je tedy o tom, co tu nejednou nazýváme po vzoru pana Nerudy, který ovšem použil přímo zdrobněliny, čepicí), a to zpravidla na celou noc, přičemž zbavit se neprůhledného zahalení se mu, jak ukazují např. předvčerejší snímky, dařívá až následujícíhio dopoledne. Také dnešního večera se od západu nasunul jakoukoli viditelnost likvidující mocný stratocumulus, …

… poháněný větrem o nárazové rychlosti až 8,4 m/s (30,2 km/h).

O další boubínské náladě, rázem posunuté do rovin takřka klostermannovských, tím bylo na delší čas rozhodnuto. Opět ji však velmi působivě zpestřoval vydatný jelení hlahol.

25. září:

Dnešní přeháňky měly chvílemi podobu nefalšovaného lijavce, ale dokázaly jej vyvážit oblačnou krásou, …

… propůjčující Vimperku atmosféru místy až tajemnou.

24. září:

Mladičký podzim nás nejen polévá, ale současně za střídavého slunečního dohledu …

… pilně ladí svou pověstnou barevnou paletu.

23. září:

Po slunečném, mrazivým pátečním intermezzem uvedeném víkendu se počasí chystá na chvilku trvaleji zakotvit v relativně teplejších polohách, …

… které ovšem přinesou také zataženo a deštivo. Není se čemu divit, …

… neb dneškem převzal vládu podzim – stalo se v 09:49:29, za oslavného koncertu šumavských jelenů.

22. září:

Není žádnou novinkou ani snad tajemstvím, že Šumava nám spolu s přírodními krásami, ba nejednou přímo zázraky štědře nabízí také spousty romantických míst, …

… z nichž na nás mocně dýchne dávná historie a krom jiného vyvolá hluboký obdiv k důvtipu a umu našich předků. Ač mnohde, jako například i zde – na místě česky zvaném “U Matesa”, německy “Am Steindl”, kde podle dostupných sporadických pramenů stávala hájovna, zasáhla ničící ruka (stavení, dětskýma očima dosud žijících pamětníků kdysi viděné jako “chaloupka z pohádky”, bylo v roce 1953 zbořeno) spolu s následným “zubem času”, …

… staletími prověřené nosné konstrukce, zbudované výlučně z toho, co poskytla sama příroda, …

… navzdory těmto zcela nepříznivým podmínkám stále drží.

A tak máme na tomto poklidném, turistickým ruchem naštěstí prakticky nezasaženém místě úžasnou příležitost naslouchat dávným příběhům, …

… které nám nejen ty prastaré opuštěné zdi vyprávějí, a současně vrchovatě naplnit svou duši tolik potřebným léčivým posvátným klidem.

21. září:

Od dnešního Boubína bylo očekáváno především svědectví o teplotním vývoji, a to na základě předpokladu, že by mohl v návaznosti na značně chladný – ba zrána přímo mrazivý včerejšek zamířit ještě o něco hlouběji pod nulu. Řekněme si rovnou, že tady nahoře nezamířil, ale někde dole, nejlépe na slatích, tomu tak klidně mohlo být. Stačil však první pohled jižním směrem a dané téma překvapilo zcela jinak – úžasně viditelnými Alpami, k tomu v předposlední letní den. Tím ovšem ještě není řečeno vše.

Zalistujeme-li totiž loňským zářím (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/14499), snadno zjistíme, že to letošní nám uchystalo něco podobného, co tam najdeme pod datem šestadvacátého, o pět dní dříve. Alpské siluety opět nabyly mnoha nových nezvyklých tvarů, v celkovém panoramatu nebývale zmohutněly, …

… za což nesporně vděčíme atmosférickému zrcadlení – fata morganě.

Teplota tedy zjevně zareagovala oproti předpokladu obráceným způsobem – skokem vzhůru, který měl za následek ještě na samém konci léta tento úžasný jev.

A dohlednost k tomu byla skutečně daleká, což potvrzuje v tento čas zcela jistě nečekaně viditelný Klosterwappen – a také nepatrně zrcadlící.

Ještě před východem sluníčka tak bylo možno sledovat pestrou řadu nejrozmanitějších proměn, …

… které si tady ve výsledných tvarech můžeme mimo jiné porovnávat s obvyklou podobou známých panoramat – třeba hned s letošním 15. únorem (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/15323) či 19. dubnem (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/15577).

Fotografové se pak mohou začínat těšit na období přibývajících mlh a inverzí, kterých sice dnes ještě, jak ukazuje pohled směrem k volarské kotlině, mnoho nebylo, …

… ale vývoj počasí napovídá, …

… že postupně by se v tomto směru mělo vše vyvíjet pro lovce lákavých záběrů příznivěji.

O sluníčku tu zatím padla jen letmá zmínka, ale i ono si dnes ve spolupráci s obzorovou oblačností připravilo v rámci svého startu na nebeskou dráhu skvostné překvapení, …

… když namísto obvykle toužebně očekávaných svrchních zelených či vzácnějších modrých záblesků …

… předvedlo spodní červené. I to je mimochodem záležitost zrcadlení na ideálně připravené oblačné vrstvě.

K teplotě, kolem níž se dnes všechno točilo, je možno dodat, že boubínská po nějakém čase opět srovnala krok s kubohuťskou. Východní vítr o rychlosti 4,8 m/s (17,3 km/h) k tomu po celou dobu usiloval o falešný dojem, že teploměr ukazuje vyšší hodnotu, než by ve skutečnosti měl.

Pohled do ojíněného Vltavského luhu nás ostatně nenechává na pochybách o tom, že tam by se určitě naměřilo méně, …

… ale tady nahoře se naopak dá očekávat jen teplotní vzrůst, …

… který nám přinese přímo azurovou poslední letní sobotu.

20. září:

Babí léto si připsalo další mrazík – ve Vimperku opět v podobě rovné ranní nuly, ovšem v jiných šumavských lokalitách již krásně zdobící nejen třeba borůvčí a s ním místy další rostlinstvo, …

… nýbrž celé rozsáhlé plochy.

Na zastíněných místech pak jeho dílo přežívalo ještě dost dlouho poté, …

… co sluníčko začalo štědře zlatit krajinu …

… svými dnes ničím nerušenými paprsky.

Mrazivé jitro uprostřed šumavských lesů nicméně i tak dávalo tušit, že tentokrát ani v poledne nebude možno mluvit o kdovíjak výrazném oteplení. Návrat do Vimperka v tom čase prozradil všehovšudy +10°C … nu, zdá se, že je nakročeno k velmi chladné, ne-li přímo nejchladnější zářijové sobotě – či přinejmenším sobotnímu jitru. O tom nám však více poví zítřejší Boubín.

19. září:

Včerejší boubínský předpoklad teplotního sestupu k bodu mrazu se v průběhu jasné hvězdné noci naplnil i ve Vimperku – ráno tu teploměr skutečně ukazoval rovnou nulu. Tím překvapivější se ukázala skutečnost, že prakticky hned od rozednění se nad ochladlou Šumavou začala zprvu pozvolna a poté stále mohutněji stahovat mračna … ačkoli na druhé straně by bylo možno říci, že to vlastně dokonale zapadá do delší dobu již aktuálního schématu zvaného “počasí na houpačce”.

Sluníčko však tentokrát nehodlalo dát odvážně nastartované oblačnosti zelenou (čí, přesněji řečeno, šedou).

A tak dopolední přetahovaná, jež z toho vznikla, …

… nakonec přece jen vyústila …

… ve vítězství jistě vítanějších barev 🙂 .

18. září:

Téměř dokonalý celodenní nebeský blankyt už s sebou touto dobou začíná nést specifickou rubovou stránku – totiž nepřehlédnutelné chladno. Sluneční paprsky nás nejvíce ohřejí (dalo-li se to dnešního dne tak říci) skutečně již jen za poledne. Že ale mají stále tutéž sílu k tvorbě parhelií, a to ve všech možných zajímavých variacích, …

… předvedly krátce před západem na Boubíně.

Alpské siluety se zatím stále cudně ukrývají, …

… ale pás, který je halí, už dává aspoň tušit jejich rámcový obrys.

Noc bude patřit k velmi chladným, …

… vyloučen tu nemusí být ani sestup k bodu mrazu (ne-li leckde pod něj), …

… který se sice zatím nekonal, ale jak ukazuje teploměr, již ve chvílích pořízení snímku k němu zrovna daleko nebylo. Severozápadní vítr o rychlosti 6,1 m/s (21,96 km/h) pak za dané situace opět potvrzoval, že přinejmenším poctivý svetr začíná být v tento čas nutností, a kdyby se tu člověk chtěl zdržet do nočních hodin, ničeho by nezkazil poctivou zimní bundou, o čepici nemluvě.

A noc této nebeské čistoty skutečně vybízela k upuštění od spěchu. Měsíc ve své ubývající fázi totiž měl vyjít až krátce po půl desáté, …

… což znamenalo ideální, k danému účelu nežádoucího svitu prostou příležitost k fotografickému polapení zemské rotace (zcela vlevo nad siluetami smrků je, byť v rozpohybovaném stavu, patrný charakteristický tvar Velkého vozu a všechny zachycené soustředné kružnice dole poblíže Polárky slabě protíná dráha prolétajícího dopravního letadla), …

… ba i naší domovské galaxie. Úžasnou zvukovou kulisou, jež provázela celý tento fotolov, se stalo troubení osamělého jelena, nesoucí se odkudsi ze tmy. Inu, přichází čas lesních králů – a příroda jim naděluje jejich oblíbené podmínky.

17. září:

Již včerejšího večera se naše krásná Šumava dala do pláče, který ji neopustil po celé dnešní dopoledne.

Přinesl i charakteristické mlhy, …

… do nichž úspěšně poukrýval známé vrcholy – zde by např. za příznivé viditelnosti krajině dominoval Antýgl.

Jen málokoho by v těch okamžicích patrně napadlo, …

… že odpoledne vše zvrátí do téměř blankytného slunečna a večer celou proměnu završí barevnou parádou. Počasí se zkrátka stále nachází na velké houpačce.

16. září:

Noc na dnešek nám uchystala mimo jiné výstavní měsíční korónu, která, odhlédneme-li od její poetické krásy a působivosti, nejednou zvěstuje proměnu v počasí.

A skutečně by k ní podle meteorologických odhadů mělo dojít, …

… třebaže průběh časného dopoledne v tom smyslu zatím žádné zásadní obavy nevzbouzí.

Něco od severozápadu nás ale zřejmě nemine, aspoň dostaneme příležitost těšit se na další podobný blankyt, s nímž snad babí léto nebude šetřit 🙂 .

15. září:

Krásnou slunečnou neděli, která současně půlí poslední letní měsíc tohoto roku, zpestřil krátce po sedmé hodině ranní nad Vimperkem průlet horkovzdušného balónu.

Jak vidno, vzduchoplavci měli na své nebeské pouti i doprovod.

Viditelná dráha letu, jež opticky započala vynořením balónu nad lesy v oblasti Hrabic, pokračovala nad Výškovicemi …

… a skončila za lesy poblíže Homolky, časově obsáhla necelou půlhodinku.

Šťastnou cestu a hladké přistání!

14. září:

Třetí zářijový víkend se má na rozdíl od druhého co do sluníčka vydařit, ale start do něj se neobešel bez překvapení. Mělo podobu velmi poctivé boubínské čepice, k níž tentokrát ani nebylo zapotřebí deště. Včerejší odpolední oblačnost se jednoduše do večera ještě více rozrostla, poklesla níže a obalila vrchol naší hory hustou mlhou.

Ta navíc musela v průběhu noci lehce přimrznout, neboť cesty byly naprosto suché, s jedinými výjimkami všude tam, kde vedly pod smrky. Z těch časně ráno kapalo s vydatností, jež připomínala malý deštík. Snímek dřevěného chodníku nám dokonale ilustruje celou situaci, v níž rozpoznáme suchý úsek mezi dvěma smáčenými.

Okolí rozhledny pak rozhodně neslibovalo zásadní změnu, tedy aspoň ne v nejbližších hodinách. Spíš se kradla na mysl úvaha o tradiční jedenácté.

A přece se vše odehrálo podstatně dříve – v zenitu pouhé hodinky a půl od příchodu na věž.

Sledování, kterak se obzor místy neočekávaně lehce protrhává a vzápětí zase noří do mlhy, …

… aby z ní za chvilku vystoupil o něco větší úsek viditelné krajiny, …

… bylo nemálo napínavé.

Vítr, oproti včerejšku vanoucí z přesně opačného, tedy východního směru, se sice o dvě zanedbatelné desetinky metru za sekundu zmírnil – 4,3 m/s (15,5 km/h), leč za teplotního poklesu na polovinu včerejšího stavu a současně značné vlhkosti vlivem všudypřítomné mlhy se jevil jaksi vlezlejším, takže plně ospravedlňoval volbu teplejší výstroje, počínaje čepicí.

Člověk znalý podobných zážitků by tu jistě neprojevil fatální naivitu automatickým očekáváním viditelného východu sluníčka, …

… čímž se ovšem nikdy nevylučují jiné poutavé zážitky, k jakým jistě náležejí, řekněme, náhradní sluneční projevy, …

… ruku v ruce spolupracující s oblačnými.

Ve chvíli, kdy mlha vyklidila bojiště v nejbližších lesích kolem rozhledny, …

… se zdálo být navzdory jejím nepatrným, …

… spíše již jen symbolickým návratům prakticky vyhráno.

Jen zrovna směrem k Vimperku jako by se nezastavitelně od východu plazil jakýsi bájný oblačný ještěr.

Boubínskému velmi podobný, ba možná o něco těžší zápas zrovna sváděla též Trojmezenská hornatina, …

… zatímco výše vzpomenutý vnitrozemský ještěr se náhle rozdvojil …

… a zmohutněl.

Vytoužené výsledné slunečné počasí se zkrátka rodilo velmi dramaticky, …

… ale navzdory všem jevům, které by pro ně zdánlivě nesvědčily, nakonec zvítězilo.

13. září:

První letošní pátek třináctého (druhý nás čeká v prosinci) podpořil lidovou pověrčivost leda skutečností, že prvotní dopolední krásné slunečno …

… vbrzku vystřídala bohatá oblačnost, …

… která však, což musíme poctivě uznat, celkový obraz počasí nijak zásadně nezkazila …

… a krom toho by nás zjevně neminula bez ohledu na to, který je zrovna podle kalendáře den. Rozhledům z Boubína nikterak nebránila, …

… a to ani směrem k slunečnicovému poli, stále lákajícímu fotografy, snažící se o nejrozmanitější originální variace na téma, jež figuruje i v této fotokronice – konkrétně 2. a 4. září a 30. srpna (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16006). Jen ten protizáběr jim vesměs jaksi chybí, takže, milí kolegové a kolegyně, teleobjektivy do hrsti a šup na Boubín 🙂 !

Však tu máme stále docela teplo a západní větřík o síle 4,5 m/s (16,2 km/h) …

… ještě z věže nikoho neodfoukl.

Dokonce ani pozoruhodného zástupce hmyzí říše, jehož jsme si tu poprvé představili před šesti lety, konkrétně 21. června 2013. Ano, opět střeček hltanový (Cephenemyia stimulator), o němž se lze pod výše zmíněným datem více dočíst zde: http://vimperk.eu/index.php/component/content/article/118-diskuzni-forum/2333-vimperk-fotokronika-jana-tlaskala-kveten-13.

Dnešní exemplář ovšem jevil oproti tehdejšímu nepřehlédnutelné známky únavy – asi měl za sebou dlouhý let svou pověstnou více nežli stokilometrovou rychlostí.

12. září:

Včerejší boubínský večer zanechal své ozvěny nejen na dnešním vimperském jitru, …

… ale též průběhu celého dopoledne.

11. září:

Už se zdálo, že sluníčko pro samou přibývající oblačnost neudrží ani dvoudenní vládu, ale nakonec nejen udrželo, …

… ba ze všeho, co se mu ještě dopoledne zdálo stát v cestě, …

… stvořilo nad večerním Boubínem …

… dramaticky úchvatnou podívanou.

Trojmezenská hornatina se chystala pozvolna ulehnout do oparu, takže uvažovat aspoň o náznaku alpských siluet bylo čirou utopií, …

… avšak hlavní jeviště fantastického večerního představení se stejně nacházelo na opačné straně.

K teplotě ještě jako vždy připojme větrné hodnoty – tentokrát vyčíslené na 3,4 m/s (12,2 km/h) a mířící k Boubínu od západu.

I po slunečním rozloučení …

… bylo stále nač v úžasu hledět.

Se svým pozdravem se nakonec přihlásil i do úplňku (který nastane za tři dny) dorůstající měsíční kotouč.

10. září:

Sluníčko máme zpátky, ale vimperské komíny by se už pomalu měly probírat z letního spánku. Brzy jim nastane plná pohotovost, …

… neboť nejen noci už začínají být chladné. Dnešního rána ještě v čase, kdy např. školáci dávno sedí v lavicích, ukazoval teploměr teprve pouhých +9°C a sluneční paprsky se naplno letně rozehřály sotva krátce před polednem.

9. září:

Také druhý týden začal školákům chladně a uplakaně, …

… Boubín se dokonce již od nedělního večera potýkal s dalším přídělem svých pověstných čepic, ale už je našlápnuto k zlepšení – zítřek by měl i pro dny následující otočit náladu slunečným směrem.

8. září:

Nedělní dopoledne přece jen lehce porušilo sobotou pečlivě plněný scénář deštivého víkendu, vneslo do jinak zatažené oblohy zase špetku modři, ale na zásadnější obrat v počasí nestačilo. Od západu se totiž chystala další srážková nadílka, …

… což potvrdil i odpolední pohled z rozhledny na Kbílu (více o ní 31. července 2013 – zde: http://vimperk.eu/index.php/2578).

Ač se odtud něco málo přes pětadvacet kilometrů vzdušnou čarou vzdálený Boubín zprvu ukázal zcela čistým …

… a případní návštěvníci jeho věže si mohli aktuálně pochvalovat nečekaně dalekou, byť lehkým oparem zastřenou dohlednost, …

… o dalším vývoji, na němž nemělo šanci cokoli změnit ani statečně bojující sluníčko, …

… bylo prakticky rozhodnuto. Večer opět zarámuje víkend deštěm, který se protáhne přinejmenším do pondělka.

7. září:

Hustá mlha, jíž nás přivítalo první zářijové sobotní ráno, sice není v kontextu vývoje počasí posledních dnů pražádným překvapením, …

… nicméně seběhněme z vimperského zámku raději potěšit oko do městského parku.

Když se totiž úžasného výtvarného nápadu …

… chopí ty pravé šikovné ruce (v tomto případě náležející čtyřiatřicetiletému absolventovi Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České v Českém Krumlově v oboru keramiky a sochařství, sama sebe nazývajícímu “DOBS”, což není ničím jiným nežli zkratkou svérázného pseudonymu “Docela Obyčejnej Budějckej Sprejer”), …

… může se i jinak tuctová fádní trafostanice …

… fantasticky začlenit do kouzelné přírodní říše. Připočteme-li k tomu navíc skutečnost, že čerstvě vyzdobený objekt se nachází na dohled od budovy 1. stupně ZŠ TGM (známé historické “školy v parku”), můžeme jedině konstatovat, že naši nejmenší (samozřejmě i se zbytkem vimperské veřejnosti) tu dostali krásný dárek.

A vida, nakonec to ani s nadvládou mlhy nebude tak strašné, jak se na první pohled mohlo zdát 🙂 … slunečný víkend ale, jak jsme si ostatně řekli již včera na Boubíně, opravdu nečekejme.

6. září:

Ani večerní pohled z Boubína s jednodenním odstupem …

… nepřinesl oproti včerejšku žádný zásadní posun v počasí.

Zapadající sluníčko jen obtížně hledalo trhliny v oblačnosti, již dokázalo všehovšudy zezadu lehce, ale velmi působivě natónovat.

Teplota jako by chtěla připomenout, že letošnímu létu zbývá posledních sedmnáct dní, v nichž začne čím dál výrazněji klepat na dveře podzim. Východní vítr o rychlosti 4,4 m/s (15,8 km/h) jí v tom zdatně sekundoval.

Nadcházející víkend by měl být převážnou měrou deštivý – a nutno přiznat, že té vizi tu zatím skutečně nic zásadně neodporuje. Dokonce je více nežli pravděpodobné, že zítřejšího rána se Boubín probudí do další ze svých tradičních poctivých mlžných čepic.

5. září:

Včerejší idylka neměla dlouhého trvání – postačil den a počasí se opět zhouplo do chladného deštiva.

4. září:

Doslova neuvěřitelný, po celý den dokonale čistý blankyt započal velmi chladným ránem. Vimperský teploměr se na poměrně dlouhou dobu ustálil na pouhých deseti stupních. Ještě do oběda však začalo výrazné teplotní stoupání, …

… jež v průběhu odpoledne …

… vygradovalo na velmi příjemných sedmadvacet stupňů.

Opět jsme se tak stali svědky značného skoku na malém časovém úseku – inu, strategie příznačná pro pozdní léto.

3. září:

Deštivý den zpravidla zanechává stopy též zítřku, i když se na tento předpokládá zlepšení počasí. U nás na Šumavě pak mezi typické příznaky takového vývoje náležejí charakteristické ranní mlhy – pochopitelně nescházely ani dnes a jako vždy obzvlášť zapůsobily na slatích …

… a ve Vltavském luhu.

Desátá hodina nicméně rozhodla …

… o jejich pozvolném ústupu …

… a nakonec i zániku.

A tak se Šumava zase dočkala …

… nejen očekávaného sluníčka, …

… ale též náležitého teplotního vzestupu.

2. září:

Nedivme se, že naše podboubínské krasavice od samého rána klopí hlavy.

Jednak je nemají zrovna za čím otáčet a navíc nechtějí, aby jim (ke všemu při rázném ochlazení na pouhých +13°C) pršelo do očí, už tak dost plných vláhy z pomyšlení, že šumavský horský král se po necelých čtrnácti dnech (viz 20. srpen zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16006) opět ztratil.

1. září:

Poslední třetina roku 2019 měla být otevřena silnými odpoledními bouřkami. Šumava jich opět zůstala ušetřena, ale přece jen slyšitelné občasné hřímání vypovídalo o tom, že jeho příčinu buď není nutno hledat příliš daleko, nebo se jedná o skutečně divokou záležitost s pustošivými účinky. Večerní zprávy z Příbramska, Benešovska, ba i Prahy potvrdily druhou variantu, v jejímž rámci se do historie uvedených lokalit velmi smutně zapsaly především přívalové lijáky. U nás naproti tomu ani nekáplo, nicméně vzdálené dunění spolu s oblačným děním na obloze tu nabízelo hned dvě možnosti obrazného výkladu: připomínku zcela čerstvou a aktuální, totiž končících prázdnin a zítřkem začínajícího školního roku 2019/20, spolu s jednou připomínkou historickou – osmdesátého výročí přepadení Polska, jímž vypukla II. světová válka.