Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
30.září:
Ač nebylo jihu Čech přáno rozloučit se s letošním zářím v podobně slunečné náladě jako jinde na většině našeho území, pohled na oblohu i tak místy určitě stál za to – snad už jen pro pocit neopakovatelnosti …
29.září:
Poslední zářijová neděle se za svítání nedala zahanbit a dokonale se barevně vytáhla …
Zůstává pak záležitostí příštích týdnů, kdy naplno barvami zazáří také známá šumavská panoramata, již dnes plná lákavých příslibů …
28.září:
Také o svátku patrona české země se špička Boubína za úsvitu opět halila do mlhy, …
… ale jako již nesčíslněkrát, měla tato, dosahující přibližně do výše rozhledny, i dnes posloužit coby kulisa na velkém jevišti plném kouzel.
Hnána jihovýchodním větrem, chvílemi houstla, převalovala se, …
… světlala i temněla, měnila barvy …
… i tvář krajiny. Čekalo se už jen na představitele hlavní role.
Jeho vstup na scénu sice nepatřil k vysloveně v pravém slova smyslu oslnivým, …
… ale vynikající a zkušený hráč jen málokdy vynáší rovnou eso – působivě pojatá role musí postupně gradovat, …
… což se dělo i zde.
Vát čistě východní vítr, mělo by sluníčko více sil a jistě by přišlo s mnohem bohatším repertoárem.
Okamžiků, kdy mu mohl statečně pohlédnout do naplno rozzářené tváře všehovšudy fotoaparát, však bylo tentokrát poskrovnu …
Mlha se totiž co chvíli radovala z vítězství, …
… ale na protější straně přece jen chvílemi neuhlídala špičky Roklanů – jediné ze všech tentokráte viditelných vrcholů na celém jihozápadním směru. Inu, je zapotřebí dodat, že ji prakticky po celou dobu poněkud “držel pod krkem” mrazík – o svatém Václavu, pravda, svou intenzitou lehce předčasný.
Pouhé dva naměřené stupně zjevně znamenaly oproti nočním teplotám na věži poměrně výrazné oteplení, …
… což ostatně potvrzovala i zpáteční cesta, slibující, že velkolepé sváteční sluneční finále se dnes odehraje níže, v boubínských lesích.
Tam už se stoupající sluníčko ve svém famózním monologu zastavit nedalo …
… a na každém kroku rozehrávalo v příhodných lesních zákoutích i půvabně lyrické pasáže.
Svatováclavský Boubín tak jako vždy nezklamal …
27.září:
Perličky se ještě třpytí v ranním sluníčku, ale co nevidět jim první mrazíky uberou na lesku …
26.září:
Podzim dobře ví, že barva nejlépe vynikne a zazáří čerstvě omytá … proto nám své každým dnem výraznější dílo dnes nejednou zavlaží …
25.září:
Kouzlo závojů podzimních rán tkví mimo jiné i v tom, …
… že zpravidla vítají krásný slunečný den …
24.září:
Po nějaký čas se ještě budeme moci potěšit …
… ozvěnami čerstvě uplynulého léta.
23.září:
Zajisté nelze očekávat, že hned prvního dne, v němž se ujal vlády, rozbalí podzim naplno svou pestrou paletu barev … ale každopádně se této tradici nezpronevěřil a pilně se vrhá do práce.
22.září:
Poslední letní neděle roku 2013 přinesla na Boubíně opět famózní překvapení … a zrežírovala je vskutku dokonale. Večer se začal ladit do nevýrazných pošmourných barev, …
… z nichž, jak se zdálo, ani pozvolna klesající sluníčko, obtěžované neustále putující oblačností, nic zásadního nevykouzlí.
Zprvu ostatně nebylo jasné ani to, zda se vůbec objeví … pak si ovšem najednou jakoby na zkoušku sáhlo svými paprsky do zamlžených šumavských vrchů …
… a po chvilce se přece jen na okamžik ukázalo.
Obarvilo nízkou oblačnost nad Trojmezenskou hornatinou …
… a prozářilo, samo v té chvíli už zase neviditelné, i úzký pás jasné oblohy na vimperském směru. Pak mu ovšem náhle přišel na pomoc silný západní vítr, do té doby jen v mírnější podobě osvěžující desetistupňové teplo, které bylo na věži znatelně příjemnější nežli včerejší, jež nepřekročilo pouhé tři stupně.
Právě on se rozhodující měrou zasloužil o to, že v dokonale načasovaném okamžiku vrcholného překvapení se oblačnost nad Basumským hřebenem roztrhla a na nečekaně vysvobozené obloze vytryskl tento nádherný ohňostroj.
Trval pouhou chvilku … mračna vzápětí opět zaznamenala od západu čerstvé posily. Ty však jen vzbudily dojem, že tam kdesi snad vybuchla sopka.
Ještě chvíli sluníčko, ukryté již za zvýšeným obzorem, vysílalo vzhůru své ohnivé rozloučení … pak se náhle rázem přihnaly neprostupné zlověstné šedivé mraky a sevřely krajinu rychle houstnoucím chladným šerem – léto třináctého roku třetího tisíciletí skončilo.
21.září:
Těžko tu předvídat, co přinese zítřek … obloha se může v průběhu noci stejně dobře pročistit, …
… jako možná zatáhnout s ještě větší intenzitou.
20.září:
Jedním z nejvydatnějších zdrojů vitaminu C, vápníku, železa a jódu – to vše spolu s dalšími užitečnými látkami – jsou jeřabiny. Pokud zalistujeme v receptářích našich babiček, můžeme si z jeřabin připravit spousty báječných pochoutek počínaje kompotem, přes nejrozmanitější marmelády, nejednou v kombinaci s dalšími druhy ovoce, až k moštu. Jistě stojí za to okusit třeba i “jeřabinku”, tedy pálenku z jeřabin, a nesmíme zapomenout ani na jejich léčivé účinky při potížích s močovými cestami, kdy pomáhá čaj ze sušených jeřabin, dokonce prý za dané situace účinnější nežli všeobecně doporučované brusinky. A konečně nám svou charakteristickou barvou připomínají, že podzim je za dveřmi 🙂
19.září:
Opět se potvrdilo, že k největším klenotům člověk občas přichází zcela mimoděk, třeba náhodným letmým pohledem z okna. Dnešní podvečer k němu, upřímně řečeno, zrovna příliš nelákal, obzvláště pak během sice krátké, ale vydatné dešťové přeháňky … jenže po ní se obloha zase vyčistila a dala náhle prostor výstavním parheliím, …
… z nichž zejména pravé postupně nabývalo neobvyklé intenzity i tvaru, připomínajícího skutečně falešné postranní Slunce.
Práce oblačných ledových krystalků, navíc v součinnosti se vším dalším, co obloha nabízela k vidění, byla skutečně dokonalá a ve výsledku úchvatná.
Levé parhelium se jevilo sice méně výrazně, zato však tvarově jako by se snažilo vytočit základ halového oblouku.
Oblačnost ovšem stále pracovala, přesouvala se a temněla, takže brzy definitivně ukryla dosud nezapadlé Slunce a dodala celé krajině lehce dramatický ráz.
Souhrou uvedených okolností tak ve finále nadešla poměrně unikátní příležitost spatřit tzv. dotykový oblouk, aniž se však čehokoli dotýkal – v daném případě by šlo o tzv. malé halo, tedy oblouk kolem Slunce, jaký byl na stránkách této fotokroniky k vidění např. 8. dubna letošního roku (viz archiv).
18.září:
Zdá se, že i chrobák lesní (Anoplotrupes stercorosus) už přemýšlí o nějaké co možná nejteplejší skrýši …
17.září:
Ač kalendářnímu létu zbývá ještě necelý týden, to skutečné, jak se v posledních dnech zdá, už předalo vládu podzimu. Meteorologická stanice Churáňov (a zřejmě nikoli jen ona) pak ke všemu dnes zaznamenala společně s deštěm také poletující sněhové vločky, což vedlo k zajímavému zjištění, že v rámci letošního roku jsme všehovšudy pouhé tři měsíce na Šumavě neviděli sníh.
Nedalo se tedy odolat touze po zjištění, jak si vede v tomto ohledu večerní Boubín – a rovnou dodejme, že nahoře nebyla od věci poctivá zimní bunda. Zmíněné vločky, bohužel prakticky nefotografovatelné, skutečně poletovaly s drobným deštíkem už během cesty vzhůru …
… a teploměr tu ukázal pouhé tři stupně, tradičně ovšem naměřené za silného ledového západního větru.
Za dva dny nadejde čas úplňku, ale už dnešní noc bude podle všeho za dané situace plna jasného měsíčního svitu.
Pás hraničních hor zachytil nemalý díl oblačnosti, …
… která předčasně skryla i zapadající sluníčko.
Uprostřed barevných proměn tak dostal o to dříve svou šanci na protější straně Měsíc.
Leckdo by možná neuvěřil, že vše, co je tu dnešního dne k vidění, představuje soumračné dění v rozpětí pouhé necelé čtvrthodinky.
16.září:
V pondělním jitru se po deštivé noci zdají Výškovice být ponořeny do inverze – ta je však, bohužel, produktem jednoho z vimperských komínů …
15.září:
Výrazně hustší mlha, občasný drobný déšť a oproti včerejšku znatelně mírnější vítr – to vše sice nepostrádalo specifického kouzla, ale současně též postačovalo k potvrzení dalšího z přebohaté pokladnice lidových rčení, že totiž není každý den posvícení …
Od jihozápadu bohatě přisouvaná mlha se tentokrát nejen ani na okamžik neroztrhla, ale ke všemu proměnila svou vlezlou vlhkostí boubínskou rozhlednu bezmála v kluziště.
I podboubínské ovečky marně čekaly po celé ráno na sluneční pozdrav, ale nedaly se tím zjevně vyvést ze svého idylického klidu …
14.září:
Na sobotu nám meteorologové nabídli opět pestrou paletu možností, jak se bude vyvíjet počasí. Boubín si na to už před úsvitem pro jistotu nasadil svou tradiční čepičku …
… a dlouhou dobu se netvářil, že by se mu ji chtělo sejmout, třebaže vydatný ledový západní vítr se úporně snažil být mu v tom zásadním způsobem nápomocen.
Východ sluníčka si tak návštěvníci rozhledny museli všehovšudy domyslet podle hodinek a trpělivě vyčkat, až se mu podaří zdolat vysokou vrstvu mraků.
Pak už se jen čím dál více začala potvrzovat hluboká pravdivost lidového rčení, …
… že trpělivost růže přináší.
Uprostřed úžasných zážitků nescházela ani velká šance na vznik sluneční glorioly, ovšem v nejlepším ji zhatil právě vítr, když do dráhy sílících slunečních paprsků nahnal v rozhodujícím okamžiku bohatý příděl clonící mlhy.
Současně však dokonale vymodřil nejvyšší patra oblohy z jihozápadní strany, tedy nejen nad Basumským hřebenem, …
… ale též nad Trojmezenskou hornatinou.
Nejpůsobivější divadlo se nicméně odehrávalo především směrem okolo Bobíku …
Vše nasvědčuje krásnému slunečnému dni, ale současně není vyloučeno, že by mohl opět skončit v deštivé náladě.
13.září:
A je tu neklamná známka blížícího se podzimu a s ním spojeného ochlazení … parhelium coby doklad přítomnosti ledových krystalků v oblacích.
12.září:
Výrazné změny počasí asi leckoho z nás příliš netěší, jistě bychom si rádi užili ještě co možná nejvíce sluníčka … jelikož to ovšem na jedné straně samozřejmě nemáme šanci ovlivnit, můžeme na druhé aspoň potěšit oko bezbřehou fantazií přírody, která se nám zejména v podvečer takhle nabízí … 🙂
11.září:
Šumavu nám vydatně shůry zalévají i nadále …
10.září:
Také na dnešek jsou slibovány deště, ale jitro se přesto snaží vykřesat jiskérku slunečné naděje …
V podvečer nás nakonec neminul vydatný liják, ale následovala i odměna pro všechny, …
… kdož nepodlehli ponurým náladám, ale naopak nedočkavě vyhlíželi, kdy nastane zase obrat k lepšímu.
9.září:
V okamžiku, kdy příroda po několika vydařených dnech pozdního léta opět začíná nabírat do pláče, možná leckomu z nás přijde na mysl, že k životu patří i věci smutné … a Šumava odpradávna zná takových bezpočet. Nejedno z jejích zákoutí se stalo v minulosti tichým svědkem lidských tragédií, podobně jako toto poblíže Vimperka, které si před lety zvolil k svému dobrovolnému odchodu ze života mladý talentovaný moravský básník Pavel Macek.
8.září:
O jediný den později – druhé zářijové neděle – se ještě za tmy nad Kubovkou přihlásil poměrně silný, ale teplý jihozápadní vítr, který se dole postaral o částečné zatažení jinak stále hvězdné oblohy a nahoře pak za úsvitu výrazně pozměnil její barevnou skladbu, …
… oproti včerejšku nepřehlédnutelně bohatší o nově přiváté oblačné obrazce.
Nad Bobíkem a dále směrem k Vimperku …
… se postupně začalo odehrávat působivé ohnivé divadlo.
Slunce o sobě dávalo zpoza obzoru stále více vědět i v oblacích nad Trojmezenskou hornatinou a současně bylo zřejmé, že včerejší alpská podívaná se dnešního rána nezopakuje.
Bohatě ji však nahradil úchvatný barevný koncert, šířící se i nad původně bledý západní obzor. Pojem koncert tu ostatně, třebaže v jiném konextu, není zvolen náhodou – právě dnešního dne uplynulo již 172 let od narození našeho světově proslulého hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Uprostřed notoricky známých životopisných údajů, které se o něm učí i děti ve školách, asi vesměs sotva figuruje potěšující skutečnost, že věhlasný Mistr podnikl v srpnu roku 1878, tj. krátce před svými sedmatřicátými narozeninami, také cestu na Boubín, a to v rámci širšího putování po Šumavě, jež mu poskytla vedle cestovatelských zážitků též spousty tvůrčí inspirace.
Ohnivý kruh se uzavřel právě nad Vimperkem.
V 6:25 se do takto náležitě připravených kulis vynořil sluneční kotouč …
Zdá se, že závěr týdne by se nemusel nutně odvíjet podle původně slibovaného deštivého scénáře, ale počítejme s tím, že sluníčko bude mít navzdory své poctivé snaze občas problémy dostat se k nám plnou silou svých paprsků …
7.září:
Je-li noční obloha krásně čistá a plná jasně zářících hvězd, vyplatí se vyrazit na Boubín co nejdříve a zachytit tu první barvy úsvitu …
Vše, co dnešního rána následovalo, …
… jistě nepotřebuje dalších slov, neboť věrný čtenář už se beztak dávno orientuje na naší bájné hoře, jakož i v pohledech odtud všemi směry včetně alpského, …
… kleťsko chlumského, …
… luzensko roklanského a všech dalších …
… jako doma.
Pokolikáté tu nelze než litovat, že člověk nemůže být současně na více místech – zde momentálně na Hochsteinu, odkud by se s velkou pravděpodobností zobrazily Alpy ještě působivěji a zřetelněji?
I vnitrozemí však má přebohatě co nabídnout …
6.září:
Zářijové podvečery v těchto zdánlivě neutrálních barvách mohou nejednou být předzvěstí a příslibem úchvatných následujících jiter … nechme se zítra překvapit.
5.září:
Pomalu, ale jistě se blíží čas, kdy si budeme vážit každé chvilky, již strávíme ve společnosti hřejivých paprsků sluníčka, které pozvolna začíná ztrácet svou sílu …
4.září:
O bezmála zázračných léčivých vlastnostech divizny velkokvěté (Verbascum densiflorum) určitě nikdo nepochybuje. Malým zázrakem je ovšem už jen vnitřní uspořádání jejích kvítků …
3.září:
Jestliže jsme si zde 8. srpna (viz archiv) připomněli dvojici korouhviček s iniciálami Johanna Steibrenera a letopočtem 1899, pak pod dnešní rozpačitou oblohou (která k nám však nakonec určitě aspoň chvilkami propustí sluníčko) můžeme v podobném duchu pokračovat další významnou vimperskou osobností, zvěčněnou takto nad městskými střechami. Iniciály J. W. spolu s letopočtem 1888 náležejí vimperskému obchodníkovi Johannu Waldekovi (celým jménem Johannu Nepomuku Waldekovi), žijícímu v letech 1827 – 1896, zakladateli rozvětvené rodiny z řad místní honorace, jejíž jméno ve své době neslo i známé, dnes již bezejmenné náměstíčko, představující rozhraní mezi ulicemi 1. máje, Rožmberskou a Pivovarskou.
2.září:
Lidové rčení nám praví, že v noci je každá kočka černá. Že tomu tak nemusí být vždy, ba noc naopak může ukázat něco, co by našemu zraku ve dne zůstalo na tomtéž místě utajeno, nás přesvědčí třeba malá noční procházka Kostelní ulicí.
Někdy postačí jen příhodně dopadající protisvětlo pouliční lampy na opačné straně kostela – a náhle máme příležitost pohlédnout v atmosféře bezmála tajemné do Kristovy tváře, dívající se na nás v zrcadlově převrácené podobě skrz vnější gotické okno ze vzácné, po levé straně hlavního oltáře se nacházející sklomalby Jana Zachariáše Quasta. Více podrobností na dané téma se lze dočíst zde: http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/104-historie-obce/141-vimperska-svetice-odpociva-pod-boubinem
1.září:
Snad bylo projevem soucitu s dětmi, jimž dneškem končí letní prázdniny, že první zářijová neděle hned od samého rána předvedla plačtivou náladu. Ta však naštěstí dlouho nevydržela a proměnila se do sice chladnějšího, ale přece jen slunečna, trvajícího až do večera.
Pozápadový Boubín jako by pak chtěl potvrdit nelákavé předpovědi norských meteorologů pro zítřek, ale studený vítr při pouhých osmi stupních nad nulou nakonec vše rozfoukal až do podoby hvězdného nebe. Jako vždy se tedy dáme překvapit, jak se bude vyvíjet první podzimní měsíc …
ARCHIV FOTOKRONIKY JANA TLÁSKALA
{jcomments on}
