Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – březen 2015

1 března, 2015
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31.března:

Vida, v jak rekordně krátkém čase se ukázala včerejší slova být prorockými. Že se březen rozloučí v zimním převleku, možná neočekávala ani překvapená hrdlička, která si časně zrána vyšla na procházku v čerstvém sněhu, …

… nemluvě pak o mnohých Vimperácích, kteří v tomtéž čase přistoupili k oknům, za nimiž teploměry ukazovaly bezmála rovnou nulu.

Ta ale dlouho nevydrží – v průběhu dne se určitě nejen Vimperk opět jarně zazelená.

Rozhodně se však nelze divit, že zima zatoužila po odvetě za nejeden vpravdě jarní den v dobách, kdy měla Šumava naopak vypadat právě takhle.

V každém případě ale šlo o odvetu spíše symbolickou, neboť ještě v průběhu dopoledne sníh pod vlivem vzrůstající teploty zmizel, vystřídán deštěm. Chvílemi pak městem zaburácel silný vichr a opakovala se včerejší situace – tedy střídání sněhových přeháněk se slunečnými vsuvkami, jen nasouvající se mračna tentokrát ještě více zmohutněla a zlověstně potemněla. Večer ovšem přinesl zcela mimořádné kouzlo. Slunce se sice půl hodinky před svým západem skrylo za oblačnou hradbu, ale i tak stihlo v řádu vteřin ozdobit ve výšce prolétající mraky skvostnou irizací, v takovém rozsahu snad dosud nespatřenou. Vezmeme-li v potaz nejrozmanitější katastrofické zprávy, přilétající v tomtéž čase z jiných koutů naší vlasti, opět nemůžeme než konstatovat, že se tu Vimperku dostává bezpochyb zvláštních výsad.

30.března:

V průběhu deštivé noci si skutečně vydatně zařádil též očekávaný vítr, který s nemalou pravděpodobností i budil slabší spáče. Ráno však oproti včerejšímu nabídlo na obloze pro změnu o něco příznivější situaci, …

… která se ještě před polednem vyvinula dokonce do podoby nepřehlédnutelně prosvítající modři, do níž se co chvíli skrze bohatou oblačnost statečně probíjelo sluníčko. Vše se ale střídá s dalšími nápory silného větru a dokonce i sněhových přeháněk.

Dnešek se zkrátka vlivem neustálých oblačných soubojů velmi autenticky tváří jako předzvěst nadcházejícího aprílového počasí, …

… aniž by ve vzácných chvilkách scházely třeba i takovéto irizace, …

… či ve chvilkách častějších pak bezmála dramatické scenérie.

Sníh na sklonku března nepředstavuje na Šumavě nic překvapivého …

… a je dokonce poměrně lehce předvídatelné, že se ještě dostaví v míře podstatně hojnější.

29.března:

Po celodenní mokré šedi se tato chvilková podvečerní barevná proměna jevila jako příjemné zpestření, jež se však, jak nám slibují meteorologové, stává předehrou velmi větrné noci.

28.března:

Z ledových krunýřů vysvobozená voda zatím jen radostně a celkem nevinně skotačí, ale lze očekávat, že se najdou lokality, v nichž projeví i svou tradiční sílu …

27.března:

Boubínské lesy podle očekávání potvrdily, …

… že od vyšších poloh tu čerstvé srážky skutečně měly podobu sněhového poprašku.

A právě přetrvávajícímu sněhu připadla role významného spolutvůrce kouzelné atmosféry, …

… vyrůstající dnes především z velmi působivého barevného ladění …

… a tvarových variací všeho, co táhlo oblohou. Za takové situace je nejvyšší čas dát umlknout slovům, …

… jichž by se navíc stejně za chvilku nedostávalo.

Temně soumračná nálada už jen naznačila, že poslední březnová páteční noc bude bohatě shůry zásobena k pokračování v podobném díle, jaké činí z Boubína a dalších šumavských vrchů poslední pomníky právě týden uplynulé zimy.

26.března:

Po mírně deštivé noci a fádně šedivém ránu sice dopoledne ožilo náznakem slunečna, ale, málo platno, je nám souzena ještě další vláha, které se nám dostane již s podvečerem.

25.března:

Další boubínský výstup ukázal, že včerejší opar se sice v celém okruhu kolem hory poněkud vzdálil, …

… ale i tak bude nač se dívat. Oproti včerejším dvěma stupňům nad nulou se navíc znatelně oteplilo – příjemných pět a půl stupně ke všemu ukazoval teploměr ve vzácné vyrovnanosti stejně tak dole na Kubovce jako i nahoře na rozhledně. Opět bylo cosi, jak se říká, ve vzduchu – panovalo tu slovy stěží popsatelné tajemno.

Sluníčko muselo i tentokrát přeskočit inverzní pás podobný předešlému, ale ještě dříve se nad ním přihlásilo zprvu nepatrným, později mírně sílícím halovým sloupem.

A nemělo zůstat zdaleka jen u něj.

Snad to byl jen zjitřenou fatazií vyvolaný pocit, ale zdálo se, že také všechny nejbližší vrcholy s nemenším napětím očekávají, …

… co se bude dít dále, až sluneční kotouč nabyde na své obvyklé síle.

A vida … na vrcholku téměř nezřetelného halového sloupu se náhle zjevil náznak svrchního dotykového oblouku – tedy příští sluneční repertoár se zdá být jasným.

Po kratší chvilce se pozvolna začíná vykružovat pravá půle halového oblouku, …

… na jehož vrcholu se zvýrazňuje svrchní dotykový oblouk, jímž to vše začalo, a na dolním konci o něco mírněji prosvítá zákonitě očekávatelné parhelium, …

… momentálně směřující nad včera touto dobou neviditelnou Kleť.

Vzápětí následuje pokus dotočit oblouk i doleva, ale tam zatím vše zjevně vázne na nestejnoměrném charakteru oblačné promítací plochy.

Sluníčko je sice po celou dosavadní dobu cloněno jemným oparem, ale jeho rostoucí síla je i tak na celé krajině bezpečně znát.

Pokus dotvořit celý oblouk se ovšem vydařil a během zpáteční cesty se ukázalo i dosud chybějící levé parhelium, takže ještě na vrcholu Boubína by v tom okamžiku bylo možno hovořit o téměř učebnicové ukázce halových jevů (ve fotokronice jsme si podobnou situaci, tehdy ovšem za bezmála dvacetistupňového mrazu, představili již před třemi lety – konkrétně 2. února zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3306 ).

Mnohem dokonaleji se ale vše vyjevilo až po návratu do Vimperka, kde byl v jednu chvíli krom dosud spatřených úkazů k zahlédnutí dokonce i zřetelný náznak spodního halového sloupu a levé parhelium vynahradilo svou delší absenci tím, že zazářilo v nebývalé intenzitě. Příroda nám nicméně prostřednictvím dnešní oblohy chce současně sdělit, že na obzoru je s nemalou pravděpodobností změna počasí, a to dosti možná deštivým (na Boubíně a jiných vrcholech není vyloučeno, že i částečně sněhovým) směrem.

24.března:

Porovnáme-li dnešní den s tímtéž loňského roku, dojedeme k zjištění, že letošnímu jaru zatím nic zásadně nestojí v cestě. Kolem Boubína se sice ukázala inverze, avšak na první pohled řidší, než na jaké jsme tu bývali zvyklí v zimních měsících, takže by ji skoro bylo možno nazývat spíše oparem. Na obzoru z ní dokonce vyhlíží vrchol Plechého.

Atmosféra východu sluníčka bude podle všech předpokladů úžasná, jako by vše i po probuzení stále zpola setrvávalo ponořeno v říši snů, …

… takže není divu, že si ji nechtějí nechat ujít i náhle se z mlžných peřin klubající Roklany – první z vrcholů na západní straně, ještě před minutou kompletně zatažené.

Je právě 05:59:23 …

… a sluníčko jen potvrzuje, že hustota inverzního obklíčení skutečně nedosahuje obvyklých hodnot.

Už jen krůček zbývá k doteku horního okraje inverze, …

… jejíž zdolání přinese celému kraji pohlazení plnou silou životadárných paprsků.

Plechý už vyčkává s celou svou stále sílící horskou družinou, …

… zatímco Bobík dávno popřál dobrého jitra Knížecímu stolci i Chlumu. Jen Kleť má, jak se zdá, stále ještě půlnoc.

Roklany se plně vynořily, …

… což je pobídkou pro Luzný, aby ani on nezůstal pozadu a nezmeškal tak sluneční pozdrav, …

… který už si plně vychutnávají lesy na protilehlé straně, …

… o vrcholech, které mají k sluníčku blíže, nemluvě.

A lehký západní větřík zatím podivuhodně čaruje se stoupající mlhou, …

… rozčesává ji o špičky smrků na Basumském hřebeni do drobných pramínků, připomínajících lehký dým, jako by kdosi v pozadí zhasil noční svíci, jejíhož světla už není zapotřebí.

S toutéž rozevlátou lehkostí vzápětí přilétají vstříc sluníčku větrem modelované obláčky, …

… aby přizdobily nebeský blankyt, jehož by nám dnes měl být popřán dostatek po většinu dne, který bude podobně jako boubínské jitro stále zahalen v jemném, místy nepostřehnutelném, ale přesto všudypřítomném oparu, dokud s podvečerem nepřevládne zatím nesměle se tvářící oblačnost.

23.března:

Ač jedna z osad (či spíše zapomenutých samot) v okolí Vimperka nese optimistický název “Na Radosti”, nelze v ní přehlédnout objekt, který vinou svého žalostného stavu onomu názvu nikterak čest nedělá. A přitom jde vlastně bezesporu o historickou památku.

Snad se jednoho dne i nad touto nešťastnou kaplí rozplynou mlhy nezájmu, jako se podle včerejšího předpokladu rozplynuly ty skutečné nad námi a vpustily dnešního odpoledne opět na scénu jarní sluníčko.

22.března:

Šumava se nám ponořila do mlhy, tu řidší, tu hustší, ale v každém případě nevábné, neboť nepříjemně vlezlé, provázené citelným ochlazením a mrholením, jež ve vyšších polohách přechází v sněžení. A tak po delší době učiňme opět jednu z výjimek a vypravme se jižněji za aspoň nepatrně přijatelnějším počasím. Třebaže přitom dokonce překročíme hranice, stále tu zůstává silná vazba k Šumavě i konkrétně k Vimperku, neboť zamíříme do Pasova, mezi nímž a naším městem probíhala již ve středověku jedna z větví proslulé Zlaté stezky. Z husté mlhy dávné historie bychom pak mohli dále nechat vynořit třeba události, jimž Vimperk vděčí za své povýšení na město a s ním související některé architektonické památky – zejména dodnes zachované části městského opevnění, vybudovaného v důsledku vojenských rozbrojů mezi pasovským biskupem a panem Petrem Kaplířem ze Sulevic. Připomenout by pak bylo možno i šlechetnost pana Petra Voka z Rožmberka, který o dvě staletí později obětoval rodový stříbrný poklad, aby uchránil obyvatele jižních Čech před drancováním a dalšími útrapami v souvislosti s vpádem pasovských …

Ale dosti vzpomínek na události temné a chmurné, jimž už naštěstí v daném případě odzvonilo. Dnes místo absurdního nepřátelství a ukrývání se za hradby můžeme naopak v klidu a bez obav obdivovat krásy historického Pasova, ať už pohledem z majestátního Dunaje, nebo během vycházky za barokními památkami, …

… která nás může dovést kolem úchvatné sochařské výzdoby …

… až do proslulého pasovského svatoštěpánského dómu.

Zde mimo jiné spatříme, a budeme-li mít štěstí, pak dokonce též uslyšíme největší kostelní varhany na světě, které obsahují neuvěřitelných sedmnáct tisíc devět set sedmdesát čtyři píšťal, jež může varhaník rozeznít v celkem dvou stech třiceti třech rejstřících.

Mlha je zásluhou silných uměleckých dojmů rázem zapomenuta, ba ani Šumavy, na niž se co nevidět zase navrátíme, se jistě dlouho držet nebude.

21.března:

Rozzářené slunečné počasí, jímž se od samého rána uvedl první jarní den, vydrželo jen do jeho třetí hodiny odpolední, …

… jejímž úderem se začalo zprvu lehce, později pak výrazně chmuřit, což nakonec vyústilo i ve večerní déšť.

Boubín se sice stále naoko pyšní sedmdesáti centimetry ztvrdlého ulehlého sněhu – v této síle však ve skutečnosti již jen poblíž vrcholové sněhoměrné latě. Není ale vyloučeno, že se v okamžicích, kdy v nížinách zaprší, dočká nějakého bílého přírůstku, který ještě načas zacelí jeho stále více prozelenávající plochy.

20.března:

V krásně vydařeném předposledním březnovém pátku bylo možno po jednom tisíci pěti stech třiceti sedmi dnech (které nás dělily od 4. ledna 2011) v dopoledních hodinách opět sledovat ničím nerušený průběh částečného zatmění Slunce, mezi něž a Zemi vstoupil Měsíc. Je právě 09:36:03 hodin a velkolepé divadlo, jež potrvá prakticky až do oběda, začíná.

09:49:36 – ačkoli v této chvíli jistě není hlavním předmětem zájmu, i tak stojí za pozornost též dobře patrná sluneční skvrna.

10:29:08

10:45:59 – zatmění kulminuje, více nežli 70% slunečního povrchu je zastíněno a od tohoto okamžiku začíná Měsíc sluneční kotouč postupně zase osvobozovat.

11:12:59

11:28:53

11:51:09 – za chvilku bude po všem.

Slábnoucí sluneční svit se zejména v okamžicích okolo maximálního zatmění zákonitě projevil i formou změny barevného a světelného ladění celého města, jakož i pocitem náhlého ochlazení.

Nesmíme však zapomínat, že dnešní sluníčko bylo současně posledním v zimě 2014/15, neboť ve 23:44:53 (jsme-li již v takto přesné časomíře) začíná astronomické jaro. Ostatně i pohledem z podvečerního Boubína je zřejmé, …

… že teplo posledního zimního týdne vykonalo své a oproti minulé neděli znatelně změnilo tvář krajiny. Jistě nepodlehneme iluzi, že zima si tento svůj ústupek někdy v jarním čase nevynahradí (beze snahy malovat čerta na zeď si třeba připomeňme, kolik jsme jen v minulosti zažili bílých Velikonoc), ale dneškem každopádně na devět měsíců (či dvě stě sedmdesát sedm dní) dokralovala.

A tak zbývá jen vyprovodit sluníčko, které nám dnes dopoledne připravilo efektní podívanou, …

… na opačný konec zeměkoule …

… a popřát všem dobrou poslední zimní a současně způle již první jarní noc z majestátního šumavského Boubína 🙂 .

19.března:

Svatojosefské počasí se nanejvýš vydařilo, …

… několik mráčků nad Boubínem je jistě nepokazí.

18.března:

Dívat se přímo do zářícího sluníčka je, jak odjakživa známo, naprosto nemožné, nechceme-li si nevratně poškodit zrak. Stačí však jeho záření náležitým způsobem odfiltrovat a fotoaparát nám naši životadárnou hvězdu, vzdálenou od Země necelých sto padesát milionů kilometrů, představí jako silně podobnou pomeranči – ba dokonce i se stopkou, tedy v daném případě výraznou sluneční skvrnou. A počítáme-li tu již v řádu milionů, pak v nich můžeme vyčíslit i teplotu, která tu dosahuje jednoho a půl milionu stupňů Celsia.

Třebaže lidské oko vnímá po většinu dne sluneční svit v odstínech žluté, ve skutečnosti je nejvíce vyzařována zelená součást barevného spektra. Momentálně nás dělí pouhé dva dny od částečného zatmění Slunce (naposledy proběhlo před čtyřmi lety – 4. ledna 2011, což jsme si ve fotokronice připomněli ve výroční den o rok později: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3307 ), na němž od včerejška probíhá solární neboli též geomagnetická bouře (v daném přiblížení a rozlišení snímku nepozorovatelná, ostatně podle předpokladů snad již i slábnoucí), jejímž následkem se na severní polokouli objevily mimo jiné výrazné polární záře. Doufejme tedy, že v pátek 20. března sluníčko v průběhu dopoledne nebude našim očím místo všehovšudy částí měsíčního kotouče zastíněno oblačností, jako tomu bylo včerejšího dne.

17.března:

Tísněn pro něj vražednou teplotou, sníh ustupuje do výšin, svého posledního útočiště.

Sluníčko, strůjce oné již skutečně jarní teploty, se však téměř po celý den potýkalo s jakousi záclonou z mraků – s podvečerem to nad Vimperkem vynahradilo skvostným levým parheliem. Není možná vyloučeno, že na jeho obzvláště sytém vybarvení se částečně podílela i právě probíhající solární bouře, která vypukla v odpoledních hodinách jako následek nedělních slunečních erupcí.

16.března:

Sluníčko se opírá do země čím dál jarněji …

… a probouzí barvy, po kterých se mnohým z nás už jistě stýskalo.

15.března:

Třetí březnová neděle sice překvapila Vimperk od časného rána čerstvým sněhem, avšak ten nevydržel ani do oběda. I v boubínských lesích pak za plného slunečního svitu doslova pršelo, jak odtávala bílá výzdoba z větví. Zásluhou toho se současně od určité výšky tvořila jemná mlha, …

… v níž si sluníčko nedalo ujít spousty příležitostí k tradičnímu kouzlení.

Od věci tím pádem nebylo ani pomyšlení na možnost výskytu slunečních gloriol, kteroužto otázku měl co nevidět rozluštit samotný vrchol.

I ten se nacházel v mlžném obklíčení, ovšem s velmi proměnlivou intenzitou …

… i frekvencí jednotlivých průsvitně bělostných náporů, jak je kolem hory neúnavně hnal východní vítr. Místy se tak zjevovaly velmi slibné náznaky, …

… jako vždy pochopitelně závislé i na síle a dosahu slunečních paprsků, rovněž na opačné straně chvílemi výrazně cloněných putující mlhou.

Vše tedy bylo jen otázkou souhry příznivých okolností a náležité trpělivosti.

Ta v poměrně vzácných okamžicích skutečně přinášela, jak praví známé rčení, své růže.

I nejeden bulvární pisálek by se zatetelil blahem nad “Brockenským přízrakem” … 😀 … tentokrát navíc s ohledem na výrazně proměnlivý charakter “promítací plochy” skutečně velmi vzácným.

Ale za nemenší pozornost stála i protější strana, …

… a to zejména zásluhou zvolna plynoucí a své tvary fantasticky měnící oblačnosti.

Bylo jen otázkou času, kdy se klesající sluníčko obklopí také korónou, …

… ale ono zatím navzdory zřetelnému slábnutí zvládlo ještě jednu spíše již symbolickou gloriolu na rozloučenou.

Teprve potom se soustředilo na svůj vlastní odchod, …

… dle očekávání skutečně zpestřený korónou, …

… nežli jemně ulehlo do nadýchaných mlžných peřin, pečlivě připravených boubínskými lesy.

14.března:

Zima si své poslední dny skutečně brání a vesměs se snaží vnutit všem, kdož nemají kam utéci, fádní šeď. Ale naštěstí jsou místa, kde tato strategie neplatí …

13.března:

Ani druhý letošní pátek s třináctkou v datu jistě nelze považovat za nešťastný.

12.března:

Ještě se zdá být v plánu ochlazení, v tento čas jistě nepředstavující nic divného – ale půvabné posly jara už nic nezastaví …

11.března:

Okolo půl šesté ráno jemně zaševelil na vimpeských střechách deštík … a o něco výš se přece jen ještě neméně jemně cukrovalo – samozřejmě však bez větší trvanlivosti.

10.března:

Ač v noci na dnešek ještě “přituhlo”, podobným výjevům budeme už přece jen muset odvyknout i v nejvyšších a nejchladnějších polohách.

Ke slovu se již neodbytně hlásí výjevy jiné, příjemnější …

9.března:

Životadárných trhlin přibývá …

8.března:

Iluze jara pokračuje, ovšem její přespřílišná dokonalost je v této chvíli spíše skrytou připomínkou známé zkušenosti, že ani zima si nedá ujít příležitost, aby se podobným způsobem revanšovala v čase vlády jara …

7.března:

Sedmé březny loňský a letošní jako by si z oka vypadly – a oba silně zavoněly jarem 🙂

6.března:

Další ohlédnutí do roku 2010, bohatého v tomto čase na takováto a podobná duhová torza, bezmála svádí k otázce, …

… zda byl tehdy onen zajímavý jev v podobně hojném výskytu pozorován i z jiných, Boubínu významově rovných vrcholů.

5.března:

Přivykneme-li dosavadnímu tempu souboje ročních dob, pak lze očekávat, že s pokusem o zvrat situace ve svůj prospěch by měla být na řadě opět zima.

Pokus se sice konal, ba dokonce dvojí, ale v obou případech do té míry jen symbolický, že pomyslný bod může zima zaznamenat snad jedině zásluhou mírného ochlazení, nikoli již vizuální cestou jako předevčírem.

A tak se určitě i tentokrát ukáže být zajímavějším pokračování boubínské exkurze do dob před existencí fotokroniky. Dnes se navracíme do roku 2010 , a to k jednomu ze zajímavých duhových úkazů, s jakými se sice lze setkat za patřičné oblačné konstelace prakticky po celý rok, ale nejpůsobivější bývají právě takto v předjaří.

4.března:

Pouhých čtyřiadvacet hodin stačilo k tomu, aby včerejší zářivá bělost vzala zasvé a zima tak začala opět tahat za kratší konec provazu.

Vypravme se tedy opět na Boubín, jak vypadal před šesti lety, …

… a tentokrát si připomeňme záležitost skutečně historickou, byť se jí bohužel stala vinou zlodějů. Ano, řeč je o hromosvodech na rozhledně, které v zimním období zásluhou námraz nabývaly často velmi efektní podoby.

I když se celková situace prudce změnila třeba do mlžné podoby, namrzlé hromosvody stále představovaly v rámci zábradlí kolem vyhlídkové plošiny do doby, než byly odcizeny, výraznou dominantu.

3.března:

“Aby bylo jasno, zatím pořád vládnu já!” … Nu, po silně větrné a sněhuplné noci, jakož i obecně v tento čas zajisté nemá smyslu s paní Zimou o jejích nezpochybnitelných právech polemizovat, ale na druhé straně to člověku nedá trochu si nerýpnout.

Ona totiž taková vláda může vypadat všelijak – a nechť mi paní Zima odpustí, v posledních letech se výrazně šetří. Nahlédneme-li společně proti proudu času o šest let nazpět, zjistíme, že přesně v tento den roku 2009 vypadala např. boubínská cesta k rozhledně, jak ukazuje snímek. Výška sněhové pokrývky o bezmála tři čtvrtě metru přesahovala dřevěné zábradlí – a vše nebylo zdaleka jen dílem větru, který se ostatně dokázal místy postarat o ještě vyšší závěje. A od té doby se tu něco takového nezopakovalo … takže, paní Zimo, že by snad v příští sezóně 😉 ?

2.března:

První březnové pondělí mnoho na výběr nepředvedlo, …

… jen pokračovalo v zimně jarních hádkách.

1.března:

První den prvního jarního měsíce byl povětšinou přivítán šedou zataženou oblohou a leckde i srážkami. Kdož tím pádem ví, zda si pověstná vimperská historická památka po náhlém a jistě za daných okolností nečekaném ranním pohlazení sluníčkem v duchu nepomyslela: To jsem z toho jelen! 🙂