Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Vimperk - Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2015


     

     

    Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních ... tím vším je fotokronika Jana Tláskala  http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

     

     

    31.října:

    Poslední říjnová sobota nám současně uzavírá celý měsíc jako takový. Jak již bylo naznačeno před týdnem, rozhodla o vítězství z hlediska počasí, ale především přinesla dvě nemalá překvapení. O první z nich se zasloužil vzrůst tlaku, jehož vlivem prakticky na celém území republiky ovládlo oblohu sluníčko a ještě včerejší inverzní oceán proměnilo v pouze jemný opar, to vše za teploty, která v průběhu dne hravě a často bohatě překračovala destistupňovou hranici. Druhé překvapení se pak týkalo již jen Boubína a ponecháme si je na konec. V této chvíli se nacházíme teprve na počátku cesty vzhůru - a nebýt jejího typicky podzimního zbarvení, klidně bychom mohli říjen zaměnit třeba za květen, neboť dnes bylo možno stoupat vzhůru po dlouhé době opět jen v košili, aniž by člověk měl sebemenší pocit chladu.

    Nahoře ovšem přišla téměř okamžitě ke slovu poctivá teplá bunda. Teploměr sice ukazoval devět stupňů nad nulou, ale o konci října neklamně vypovídal silný vítr, který chvílemi dokázal rozechvívat samotnou rozhlednu a staral se tak fotografujícím o nejednu vrásku.  

    Rozhled všemi směry představoval v porovnání s předchozími dny velmi příkrý kontrast ... 

    ... a bylo zjevné, že ani vodorovný pruh na dalekém obzoru nezobrazuje klasickou inverzní hladinu, nýbrž jen opar, byť z daného pohledu poměrně výrazný.

    Tím pádem bylo nadmíru překvapující skutečností, že alpští velikáni si navzdory všemu uchovali svou viditelnost, ... 

    ... průběžně jen zpestřovanou postupnými barevnými variacemi ... 

    ... v závislosti na momentální poloze a světelné intenzitě zapadajícího sluníčka. 

    Ve chvíli, kdy se rozloučilo a vnitrozemský obzor takto zkrásněl mimořádně skvostným Venušiným pásem, ... 

    ... alpské siluety stále více temněly a výrazněji vystupovaly z ohnivého nebeského podkladu.   

    A právě v těch okamžicích přišlo druhé, za daných podmínek naprosto nečekané překvapení. Hranice oparu na horizontu poklesla a prozradila tak, že dnešní dohlednost z Boubína po dlouhé době zase dosáhla k nejzazšímu odtud viditelnému alpskému vrcholu - Zugspitze - hraniční hoře mezi Rakouskem a Německem, již jsme si ve fotokronice poprvé s náležitými podrobnostmi představili o zimním slunovratu (21. prosince) roku 2013 http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3832  a dále pak o tři dny později, na Štědrý den, kdy se její viditelnost zopakovala. Říjen skutečně není typickým měsícem pro podobná pozorování, ... 

    ... ale může se stát v daném ohledu pravidlo potvrzující výjimkou.

    V průměru stošedesátikilometrová vzdálenost, v níž se nacházejí nejznámější a nejviditelnější alpské štíty, není ničím neobvyklým, ...

    ... ale dohlédnout o více než další stovku kilometrů až k Zugspitze (zcela vpravo; zopakujme si její přesná čísla, tj. nadmořskou výšku 2963 m a 273 km vzdušnou čarou od Boubína) už v daném čase představuje unikátní záležitost. Ohlédneme-li se ostatně za končícím říjnem, můžeme konstatovat, že nejvyššímu místu české Šumavy přinesl velmi pestrou paletu pozoruhodných událostí počínaje atmosférickým zrcadlením přes první sníh až k dnešnímu skutečně velkolepému finále. 

     

    30.října:

    Jedenáct set padesát až dvanáct set metrů nad mořem - takové bylo dnešní rozmezí proměnlivé výše stále se udržující inverzní hladiny, která nad sebe propustila mnohé vrcholy, ... 

    ... ale jiným pro změnu zvýšila čáru ponoru. 

    K takovým patřil např. Haidel, jenž zjevně převzal roli, jakou plnila 13. října Kleť, ... 

    ... zatímco Bobík pro změnu přihlížel přetékání mlhy mezi Lysou a Knížecím stolcem.

    Sluníčko mělo zase jednou dokonale volnou cestu vzhůru, ...

    ... po celém západním obzoru lemovanou Venušiným pásem. 

    Bez zaváhání se pustilo do výzdoby alpských ledovců ... 

    ... a své skvostné stopy zanechalo podle samozřejmého očekávání také na inverzní hladině, ...  

    ... jež sice místy poklesla, ale i tak poskytla ve směru pod Jezerní horou prostor slabě zřetelné gloriole. 

    Nejpřitažlivější kouzla se však odehrávala ve špičkách šumavských smrků, ... 

    ... skrze něž si sluneční paprsky sáhly do protékajících mlžných cárů. 

    V daných okamžicích by se patrně atraktivnějších fotografických úlovků dosáhlo z nižších vrcholů, ...

    ... které (jako např. zde zachycený Solovec) by pro uvedené jevy nabídly o něco působivější perspektivu.  

    Ale ani Boubín jako vždy nezklamal. 

    Jen Vimperští opět stojí před volbou: buďto se vydat vzhůru za sluníčkem, nebo strpět další šedivý den. 

    Barevné ladění lesů nad Basumskými loukami sice dává jakési naděje na příznivý obrat situace, ... 

    ... leč hranice mezi sluneční a mlžnou říší se zdá být stanovenou dostatečně pevně na to, aby se nadmořské výšky pod tisíc metrů neoddávaly klamným nadějím. Inu, nefalšovaný podzim se vším, co k němu v příjemném i mrzutém patří. 

     

    29.října:

    Jen samotná obloha nad Vimperkem stihla hned zrána vydat svědectví o tom, že přetrvávající inverze je v neustálém pohybu ...

    ... a její výše se dle všeho zásadním způsobem nezměnila, pokud ovšem ještě dále mírně nepoklesla. Momentálně viditelný stav je však s největší pravděpodobností jen přechodným, zřejmě se opět zatáhne.

     

    28.října:

    Noc na poslední říjnovou středu byla nocí úplňkovou, což však Vimperští mohli identifikovat nanejvýš podle nezvykle prozářené inverze, jež stále shora svírá celé město včetně širého okolí. Ono světlo nicméně současně signalizovalo její mírné zeslábnutí, resp. pokles. Vezmeme-li v úvahu, že včera inverzní hladina v okamžiku své kulminace těsně ukrývala Basumský hřeben (který se postupně zase vynořil), dosáhla výše okolo dvanácti set devadesáti nadmořských metrů. Snímek z dnešního rána, pořízený cca dvacet minut po páté hodině z Basumských luk, pak prozrazuje, že zmíněný pokles představoval rozdíl bezmála dvou set padesáti metrů - tedy hladina se zastavila na hranici zhruba jednoho tisíce a čtyřiceti nadmořských metrů. Dělo se tak za současného snížení teploty na pět a půl stupně nad nulou. Úplněk bez sebemenší překážky zářil na celou cestu vzhůru na Boubín, ...

    ... odkud byl až do svého západu velmi dobře pozorovatelný - zde konkrétně na podkladu Venušina pásu. 

    I dnes bylo možno pozorovat mírné čeření majestátní bílé hladiny, teplota poměrně rychle stoupla z původních tři stupňů na šest (ačkoli místy ve stínu ještě namrzlá cesta po vrcholu prozrazovala, že noční teplotní stav se tu musel pohybovat kolem nuly) a po chvilce se dalo konstatovat téměř dokonalé bezvětří, ...

    ... jen občas oživené jemným vánkem, který co chvíli měnil směr. Ideální to situace k fotografování dlouhými skly, podpořená i příznivou skutečností, že návštěvnost věže byla navzdory státnímu svátku minimální (všehovšudy šest lidí a jeden pes :-) , tedy žádné masové výpravy, jak tomu občas bývá), díky čemuž prakticky odpadly otřesy způsobené stoupáním turistů po schodech.

    Vzpomenutý pokles inverzní hladiny skutečně nešlo přehlédnout, a to jistě ani z opačné pozice alpských velikánů, ... 

    ... zase o něco ostřejších a brilantněji viditelných, ... 

    ... třebaže bylo patrné, že ne zcela prostých mírného oparu. 

    Sluníčko v poklidu tónovalo krajinu přebohatou nabídkou nejrozmanitějších odstínů, ...

    ... jichž je tradičně schopno, ...

    ... a stihlo se též ještě pozdravit se zapadajícím úplňkem, tentokrát ve znamení Býka. 

    Vimperk opět zákonitě není vidět, ale dnes má velkou šanci, že by k němu mohly nějakou škvírou v zeslabené inverzní vrstvě přece jen proniknout sluneční paprsky. 

    Do mnohých přilehlých lesů už si cestu našly ... 

    Zdá se, že kdyby byla volně přístupnou telekomunikační věž na nedalekém Žlíbském vrchu, byl by z ní dnes s velkou pravděpodobností pestřejší a zajímavější rozhled ...

    ... nežli ze vzdálenějšího německého Haidelu, byť právě ten má před sebou jako na dlani celý rozsáhlý alpský pás. 

    Ale přece jen není nad náš Boubín, který nabídne vše v mnohem bohatší a různorodější sestavě, ať už si z něj sáhneme do širého kraje delšími skly, ... 

    ... nebo zvolíme obsáhlejší panoramata. 

    Každopádně tu teď coby nejaktuálnější zůstává stále otevřenou a napínavou otázka, ... 

    ... jak bude pokračovat další vývoj poutavého inverzního času. Věrní příznivci fotokroniky již dobře vědí, kam si zajít pro odpověď, nemají-li možnost vydat se za ní v pravou chvíli osobně co přímí účastníci veškerého zde popisovaného dění :-) .

     

    27.října:

    Někdy stačí jen utrousit slůvko o inverzi (viz včera) ... 

    ... a druhého dne ji tu máme jako na zavolanou v provedení přímo výstavním. 

    Setrvávat ovšem hluboko na dně pod jednotvárnou šedobílou peřinou bez náznaku sluníčka je záležitostí, pro niž by většina k tomuto odsouzených našla celou škálu vesměs nelichotivých přívlastků, zatímco o pár set metrů výše se situace, jak už bylo v této fotokronice v průběhu téměř pěti let její existence mnohokrát zdokumentováno, razantně mění. 

    Sluníčka je všude plno a je mu přán ničím neomezený prostor ke kouzlení, provázejícímu poslední kroky, které ještě zbývají k zdolání vyhlídkové plošiny boubínské rozhledny. 

    Dnes tu bylo zbytečné hledat kterýkoli ze známých vrcholů na severovýchodním a severním směru - tedy např. Bobík či vzdálenější Knížecí stolec, Chlum nebo Kleť, o nižších pak zákonitě nemluvě. Nade vším se nemilosrdně zavřela celistvá bílá hladina. Na protější straně ostatně buďme rádi za viditelný Luzný a oba Roklany.

    Tam kdesi o bezmála sedm set nadmořských metrů níže se utápí v šedi Vimperk. 

    Zato jihovýchodním směrem by se chtělo zvolat: "Kurs Dachstein - plnou parou vpřed!" 

    Ale i Boubínu podstatně bližší Basumský hřeben statečně zápolí s oblačným vlnobitím - nu, poctivě přiznejme, že tohoto značně nadneseného pojmu bylo použito jen na základě klamavého optického dojmu, neboť inverzní hladina ve skutečnosti plyne naopak velmi zvolna, v daném okamžiku téměř neznatelně, mnohem příhodněji možno říci, že vznešeně.  

    Basumské lesy se však každopádně pomalu vynořují do sluneční záře, ... 

    ... takže okamžik, kdy nad hladinu vystoupne celý hřeben, se nezdá být daleko.

    Velký Javor i Poledník mají dostatečnou výškovou rezervu, ale třeba takový vrchol Oblíku může hovořit o štěstí, že zcela neutonul - mnoho k tomu neschází. 

    Současně je jasné, že i zpáteční cesta, která se vlastně stane pomyslným ponorem, ... 

    ... přinese zásluhou neobyčejně silného sluníčka (které na rozhledně nechalo vyšplhat teploměr na báječných osm stupňů nad nulou) ještě nejedno úžasné kouzlo.

    S postupujícím klesáním mlha znatelně houstne a vedle známého Tyndallova jevu tak skýtá prostor též jemným slunečním korónám - sice nedosahujícím intenzity loňských (srovnejme např. s 14. listopadem zde: http://vimperk.eu/index.php/6592), ale inverzní období teprve startuje a jistě se ještě dočkáme mnoha potěšení z bezedné pokladnice přírodních zázraků.

    O něco nižší partie pak prozrazují aspoň změnami barevných odstínů, že sluníčko mlze shora nezůstává nic dlužno. 

    Nazítří je očekáván opět výraznější pokles teploty, což by mohlo mít za následek další díl z přepestré palety zážitků ... ale nepředbíhejme :-) .

     

    26.října:

    Poslední říjnové pondělí se od předešlého lišilo jen vyšší teplotou a z ní logicky plynoucí absencí materiálu pro stavbu sněhuláků. Řečí čísel tedy čtyři stupně nad nulou a k nim výrazný jihovýchodní vítr, vytrvale míchající hustou mlžnou čepicí, kterou si Boubín tentokrát nasadil skutečně jen na samotnou špičku, ale natolik poctivě, aby pohled z rozhledny nabízel důvěrně známou písničku. Nebude ji sice vyhrávat po celý den, ale už je jasné, ... 

    ... že zatímco finále loňského října se tu neslo ve znamení úžasných inverzí (pro vybavení tehdejší situace opět postačí kliknout na odkaz pod prvním snímkem z 23. října), letošní se povětšinou odělo pro změnu do klostermannovské mlhy. 

    Ba ani Vimperk v tom směru nezůstával pozadu, i když se právě snaží o nápravu - snad nám bude ještě popřáno zajímavější podívané, ne-li již v posledních říjnových dnech, pak doufejme v listopadové zlepšení.  

     

    25.října:

    Ani mírný úbytek sluníčka spolu s občasnými lehkými přeháňkami nás nemusí odradit od putování za podzimními barvami, které si můžeme vychutnávat za každého počasí.

     

    24.října:

    Nadešlo poslední jitro letošního letního času a současně nás všehovšudy již jen dva měsíce dělí od vánočních svátků. Měsíčná noc srazila ve Vimperku teplotu na bod mrazu, ale na Kubovce bylo tepleji - o celé čtyři stupně. Co za dané situace uchystal boubínský vrchol? Čerstvý ledový povlak kaluží na cestě sice prozrazoval, že i tady byla noc mrazivá, ale na věži se rtuť teploměru držela dva stupně nad nulou - můžeme tak hovořit o nepatrné teplotní inverzi a též, připomínáme-li si blížící se Vánoce, o působivé nadílce. Jižní obzor, ještě včerejšího večera zahalený, totiž nabídl brilantně viditelné Alpy, ...

    ... až člověka napadlo, že neprohloupil ten, kdo v tomtéž okamžiku právě stojí někde na Hochsteinu nebo jiném vyhlídkovém místě Trojmezenské hornatiny. 

    Pomyslné utkání říjnových sobot z hlediska počasí tedy zatím vykazuje remízu 2 : 2 (první a dnešní - čtvrtá - se bezvadně vydařily, zatímco druhá spolu s třetí připravily sychravé až mrazivé mlhavo, pro leckoho bezpochyb skličující). O vítězce se tím pádem rozhodne až za týden, kdy se s říjnem i rozloučíme.

    Po východu sluníčka přichází čerstvý nástupce včerejšího Venušina pásu, ...

    ... přičemž pohled k Roklanům a Velkému Javoru, momentálně bohatě převýšenému boubínským stínem, prozrazuje, že případné zhoršení počasí (které ale navzdory předpovědím není nutně jisté) by mohlo mít za následek vznik nové inverzní hladiny, jaká loni touto dobou dávno pravidelně obkličovala blízké okolí rozhledny. 

    Věnujme se však hlavně Alpám a jejich proměnám, ... 

    ... neboť právě ty dnešního rána vábily oko nejvíce. 

    Seběhnout teď na opačnou stranu Basumského hřebene by znamenalo možnost vychutnat si blíže kouzla inverzní oblačnosti, ... 

    ... ale jsou tu přece Alpy ...

    ... na spousty nejrozmanitějších způsobů. 

    Dnes je nezahalí ani stoupající opar, ...

    ... jemuž sluníčko propůjčuje tisíce barevných odstínů, ...

    ... směřujících nakonec do jediného: ... 

    ... zářivé běloby. 

    Užijme si tedy krásného dne, jako stvořeného k vydařeným výletům ...

    ... nejen podzimní Šumavou. 

     

    23.října:

    Mlžné, mrazivé a posléze i bílé říjnové epizodě (mimochodem letos s více než týdenním předstihem oproti loňskému roku, kdy se první sníh na Boubíně objevil až 22. října - porovnejme zde: http://vimperk.eu/index.php/6386) je, zdá se, na chvilku konec. Následkem třístupňové teploty se zákonitě rozloučil i historicky první letošní nejvyšší českošumavský sněhulák ... 

    ... a nad krajinou se po dosud převládajících šedobílých odstínech opět rozprostírá čistá modrá obloha, ... 

    ... z níž se dnešní noci po čase dočkáme i měsíčního svitu. Za čtyři dny nadejde úplněk, ale kdo konečně ví, bude-li k vidění.

    Alpy se halí do neprůhledna, shora zlaceného slábnoucími slunečními paprsky předposledního říjnového pátku, ... 

    ... zatímco od východu až po vnitrozemí ... 

    ... pozvolna narůstá výrazný Venušin pás. 

    Za neúnavného prozpěvování kulíška nejmenšího, poletujícího kolem věže, se do boubínských lesů plíží temnota. Jejím rozuzlením by mohlo být krásné, opět možná i lehce mrazivé sobotní jitro.

     

    22.října:

    Dnešní ráno se, pravda, opět s úspěchem tvářilo dušičkově ... ale jsou místa, na nichž občas výjimka potvrzuje pravidlo :-)

     

    21.října:

    Tohle zdánlivé nevlídno už jen klame tělem - ve skutečnosti nepotrvá dlouho a ještě dopoledne se dočkáme sluníčka. 

     

    20.října:

    Nad Vimperkem i Kubovkou se okolo čtvrté hodiny ranní po delší době zase jednou klenulo krásně čisté hvězdné nebe, mimo jiné neklamná známka ochlazení. Tatáž situace však nemusí být v plném rozsahu pravidlem na nejvyšším místě české Šumavy. Tam sice ještě za tmy občas problikla všehovšudy výrazně zářící Venuše, ale jinak obloha stále vařila krupičnou kaši. Ochlazení se nicméně konalo, a to o dva stupně pod včerejší bod mrazu, ...

    ... což potvrdil i vše už čtyřiadvacet hodin věrně sledující sněhulák. 

    V průběhu včerejška se zjevně dočkal sluníčka a s ním spojeného mírného oteplení, po němž ovšem následovalo mrazivé severní proudění, jež mu dopomohlo k ledové glazuře a charakteristickým ozdobným jehličkám na čepici.  

    Ostatně i námraza na zábradlí rozhledny svědčí o tomtéž - její hroty míří k severu, tedy právě odtud vál ledový vítr. 

    Ačkoli máme podstatně lepší (resp. s ohledem na včerejší stav věci vůbec nějakou) viditelnost, se sluníčkem to v tento čas ještě nebude žádná sláva. 

    Sice nám ve vzácně volném prostoru mezi neustále se přelévající oblačností na chvilku barevně vymodelovalo nad Solovcem a Bobíkem jakousi vzhůru hledící sfingu, ... 

    ... ale tím jeho repertoár na delší čas dozněl. Od západu se nemilosrdně zatahuje opona, podobna té včerejší.

    A tak je možno soustředit pozornost na další půvabné výtvory mrazu, nežli nadejde čas k odchodu. 

    Teprve během něj konečně nastává vitězný okamžik sluníčka, které v dnešním proměnlivém dni nepochybně dostane chvílemi také svou příležitost. Včerejší očekávání se tedy skutečně naplnilo :-) .

     

    19.října:

    Začne-li na noc vytrvale mrholit, zdá se pošetilým očekávat zrána na Boubíně nějakou viditelnost - mnohem pravděpodobnější se jeví spíše mlha. Ta se dnes skutečně vlekla souvisle vzhůru už od Kubovky, ale téměř na samotném vrcholu v ní začal být znatelným světlejší, místy poměrně výrazný horizontální předěl, jasně signalizující, že tu končí hladina oné mohutné spodní vrstvy, na niž navazuje vrchní pohyblivá čepice. Ještě po výstupu na rozhlednu byla jižní strana slibně odkryta, ale temnější prostor se zřetelnými siluetami známých kopců se za téměř dokonalého bezvětří vzápětí shora zvolna uzavřel další porcí přetékající mlhy. Jelikož se však současně ukázalo, že včerejší mrholení tu zjevně mělo sněhovou podobu a teplota se držela podobně jako v sobotu okolo nuly, bylo apoň možno zkrátit si čekání na další vývoj situace (který tu může být za takových okolností velmi rozmanitý a překvapivý) stavbou historicky prvního boubínského podzimního sněhuláka. Nu a sotva se začal rýsovat, východní obloha opět lehce promluvila.

    Jižní směr po chvilce odpověděl opětovným znázorněním známého předělu, ba dokonce tu bylo možno vystopovat místy jemné zrůžovění - neklamnou to známku vycházejícího sluníčka. 

    Jenže opět zůstalo jen u růžovění, byť, pravda, oproti sobotnímu jitru to znamenalo nemalý pokrok. Ani ten ale už nic výraznějšího nepřinesl, takže místo fotografování byl stále dostatek prostoru k vylepšování sněhuláka - ostatně není-li co fotografovat, je nutno to napřed vyrobit. 

    Mlha má dnes skutečně hluboké kořeny, ... 

    ... takže raději nasaďme sněhulákovi čepici, ... 

    ... rozlučme se s rozhlednou ... 

    ... a cestou zpět popřemýšlejme, jak se vše vyvine nazítří. Rozhodně lze očekávat zlepšení :-) .

     

    18.října:

    Mlžná a promočená realita třetího říjnového nedělního večera ...

     

    17.října:

    Počasí jako opsané z minulé soboty ... jen s tím rozdílem, že před týdnem tu ještě nebylo bílo ...

    ... a také teploměr nekolísal těsně kolem nuly. Hustota a trvanlivost boubínské mlžné čepice se ovšem zcela shoduje. 

    Zem ale ještě zdaleka není promrzlá, a tak se vedle prvního lehkého bílého poprašku najde všude tam, kde se sníh zatím neudržel, i klouzavé blátivo, ... 

    ... jakož i neklamné pozůstatky charakteristické činnosti dalších návštěvníků, ...

    ... jejichž stopy jsou dobře čitelné i nedaleko od rozhledny. 

    Jen barvy všude okolo přišly s novou náladou, ... 

    ... vybízející k snaze uhodnout, ... 

    ... kam až to jemné bílo dosahuje. 

    Pomyslné rozhraní se pohybuje někde okolo jedenácti set nadmořských metrů, ...

    ... na níže položených Basumských lukách už vládne jen samotná mlha ... 

    ... a všudypřítomné vlhko. Lze však očekávat, že opět jedenáctá rozhodne o změně a dočkáme se sluníčka.

    Vimperské odpoledne výše uvedené očekávání naplňuje, ...

    ... ale s nepřehlédnutelným upozorněním, že tahle změna má své hranice. Užívejme si tedy sluníčka, dokud nám je přáno :-) !

     

    16.října:

    Zamračené deštivo - počasí, před nímž je nejlépe utéci do lesů, protože právě těm je schopno dodat krásy ... třeba vytahováním barev z mlhy ...

    Ale čeká nás tu ještě něco, co nejspíš nenazveme ani překvapením, neboť se to dalo čekat - s přibývající výškou ...

    ... se déšť zvolna mění v sníh. Nebude sice ještě trvalý, ale už je s ním třeba počítat. 

     

    15.října:

    Po noci, v jejímž průběhu meteorologický radar prozrazoval souvislou přebohatou srážkovou aktivitu prakticky ned celou republikou, bylo velmi s podivem, že po celou tu dobu silně zamlžený a uplakaný Vimperk se probudil téměř s příslibem znatelného zlepšení, ...

    ... ne-li pak přímo mírné koketérie se sluníčkem, byť jen v podobě lehkého zabarvení úzkého pásu oblohy nad momentálně neviditelnými Výškovicemi.

    Lákavé iluzi však byla popřána všehovšudy necelá hodinka, ... 

    ... po níž teprve nadešel návrat do reality. Ani za takového stavu věci ale není důvod k případným nářkům - v daném okamžiku totiž radar hlásí, že oproti zbytku republiky je na Šumavě, resp. v celých jižních Čechách i navzdory přetrvávajícímu jemnému mrholení vlastně krásně.

     

    14.října:

    Prudké teplotní výkyvy posledních dnů nám mohou v (nejen) šumavských lesích připravit úžasnou podívanou v podobě takovýchto a podobných důsledků tzv. desublimace. Učebnice fyziky by nám vysvětlila, že onen pojem označuje změnu plynného skupenství látky přímo na pevné, tedy bez mezikroku kondenzace neboli zkapalnění. V praxi zachycené snímkem došlo zprvu k odpařování vody z bohatě nasáklého trouchnivějícího úlomku větve. Vlivem náhlého razantního poklesu teploty pod nulu pak stoupající pára rovnou bleskově zmrzla, ...

    ... čímž vytvořila toto půvabně křehké bílé předivo jemných vláken, která následkem pouhého dýchnutí okamžitě tají. Vedle prostého fyzikálního vysvětlení tu máme především další z nezvratných důkazů o tom, že není geniálnějšího umělce nad přírodu.

     

    13.října:

    Meteorologické předpovědi dalšího vývoje počasí se opět poněkud různily - vyšla ta, která předpokládala mírné oteplení a zataženo. Na vimperské noční obloze sice ještě okolo půlnoci převládaly zářící hvězdy, ale čtvrtá hodina ranní přinesla stále sílící mhu, která nakonec zase jednou téměř sedla na dno ulic. Ač se popsaná situace silně podobala nedávné sobotní, neměla šanci stát se překážkou odrazující od výstupu na Boubín. S ohledem na rovnou nulu, již ukazoval teploměr, se dalo předpokládat, že boubínského vrcholu se mlha tentokrát týkat nebude. A skutečně netýkala - zdvihla se pouze inverzní hladina, ale nad ní už se sluníčko hlásilo přípravou halového sloupu ...  

    ... a bohatým barvením svrchní oblačnosti. 

    Ptáme-li se, kam se poděla včerejší viditelnost Alp, jediná možná odpověď směřuje k jejich náznaku mezi Plechým a Smrčinou, jakož i nalevo od ní, nemajícímu však v průběhu dalšího dění delšího trvání.

    V mírnější teplotě oproti včerejší (Boubín dnes přinesl jen třístupňový mrazík) se postupně odehrála řada zajímavých proměn, dodávajících celému kraji nejednou vpravdě magického vzezření. 

    První podmínkou však byla sluneční aktivita, ... 

    ... směřující velmi brzo do oblačného úkrytu. 

    Stoupající inverze pak definitivně pohřbila naději, že by snad přece jen některý alpský vrchol dostal šanci viditelnosti - ale to koneckonců pranic nevadilo. 

    Na západě se objevil svazek slabých antikrepuskulárních paprsků, soustředěných k vrcholu Velkého Javoru, ... 

    ... zatímco inverzní hladina pod Trojmezenskou hornatinou doslova zezlátla. 

    Východní strana pro změnu opět po delším čase pasovala špičku Kleti do optické role osamělé ponorky, zvolna plující inverzním oceánem vstříc sluníčku. 

    Svrchu se skutečně zatáhlo, ale sluneční paprsky měly i tak volnou cestu na hladinu mezi Chlumem, Lysou a Bobíkem. 

    Jižní obloha se tvářila znatelně vlídněji, ... 

    ... nicméně bez možnosti přinést některý ze zajímavých jevů, jako např. parhelium - zde konkrétně pravé, jež nad stále zlátnoucí inverzní hladinou působilo skutečně nanejvýš efektně. 

    Utonulým vesničkám a městům bylo možno jedině popřát, aby se k nim co možná nejdříve úspěšně probilo sluníčko.

    Šance na splnění zmíněného přání se však bohužel zdá být velmi malou - snad se tedy dočkají aspoň symbolického prozáření vlezlé mlhy. 

    Ještě poslední pohled na barevně i tvarově kulminujcí parhelium ... 

    ... a pak už jen v duchu pogratulovat Kubohuťským k tomu, že jim nadmořská výška podle všeho přece jen popřeje slunečního vysvobození. 

     

    12.října:

    Již nedělního podvečera bylo zřejmé, že třetí říjnový týden započne dosud asi nejsilnějším mrazíkem - ve Vimperku teploměr ještě za časně ranní tmy kolísal mezi druhým a třetím stupněm pod nulou, Boubín pak vítal návštěvníky pěti stupni tamtéž. Tak prudká teplotní změna však byla mimo jiné též velkým příslibem atmosférického zrcadlení. To se skutečně dostavilo, a ke všemu tam, kde dosud vídáno nebývalo - totiž nad vnitrozemským obzorem. 

    Hned na první pohled prapodivné horizontální "mraky" se při větším přiblížení skutečně ukázaly být fata morgánou - povšimněme si místy prakticky symetrického zrcadlení, přičemž skutečný obzor, byť zde vlastně v podobě rozhraní mezi inverzní hladinou a oblohou, představuje takřka nenápadný světlejší pruh níže.

    Na protější straně se daly očekávat Alpy - a skutečně byly na svém místě. 

    Za chvilku nebude pochyb o tom, kde se nachází již výše zmíněné skutečné rozhraní inverze a oblohy, ... 

    ... neboť definitivní důkaz podává vycházející sluníčko, ...

    ... samo po chvilce zasaženo zrcadlením. 

    Báječných lákadel dnes byla skutečně spousta, jedno z nich představoval bezpochyb výstavní Venušin pás na roklanské straně, ... 

    ... ale vedle všeho se nabízela zejména otázka, jak se to má se zrcadlením na alpském horizontu. Odpověď se ukázala vzápětí, a to nalevo od Smrčiny.

    Současně se za sílícího sluníčka začal zřetelněji vykreslovat dachsteinský masiv ... 

    ... i pás Alp mezi Plechým a Smrčinou. 

    Prozářená inverze pak navzdory všednímu pondělku svátečně ozdobila celý kraj. 

    A rýsují se nám další známé štíty, jako např. Watzmann či Hochkalter, ...

    ... rovněž se známkami doznívajícího zrcadlení v úrovni pozvolna klesající inverzní hladiny. 

    Také dříve spatřená fata morgána v blízkosti Smrčiny i v stále více prohřívaném oparu přetrvává. 

    Dnešní den bude dozajista stát za výlet, a to třeba na Hochstein, odkud si lze Alpy vychutnat v celém, ničím nepřerušeném pásu a oproti Boubínu také o nezanedbatelných třiadvacet kilometrů vzdušnou čarou blíže.

     

    11.října:

    K nezbytnému podzimnímu inventáři už přibudou i pravidelné noční mrazíky ... 

    ... a samozřejmě též shazování barevného listí, občas téměř i za bezvětří. 

     

    10.října:

    O druhé říjnové sobotě se Boubín nehodlal vzdát zase jednou velmi poctivé mlžné čepice, ba nebyl ochoten připustit ani sebemenší dialog se sluníčkem. 

    Koneckonců se mu nelze divit - mlha dnes byla takřka všudypřítomná, ... 

    ... ale současně jako vždy báječně náladotvorná. 

    Lesům, a to nejen boubínským ... 

    ... každopádně slušela.

     

    9.října:

    Jak výrazný posun představuje pouhý jediný týden, můžeme hravě zjistit srovnáním dneška s druhým říjnovým dnem ... 

     

    8.října:

    Nejsou to zdaleka jen stromy, kdo v tento čas barevně těší naše oči ...

     

    7.října:

    Podzimní barvy se nám sice za celý den podle včerejšího očekávání krásně umyly, ...

    ... ale vody je i tak nadále pořád málo. 

     

    6.října:

    Šedé dopolední deštivo nedávalo mnoho nadějí na zlepšení, ale ono přece přišlo a natolik překvapivě zvrátilo dosavadní teplotní stav, že podvečerní stoupání boubínskými lesy se po čase opět stalo realizovatelným pouze v tričku. Nahoře by pak podle oblohy jen málokdo tipoval třináct stupňů nad nulou, ale teploměr hovořil zcela jednoznačně a srozumitelně.    

    Klesající sluníčko se přitom poměrně brzy ukrylo za oblačnou clonu, jíž už po zbytek své dnešní nebeské působnosti neproniklo, ba nezanechalo ani stopu na mlžném nádechu, pod nímž se spolu s ostatními vnitrozemskými partiemi ukrýval i Vimperk. 

    Jižní obzor oproti tomu výrazně překvapil, protože viditelnost Alp, natož pak takovouto, by dnes zřejmě nečekal prakticky nikdo - tedy přinejmenšm z okruhu těch, kdož nevědí, že na Boubíně není radno být prorokem.  

    Jemný opar nepředstavoval za daného vývoje počasí nic divného, ale i přes něj můžeme bez uzardění alpské obrysy označit příměrem "jako břitva", ...

    ... nemluvě pak samozřejmě o úsecích, do nichž paprsky ukrytého sluníčka přece jen - alespoň v podobě výrazných barevných kontrastů - dosáhly. 

    Ale další vývoj počasí zjevně směřuje k návratu dešťů.

    Místy lehce protržená oblačnost ...  

    ... se chystá zase zhoustnout ... 

    ... a roztáhnout se znovu v plné síle po obloze. 

    Ta ostatně po celém severním i východním obzoru, ...

    ... prozrazujícím, že zajímavé pohledy by se v tento čas nabízely ještě i z vrcholu Libína, již ladí temnější modř, ... 

    ... která se s přibývajícím časem zase začne měnit ve známé mokré šedivo. První déšť lze očekávat již v průběhu nadcházející noci a zítřek si bezesporu slušně popláče. 

     

    5.října:

    Po ledovém startu se nám říjen zatím odvíjí spíše v teplejším ladění, za což se na něj jistě nehněváme, ...

    ... a to tím spíše, má-li pro nás takovéto a podobné výjevy. 

     

    4.října:

    Dnes už nás nemine lehké deštivo ...

     

    3.října:

    Kdo se první říjnové soboty vypravil na Boubín v očekávání podobných podmínek, jaké tu přinesl první den tohoto měsíce, musel utrpět bezmála šok. Teplota se totiž opět výrazně zhoupla zpod nuly směrem vzhůru, a to na osm stupňů, přičemž v lesích se velmi překvapivě doslova nepohnula ani větévka - panovalo naprosté bezvětří.

    Pod zase jednou ohnivou oblohou se mimo jiné ukázala na obzoru místy inverzní hladina, ...

    ... která však zatím nedosahuje takové výšky, aby znemožnila viditelnost známého Klosterwappenu - ale to bylo z hlediska Alp vše. Známé bližší vrcholy na jižní straně se natolik halily do oparu, že je bylo možno spíše tušit nežli vidět. 

    Vycházející sluníčko se teď stále více po obzoru přibližuje k Libínu, ...

    ... zatímco boubínský stín - zde zrovna ve výškové úrovni Roklanů - se nachází mezi Čertovým vrchem a Tetřevem. 

    Vida, na Basumském hřebeni vyrostl mezi mladými smrčky nový posed, ale pozorovatel na něm zjevně nemá šanci naslouchat třeba jelením koncertům zamaskován ... a zrovna dnes se milí paroháči ze všech stran ozývali jedna radost.

    Inverze nám na obzoru skryla i temelínské věže, nad ni pronikly všehovšudy jejich páry. 

    Slunce mělo za sebou teprve první půlhodinku své nebeské pouti, když se zlehka přihlásil jihovýchodní vítr ...

    ... a setrval ve snesitelné mírnosti. Nikterak neohrozil příjemnou teplotu, která si mezitím stihla připsat k dobru další stupeň a v podobném duchu bude podle všeho pokračovat i v následujících dnech, v nichž se možná objeví i srážky. Však je ostatně předpovídán mokrý říjen ... uvidíme, ...

    ... nápovědou může koneckonců být i večerní obloha nad Vimperkem.

     

    2.října

    S každým dalším dnem je stále patrnější, jaká barevná krása se tu postupně chystá ... 

     

    1.října:

    Noční vítr dokonale rozehnal souvislou oblačnost z předchozího večera, a tak pod jiskřící hvězdnou oblohou dostal svou příležitost mrazík, aby naplnil očekávání, že původně dvoustupňová teplota bude dále klesat. Ve Vimperku bylo možno okolo páté hodiny ranní naměřit rovnou nulu, zatímco na Boubíně došlo v tom směru k zrcadlovému efektu - ze dvou stupňů nad nulou se staly dva pod nulou. A protože vítr, tentokráte východní, výrazně zesílil - v nárazech dokonce lehce rozechvíval rozhlednu, poslední čtvrtletí letošního roku se tu probudilo do pořádné zimy. Ta pak jako by ještě za tmy opět nabudila k troubení podboubínské jeleny, kteří si včera za bezpochyb přijatelnějších podmínek překvapivě dali generální pauzu. Popsaná klimatická situace však s sebou mimo jiné nesla i příslib brzké alpské viditelnosti, jež zatím jen takhle naznačuje svůj příští vývoj.   

    Sluníčko dnes sice mělo bleskový, ničím nerušený nástup, ale zmíněný vítr značně otupoval jeho hřejivou sílu (která ostatně bude postupně slábnout i sama o sobě), ... 

    ... což ovšem nemělo nejmenší vliv na efektní Venušin pás nad západním obzorem. 

    S postupným přibýváním proměnlivé barevnosti ...

    ... začaly lépe vynikat i typické ornamenty, jak je tu všude vykreslil pilný mrazík.

    Vítr se postaral o slušnou dohlednost, zde konkrétně mezi Kletí a Chlumem až k známým Novohradským horám. 

    Z hlediska takovýchto a podobných výjevů má letošní rok oproti loňskému přesně týdenní zpoždění, ...

    ... ale své poslední čtvrtletí každopádně pro změnu odstartuje vydařeným slunečných počasím, byť budeme nuceni uvítat je v teplém oblečení. 

     

     

     

     

     

     

     

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2015

     

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2014

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2014

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2014

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2013

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - unor 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2012 

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2011 

     

     

    Sdílet