Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání
  • Vimperk - Fotokronika Jana Tláskala - květen 2016

    Vimperk - Fotokronika Jana Tláskala - květen 2016



     

     

    Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních ... tím vším je fotokronika Jana Tláskala  http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

     

     

    31.května:

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    30.května:

    Meteorologické předpovědi sice kreslily ještě i na dnešek k sluníčku a obláčkům též blesky, ale realita ukázala, že ty se Šumavy už netýkají. Tím více však bylo obláčků, ... 

    ... a to všech velikostí, tvarů i barev. Právě o ně půjde v dnešním dílu fotokroniky nejvíce, neboť podívanou, jakou nabídl večerní Boubín, nelze opatřit mírnějším přívlastkem nežli velkolepou. Opět se pak na ní (za téže teploty jako včera, tj. třináctistupňové) společně podíleli dva hlavní aktéři - sluníčko a vítr. 

    Ten se tentokrát otočil, vál od západu a po obloze bohatě rozprostřená mračna víceméně jen lehce čechral. Sluneční paprsky si tak občas musely razit cestu mezerami mezi vodorovnými oblačnými pásy, ...  

    ... což mělo za následek takováto a podobná promítání zajímavých světelných kontrastů na krajinu. Zde se například díváme na stín Boubína v těsném sousedství Solovce, nad čímž lze zahlédnout jemněji vykreslené stíny mraků spodního okraje pásu zasahujícího až ke Kleti, Chlumu a na obzoru k Novohradským horám.

    Navzdory veškerému dění na obloze a současně velmi jemnému postřehnutelnému oparu panovala výborná, ba, jak se ukáže o šest snímků dále, přímo excelentní dohlednost. Nepřekvapující samozřejmostí byl dobře viditelný Luzný a Roklany, ...   

    ... temelínská elektrárna a její podíl na vnitrozemské oblačnosti, ... 

    ... či brilantně nasvícená a prokreslená okrajová čtvrť Českých Budějovic včetně přilehlých rybníků. 

    Oko však pochopitelně mířilo především vzhůru, ... 

    ... kde se odehrávala nejfantastičtější barevná podívaná, ... 

    ... chvílemi v závislosti na momentální etapě sluneční pouti navozující i dojem, že by se nakonec přece jen po nějakém čase mohlo ještě zablýsknout. 

    Zlatý (a to z hlediska vybarvení i doslova) hřeb se ovšem nacházel přece jen na zemi. Pohled k severnímu obzoru totiž dosáhl vlevo až na 170,4 km vzdušnou čarou od Boubína vzdálený Božídarský Špičák /1115 m n.m./ a uprostřed na mírně bližší (konkrétně 167,7 km) Klínovec, nejvyšší vrchol Krušných Hor a současně celého Karlovarského a Ústeckého kraje. Dosaženou hodnotou 1244 m n.m. je přesně o dvacet nadmořských metrů nižší nežli Bobík. Mezi oběma dalekými vrcholy můžeme ještě blíže k Božídarskému Špičáku snadno identifikovat Vysokou pláň /890 m n.m., 145,8 km/ a napravo nejblíže Klínovci Vysokou horu /871 m n.m., 142,9 km/. Výraznějším obzorovým bodem je pak ještě dále vpravo Hradiště /934 m n.m., 145,2 km/, nejvyšší vrchol Doupovských hor.

    Po této lahůdce už následovalo jen poklidné vychutnávání všeho, čím zapadající sluníčko ještě vyšperkovalo dění na obloze i pod ní. 

     

     

     

     

     

     

    Pozorné oko jistě nepřehlédne, že k stále delšímu a temnějšímu bouínskému stínu se sbíhají antikrepuskulární paprsky. 

    Shluky ohnivě probarvených altocumulů zajisté poutaly zrak i na mnoha jiných pozorovacích stanovištích.  

    Finální podoba oblohy pak vedla k pomyšlení, že případný blesk odněkud zdáli by skutečně nepřekvapil. Ale žádný se nekonal.  

     

    29.května:

    Závěr května je skutečně bouřkový a Šumavě se v porovnání s jinými končinami naší vlasti již poněkolikáté dostává výsady bezeškodnosti. Dnešní večerní výstup na Boubín nabídl k spatření dva překrásné cumulonimby ve fázi zvané incus, tedy s typickou bouřkovou kovadlinou. Výraznější z nich se nacházel nad Bobíkem, ... 

    ... střídavě ovšem stíněn vším, co s sebou hnalo silné východní proudění. Ve vzduchu panovalo typické dusno, ale teplota postupně klesla z devatenácti na třináct stupňů nad nulou. 

    Vlivem větru kovadlina úžasně měnila svou povrchovou strukturu, o variace barevného tónování se pak pro změnu zasloužilo neviditelné klesající sluníčko. 

    Ani další oblačnost se co do působivých fantastických tvarů nedávala zahanbit.

    Zůstávalo jen otázkou času, kdy poprvé zahřmí ... 

    ... a zaprší. Bouřková centra se sice nacházela o něco dále na jihovýchodní a jižní straně, ale zatím vyčkávající déšť mohl krom boubínských lesů velmi slušně zasáhnout třeba i Vimperk.

    Druhá, jižněji situovaná a po celou dobu mnohem méně viditelná kovadlina nepodržela svůj původní charakteristický tvar, neboť vítr ji po okrajích neustále třepil, ... 

    ... zatímco altocumuly nad ukrytou Trojmezenskou hornatinou modeloval do čočkovitých tvarů zvaných lenticularis. Jeden takový působil dojmem, jako by tu hlubiny nebeského oceánu brázdil legendární Nautilus kapitána Nema. 

    Za postupného stále silnějšího tmavnutí jihovýchodního obzoru bylo už jen otázkou minut, kdy se poprvé v dáli zableskne, ...

    ... ale v daných světelných podmínkách se ukázalo z hlediska fotografického úlovku jistějším zvolit raději videosekvenci a z ní následně vytáhnout, byť s vědomím poklesu výsledné kvality, příslušný snímek. Blesky začaly zvolna přidávat na četnosti, přibližovaly se, a jelikož vesměs šlo o výboje z oblaků do země, vzrůstalo i kouzlo zvukového doprovodu, v těchto případech vždy obecně zajímavějšího, než když se blýská pouze uvnitř mraků. 

     

    28.května:

    Dnešní výstup na Boubín měl být mimo jiné jakýmsi průzkumem bouřkové situace, resp. stavu oblačnosti, z níž by mohla nějaká ta bouřka vzniknout. Včerejšek se totiž z daného hlediska nevydařil - velmi slibných, na pohled typicky bouřkových mračen byl dostatek, leč Šumava nakonec vyšla naprázdno. Časné ráno poslední májové soboty na tom nic nezměnilo - jedinou "vlaštovku" představovalo osamocené načervenalé zablesknutí ve čtvrt na pět kdesi v dáli strakonickým směrem, přičemž zahřmění vůbec nebylo slyšet. Obloha se vystrojila do temné modři, jen nad východním obzorem přeťaté rudnoucím slunečním pásem.

    V takto naaranžovaném prostředí, v němž navíc teplota oproti včerejší vzrostla o další tři stupně, už skutečně scházely jen efektní blesky, ale zatím zjevně nenastal jejich čas, který dle všeho přijde spíše po poledni.   

    Zato zmíněný pás začal pod vlivem blížícího se sluníčka postupně sílit a měnit tvar. Další snímky, dokumentující zhruba hodinový úsek, už zajisté nepotřebují sebemenší komentář ... 

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Po veškerém výše zachyceném předešlém dění zvítězilo na obloze sluníčko a hned uchystalo podívanou, jaká by nepřekvapila v zimních měsících, ale koncem května už rozhodně představuje vzácný bonus. 

     

    27.května:

    Nelze říci, že by se snad po včerejší mlze slehla zem, neboť bělavé zbytky se ještě válejí v údolích, ... 

    ... ale krajina, po níž tu před čtyřiadvaceti hodinami nebylo ani vidu, ...

    ... už je zase k spatření v celé své kráse. 

    Ranní boubínská teplota se vzácně shodla s vimperskou - v obou případech deset stupňů nad nulou.

    Lze tedy očekávat velmi teplý den, ... 

    ... k odpolednímu možná i s nějakou závlahou, ... 

    ... vyhlíženou i včera neviděným Velkým Javorem. 

    Současně se můžeme těšit na ještě teplejší víkend, s nemalou pravděpodobností i lehce bouřlivý.

     

    26.května:

    Poslední květnový čtvrtek potvrdil předpoklad, že po deštivém počátku týdne povolí oblačné sevření okolo boubínského vrcholu, pozorovatelné ještě předešlého, byť už slunečného večera.  

    Ranní atmosféru (v půl páté) tu bylo možno nazvat téměř magickou - po nebi plula temná oblaka, mísila se s nižším mlžným závojem ... 

    ... a především se ukázalo, že samotný vrchol je dokonale volný, i když pohledem ze spodních partií mohl člověk lehce nabýt dojmu, že se nahoře nutně musí octnout v klasické známé čepici. 

    Postupně se zdálo, že k ní nakonec přece jen nebude daleko, ... 

    ... ale proudící mlha stačila mizet ve vnitrozemí a vrcholu se tak nedržela. 

    Teploměr zakotvil na šesti stupních nad nulou, ... 

    ... k tomu foukal jen lehký západní větřík, takže čekání na sluníčko bylo veskrze příjemným a současně velmi lákavým.  

    S ohledem na celkovou situaci se totiž daly očekávat známé atmosférické jevy, a to z rodiny halových i ohybových.  

    Sluníčko se v krátké době úspěšně probilo skrze mlžnou clonu ... 

    ... a svůj příchod skutečně zpestřilo korónou, ... 

    ... dokonce hned několikerou. Protože pak mělo nad sebou slušný pás volné oblohy, stačilo vyčkat, až zmizí mlžné příděly a na protější straně vzniknou podmínky pro gloriolu. 

    Ani ta na sebe skutečně nedala dlouho čekat, ke všemu pak rovněž ve více provedeních. První náleželo k jemnějším, neboť intenzita slunečních paprsků byla ještě poněkud nevyrovnaná. 

    Východní směr ovšem rovněž začal nabízet barevné pochoutky, nemluvě o fantastických tvarových proměnách putující oblačnosti. 

    Druhá gloriola už dokázala přidat na zřetelnosti ... 

    ... a dokonce našla, sama v té chvíli zákonitě slábnoucí, protějšek v další koróně. Takovou nadílku už nešlo než zařadit k občasným odměnám za věrnost naší majestátní hoře.  

    Spolu se sluníčkem přidal na důrazu též vítr, ... 

    ... odvál značnou část západní mlhy a odkryl orografickou oblačnost na Basumském hřebeni. Gloriola se tím ovšem nedala nikterak vyrušit, jen se dobře viditelnou barevnou intenzitou promítla právě na větrem načechrané mraky. 

    Současně se ještě více zvýraznil a detailněji vykreslil stín rozhledny. 

    Vše, o čem je tu řeč, nicméně bylo vesměs záležitostí krátkých okamžiků a situace se neustále proměňovala, ...

    ... o čemž ale ani v Boubínu nejbližších, natož pak vzdálenějších obcích nemohl mít pod oblačnou přikrývkou nikdo ponětí.  

    A sluníčko zatím čarovalo stále víc, ... 

    ... zatímco vrcholy přetékající a kopírující oblaka už téměř vystřídala od západu nová, ... 

    ... takže se zdálo, že pokračovat v počítání gloriol je prakticky zbytečné. Lákavější se jevila pomyslná otázka, které ze známých šumavských vrcholů se stanou následníky Boubína v naprosté volnosti a viditelnosti. 

    Jako první se dočkaly vysvobození Roklany ... 

    ... a vzápětí se velmi slibně začal na protější straně nadechovat Bobík. 

    Již nastavil slunečním paprskům svou špičku, ... 

    ... ale od jihozápadu už se na něj valila další prehistorická obluda. 

    Vimperk v těch chvílích mohl nanejvýš doufat, že se vyplní předpovědi slibující přes den sluníčko. 

    To si zatím pro potěšení nejen své vymalovalo nad stále kratším stínem boubínské věže další dvojitou gloriolu, ...

    ... k čemuž ještě stihlo mezerami v oblačných valech protáhnout úžasné krepuslulární paprsky. 

    A nezůstalo jen u nich - nadešel totiž čas, aby se napravo od slunečního kotouče zaskvělo parhelium, tedy zástupce halových jevů. 

    Zdálo by se, že už si tu člověk snad nemohl ničeho víc přát - dočkal se v pravém slova smyslu úrody gloriol, ... 

    ... po volných Roklanech došlo i na pozdrav Luznému ... ale mimořádně velkolepé nadílce v jediném ránu ještě neměl být konec.

    Náhle přišla řada i na Trojmezenskou hornatinu. Následné automatické pomyšlení na Alpy už by v kontextu všeho popsaného mohlo být považováno za krajní nevděk či neskromnost, ... 

    ... ale náležité přiblížení ukázalo, ... 

    ... že známé ledovce spolu s obrysy vrcholů skutečně za Třístoličníkem prosvítají. 

    Co jiného se sluší udělat za situace, kdy je v rozmezí necelých dvou hodin jediného májového rána člověku přebohatě naděleno ode všeho, nač jindy samostatně čekává celé týdny, ne-li měsíce, nežli vyslat kamsi k vyšším přírodním mocnostem slova díků ...

    Čím více je pak jako pokaždé nutným návrat dolů, ... 

    ... tím menší je ochota odhodlat se k němu. Ale cestu k Vimperku už hledalo i sluníčko a zítra je také den :-) . 

     

    25.května:

    Občas nás může potkat nečekaný zážitek směřující k otázce, do jaké míry je vhodné posuzovat přírodní děje lidskými měřítky. Tyto snímky byly pořízeny chvilku poté, co na chodníku dospělá straka obecná za mohutného křiku utloukala zobákem toto bezmocné, zoufale naříkající mládě kosa černého. Vyplašena přípravou fotoaparátu ulétla. První automatickou reakcí je pochopitelně lítost, soucit s umírajícím ptáčetem a zároveň zlost na jeho vražedkyni, "potvoru jednu", ...

    ... jenomže straka jednala pudově na základě toho, co má v sobě od přírody zakódováno. Je o ní známo, že vybírá vejce i mláďata z cizích hnízd a též se (přinejmenším podle lidových vyprávění) vyznačuje zálibou v lesklých předmětech. Tedy v lidských očích zabiják a zlodějka ... jak jednoduchý a rychlý soud nad tvorem, který nebyl obdařen možností volby. Člověk ovšem ano - jen on zabíjí či krade cíleně, na základě vlastního rozhodnutí, jen on dostal dar přemýšlení ... 

     

    24.května:

    Listy jestřábníku mohou detailnějším pohledem připomínat téměř kaktus. Dnes však především nezapřely pokračující deštivo a chladno, ...

    ... nemluvě pak o rozrazilu, který po celý den odmítal rozvinout svá kvítka. 

     

    23.května:

    Změna počasí byla sice očekávána, ale v tak razantním vydání, leckde zhmotněném do podoby masivního přídělu obřích krup, patrně přece jen nikoli. Vimperk každopádně zůstal nejdramatičtějších průvodních jevů ušetřen ... 

    ... a krom vydatnějšího deště si užil všehovšudy přehlídky zlověstně temných barev na obloze. 

     

    22.května:

    Čtvrtá květnová neděle teplotně výrazně překonala sobotu, ... 

    ... což ještě ve večerních hodinách (konkrétně ve 20:08) potvrdil i teploměr na Boubíně. V porovnání se stavem v tentýž čas minulého týdne tu pro zajímavost máme rozdíl rovných dvaceti stupňů. Máj se tedy co do výkyvů činí takřka v aprílovém duchu.

    Nazítří se ale zcela zjevně opět chystá změna počasí, ostatně ani zapadající sluníčko už nedokázalo skrze hustou clonu na obzoru poslat svůj obvyklý poslední pozdrav, ... 

    ... vykreslilo všehovšudy dva velejemné, takže bez dokonale soustředěného pohledu téměř nerozeznatelné antikrepuskulární paprsky směrem k Bobíku a samo zmizelo takřka inkognito.

    Vyplatilo se však setrvat na věži ještě dalších jednadvacet minut, neboť právě tolik scházelo do východu úplňku. A ten nezklamal. 

    I přes obzorový opar zářil sytými barvami ... 

    ... a v poklidu zvolna stoupal ... 

    ... k své obvyklé noční nebeské pouti. Jestliže tu byla řeč o teplotě, dodejme, že poklesla na patnáct stupňů nad nulou, v kteréžto výši pak setrvala po celou dobu dalšího pozorování úplňku.

     

    21.května:

    Dnešní noci - přesně ve 23:14 - vstoupí Měsíc do fáze úplňku, tentokrát ve znamení střelce. O necelých devatenáct hodin dříve se, viděn takto z Boubína, chvílemi střídavě ukrýval za bohatou oblačnost ... 

    ... a v několika šťastných okamžicích pro změnu naplno zářil, ... 

    ... nežli definitivně zmizel. 

    Protější strana ostatně v tomtéž čase signalizovala, ... 

    ... že ani vycházející sluníčko tentokrát nebude hned svítit plnou silou, ... 

    ... ba že zprvu dá poměrně práci ... 

    ... vůbec je v rudnoucí, ale stále zamlžené škvíře v oblacích rozeznat. 

    Do plné záře ...

    ... zbývala vlivem stále přirůstající clony ... 

    ... ještě necelá hodina, ... 

    ... avšak tradiční barevná kouzla ... 

    ... započala mnohem dříve. 

    Z celého obzoru se tentokrát ... 

    ... stalo nejzajímavějším úsekem okolí Temelína, ... 

    ... postupně čím dál více protkané krepuskulárními paprsky. 

    Zbývající partie se pro změnu začaly halit do stoupající ohřáté mlhy, i tak ovšem umožňující rozeznat některé časně zrána ještě nedostupné detaily - zde např. napravo od Kleti známé siluety Novohradských hor. 

    Oblačnosti se dnes zjevně nezbavíme, ... 

    ... ale každopáně si budeme převážně užívat slunečních paprsků ... 

    ... a vzrůstající teploty, konečně snad opravdu májové (ranní boubínská činila všehovšudy pět a půl stupně nad nulou). 

     

    20.května:

    Počasí Šumavě opět slibuje příznivější teplotní vývoj.

     

    19.května:

    Šeříky moudře posunuly svůj čas do druhé půle května ... 

     

    18.května:

    Odkvétají ... 

     

    17.května:

    Je zajímavé sledovat, kolika barevnými odstíny prochází v rekordně krátkém čase za soumraku samotná ryze přírodní krajina, natožpak nasvícené město ... 

     

    16.května:

    Také pondělní ráno přineslo na mnoha šumavských místech bílé překvapení, jež dokázalo okopírovat každou škvírku mezi stromy sebehustších lesů ... 

     

    15.května:

    Patnáctý květen už se v lidové tradici asi nezbaví přízviska "počůraná Žofka", ovšem letos k němu zrovna důvod nebyl. Od samého rána vítězilo na obloze sluníčko, byť občas zakrývané plující oblačností, a k tomu nadále přetrvávalo podobně jako včera značné chladno. Večerní cesta na Boubín byla zpočátku orámována teplotou pouhých osmi a půl stupně nad nulou, ... 

    ... a třebaže se v průběhu výstupu k vrcholu ukázalo, že srážky uplynulých dní tu měly i podobu ledových krup (ostatně jemnější krupky včera padaly jednu chvíli i ve Vimperku), přece jen další vývoj situace rozhodně nepatřil k automaticky očekávaným. 

    Mračna nejrozmanitějších barev i tvarů ... 

    ... skýtala velmi působivou podívanou, končící však okamžikem, v němž se člověk ohlédl k západu. 

    Mnohem poutavější pohled nabízelo vnitrozemí, jemuž na obzoru nepřehlédnutelně dominoval sluníčkem nasvícený Temelín, ... 

    ... jenomže ze západní strany už silný vítr hnal vydatnou přeháňku, ... 

    ... a to sněhovou. Náhle všemi směry prudce zavířily bílé vločky ...

    ... a veškerá dosavadní viditelnost se stala na příštích pětadvacet minut minulostí.

    Teplota rázem poklesla na bezmála jeden a půl stupně pod nulou a ledový vítr se dokonale postaral o dojem, že ani v polovině května zima ještě zdaleka nespí. 

    Pak už jen stačilo sledovat, kterak se vše okolo, ... 

    ... co ještě během příchodu na rozhlednu hrálo skutečnými májovými barvami, ... 

    ... zásluhou své nové patiny zvolna vrací o nějaký ten měsíc nazpět. Milá Žofka tu zkrátka namísto nějakého příslovečného čůrání rovnou rozsypala poctivý pytel s cukrem.

    Protože však přece jen šlo o pouhou přeháňku, dalo se očekávat, že výtvarná odměna za tuhle malou zimní reminiscenci bude stát za to.  

    Sluníčko se na své cestě za obzor rozhodlo zjednat pořádek ... 

    ... a jasně dát na vědomí, ... 

    ... že i přes takovéto a podobné hrátky patří májová obloha především jemu. 

    Hned tedy na východní stranu vykreslilo stín Boubína, momentáně mírně přesahující těsně sousedící blízký Solovec, ... 

    ... a současně si dalo neslábnoucím větrem chystat své obvyklé malířské plátno, ... 

    ... jímž se jako vždy stal celý širý obzor. 

    Ano, boubínský máj zkrátka může ještě i ve své půli nabýt takovéto podoby. 

    A tak už se jen bez dalších slov společně pokochejme vším, ... 

    ... co očím a objektivu nabídl zbytek onoho krásného večera, ... 

    ... jímž z hlediska teploty, poklesnuvší nakonec až k třístupňové hranici, Žofka překonala všechny své tři ledové předchůdce.

     

     

     

     

    Pro meteorologické puntičkáře se sluší dodat, že v průběhu zpáteční cesty výše řečené pocukrování pozvolna sláblo a definitivně zmizelo až někde na hranici jedenácti set nadmořských metrů. 

     

    14.května:

    Poslední z ledových mužů sice navenek započal své působení dopoledním pokusem o slunečno, ale za současného citelného ochlazení. Až do večera pak střídal přívětivější okamžiky ... 

    ... s výraznými dešťovými přeháňkami.

     

    13.května:

    Jediný letošní pátek třináctého byl současně svátkem Serváce, čili druhého ledového muže. Ten se zpočátku choval velmi benevolentně - nepotvrdil obavy studentů pořádajících tradiční majáles, že jejich slavnostní průvod od gymnázia do městského kuklturního střediska se neobejde bez deštníků (o zmíněné akci více zde: www.vimperk.eu/index.php/vimperk/102-zpravy/10171-majales-bojte-se-s-nami ), avšak v odpoledních hodinách si vše vynahradil vydatným lijákem a krátkou bouřkou.

     

    12.května:

    Zdá se, že hned o prvním ledovém muži se srážkoměry rozhodně nebudou nudit. 

     

    11.května:

    Do okamžiku, kdy se tajemná lesní zákoutí ponoří do mokré mlhy, už schází dle všeho jediný den ... 

     

    10.května:

    Opět se na nás v nejbližších dnech chystá drobná změna počasí, ovšem stále velmi žádoucí, neboť přinášející další vláhu - a tady není od věci dodat, že každá kapka je dobrá. Hydrologové stále nejsou zdaleka spokojeni se stavem spodních vod. Ranní Boubín po delší době nabídl zejména na vnitrozemském směru podívanou, jakou bychom sice možná neoznačili za vysloveně typicky májovou, ale každopádně potěšila .

    Slunečno posledních tří dnů se patrně v téže intenzitě nezopakuje, spíše se prostřídá s přibývající oblačností, ... 

    ... ale zimou dnes rozhodně trpět nebudeme. Teplota se tu již časně zrána rovnala vimperské, konkrétně sedmistupňové. 

    Oblačnému zahalení neušel ani Libín, ale s ohledem na vytrvalou práci stále východního větru není vyloučeno, že i odtud ... 

    ... nakonec bylo možno sledovat kouzelný východ sluníčka. 

    V dnešních kulisách bylo jeho zamaskování obzvláště krásné, ... 

    ... stejně jako celá cesta vzhůru, ... 

    ... jež započala v 5:22 a do okamžiku plné záře trvala necelých deset minut. 

    Jedno z prvních pomyšlení patřilo Alpám. Jižní obzor byl sice rovněž zahalen, a mnoho nadějí tak neskýtal, leč sluneční paprsky navzdory tomu přece jen dosáhly na známé ledovce, ...  

    ... soustředěným pohledem snadno odhalitelné. 

    Zcela bez problémů se pak prozradila chata na Luzném. 

    Libín však v těch okamžicích naopak docela zmizel, ...

    ... určitě však jen dočasně, neboť tuto vrstvu postačí všehovšudy řádně ohřát, aby se vlivem spolupráce sluníčka s větrem pozdvihla a posléze roztrhala. 

    Koneckonců i na protější straně, byť už bez nasvícených ledovců, cvičeným okem stále vnímáme temnější torzo alpských pásů. 

    Cosi se pak chvilku vařilo i nad Vimperkem ...

    ... a celkově nebyla nouze o pestrou paletu neustále se měnících barev. 

    V nižších polohách si zkrátka přes den budeme muset zvyknout i na nemalé porce šedi, ale ta přece k máji patří též :-) .

     

    9.května:

    Nadešel čas vzácného jevu, který jsme si tu avizovali přesně před týdnem: nejmenší planeta sluneční soustavy - Merkur - přechází přes Slunce, pozorovatelný jako malá tečka sunoucí se zvolna šikmo zleva shora doprava dolů. Přesný čas momentálně zachycené fáze je 14:55:48 .

    14:42:42 - oproti předchozímu snímku dochází vlivem narůstajícího jemného oparu k zneostření obrysů a zdá se, že tento stav už se nezlepší.

    17:09:55

    18:23:07 ... i přes sílící oblačnost, která už začíná Slunce lehce překrývat, je Merkur stále viditelný a jeho dráha ve výsledku patrná. 

     

    8.května:

    Deset minut před osmou hodinou večerní svědčilo na Boubíně osm stupňů nad nulou o tom, že teplota dále stoupá. Přetrvávající východní vítr už neměl včerejší sílu, ... 

    ... ale možná se i tak nemalou měrou podílel na zjevném ústupu ještě včera zřetelného obzorového oparu. Vrcholy Bobíku, ba i vzdálenější Lysé či Knížecího stolce jsou opět o něco prokreslenější.

    Nejzajímavější podívaná se však odehrála okolo Velkého Javoru, ... 

    ... na jehož kopuli si napřed vyhrálo zapadající sluníčko, ... 

    ... samo o sobě přitahující zrak poutavými barevnými efekty. Sotva pak zmizelo za obzorem, na scénu vplula do té chvíle nenápadná oblaka ...

    ... a místy se nepřehlédnutelně zapojila do soumračných barevných proměn. 

    Právem lze odhadovat, že zítřek tu přinese krásné jitro. 

    Avšak i teď je nač se dívat, konkrétně na obloze nad vzpomenutým Velkým Javorem, kde si vítr dokonale pohrává ... 

    ... se zprvu nenápadnými temnými skvrnkami, jeho zásluhou co chvíli svádějcími k otázkám, co asi zrovna připomínají ...

     

    7.května:

    I časně ranní Boubín prozradil, že dnešek bude nejteplejším dnem z celého týdne. Vlivem silného východního větru tu sice ještě chvílemi zábly prsty, ... 

    ... ale teplota startovala k svému dalšímu vzrůstu ze šesti stupňů nad nulou. Lehký obzorový opar připomínal prvomájový, leč tentokrát nepropustil ani sebenepatrnější siluetu alpských vrcholů.

    Sluníčko oproti tomu nastoupilo svou nebeskou pouť od samého počátku překvapivě bez jakýchkoli clonících překážek ...  

    ... a okamžitě mimo jiné barevně napomohlo v sondování sněhového stavu na stále lehce do jemného oparu zahalených příhraničních vrcholech. Bělavé skvrny zahlédneme z Boubína na Luzném ... 

    ... i Plechém. V obou případech jde již jen o poslední symbolické zbytky. 

    Směrem k Volarům, Želnavě, Lipnu ... 

    ... či Bobíku už po něčem takovém není ani památky, leda bychom podrobněji pátrali přímo na stinných místech v hloubi lesů. 

    I s těmi se však sílící oteplení bezpochyb vbrzku vypořádá, ... 

    ... stejně jako na Velkém Roklanu, kde sníh rovněž "mele z posledního". 

    První májová sobota tedy bude zjevně slunečná a teplá, ... 

    ... čehož si dosyta užijí jistě i další čerstvé dřípatky, nástupkyně těch, které svou statečnost, vyzdviženou zde 19. dubna - http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10074, přece jen nakonec pohřbily pod finálním aprílovým přídělem sněhu. 

     

    6.května:

    Zdá se, že počínaje dneškem by se vimperské komíny mohly dočkat zasloužené dovolené, ale teplotní průběh zatím stále přespříliš připomíná houpačku, takže jeden nikdy neví ... 

     

    5.května:

    Po deštivé středě a zamlženém čtvrtečním dopoledni nám počasí opět nastavilo přívětivější tvář, kterou večerní Boubín okamžitě zúročil ...

    ... do podoby skvostné kolekce Tyndallových jevů, ...   

    ... místy kombinovaných i se sluneční korónou. V podobné intenzitě, avšak vlivem sněhového podkladu v poněkud jiných barevných tónech, jsme se zde s takovouto krásou naposledy setkali 17. března - http://vimperk.eu/index.php/vimperk/9899 .

    Východní vítr poctivě vyčesával zbytky mlhy z okolních lesů, ... 

    ... ale daleký obzor se ještě plného vysvobození, ... 

    ... jež by obnovilo obvyklou dohlednost, nedočkal. 

    A tak sluníčko, ukládajíc zvolna krajinu ke spánku, jen lehce naznačilo siluety Roklanů, ... 

    ... připomnělo, že Luzný leží přece jen o necelých devět kilometrů k Boubínu blíže, ... 

    ... posledními slábnoucími paprsky se dotklo mizejících mlžných cárů v lesích ... 

    ... a pak už jen sklouzlo přímo za Pancíř.

    Teplota v té chvíli již delší dobu setrvávala na pěti stupních nad nulou ... 

    ... a nezměnila se ani během zpáteční cesty temnícími se lesy, v nichž jemná mlha přece jen ještě neřekla své poslední slovo. 

     

    4.května:

    Proslulé chůdové kořeny nenajdeme na Boubíně nutně jen v samotném pralese, třebaže jsou považovány za charakteristický znak pralesního porostu. Vysvětlují se jako důsledek přirozeného divokého růstu mladých stromků na jejich starých ztrouchnivělých předcích, po jejichž definitivním rozpadu zůstávají boční kořeny částečně ve vzduchu. Jakkoli je tato vědecká teorie pravdivá, nemá (jako ostatně vždy) šanci dosáhnout půvabu romantických lidových vyprávění, podle nichž zmíněné kořeny slouží stromům k tomu, aby se poté, co jednou za sto let v čarovné noci ožijí, mohly scházet k tajemným poradám.  

     

    3.května:

    Měsíc se pozvolna blíží do fáze novu, jíž dosáhne za tři dny - 6. května ve 21:29. Dnešního časného rána co tenký srpek výrazně přispíval k tajuplné boubínské atmosféře, o niž se postaral již potřetí ve zdejších lesích zaslechnutý hlas výra velkého, tentokrát navíc i s následným průletem zmíněné obrovské sovy mezi stromy. Moment překvapení byl dokonalý, takže jedinou útěchou v trpké skutečnosti, že člověk zákonitě ani nestačil sáhnout po fotoaparátu, je pomyšlení, že za daných světelných podmínek by se snímek stejně nezdařil, resp. v ideálním případě by zachytil jen rozmazanou šmouhu.

    Sněhová epizoda z minulého týdne tu vzala definitivně zasvé, vrchol se znovu - a snad již nastálo - oblékl do jarních barev, ...

    ... ale další přeháňky, tentokrát už jen dešťové, nás, jak se zdá, neminou. 

    Teplota, konkrétně třístupňová, se tu opět shoduje s vimperskou ...

    ... a obloha vybízí k otázce, kdy a kudy se podaří vynořit sluníčku. 

    Nakonec si svůj prostor, třebaže až několik minut po východu, našlo ... 

    ... a hned zapojilo svrchní oblačnost do pestrého ohňostroje, ... 

    ... který potrvá přinejmenším tak dlouho, ... 

    ... dokud sluníčko nezdolá temný oblačný pruh ... 

    ... a nevystoupá na relativně volnější část nebeské klenby.  

    Již se mu to téměř zdařilo, ... 

    ... ale teď se pro změnu vedle plujících mraků shora přihlásil také jemný opar, ... 

    ... aby krajinu pod sebou natónoval do pastelového nádechu, ... 

    ... jaký tu nebývá ničím neobvyklým. 

    Poněkud rozpačité slunečno tedy s nemalou pravděpodobností ve večerních či nočních hodinách vystřídá deštivo, neboť zatím studený máj si zjevně šetří trvalejší pěkné počasí na pozdější dobu. Alespoň se stále máme nač těšit :-) .

     

    2.května:

    Teprve druhý den v měsíci se začal tvářit skutečně májově, a to téměř na hodinu přesně týden před zajímavým astronomickým úkazem, který nás čeká 9. května. Toho dne budeme za ideálních podmínek (tedy především nezatažené oblohy) moci krátce po 13. hodině začít pozorovat přechod nejmenší planety sluneční soustavy - Merkura - přes Slunce. Jev bude probíhat prakticky až do západu, takže nastane příležitost sledovat ve zvolených časových intervalech kompletní posun černé tečky spodní polovinou slunečního kotouče. Připomeňme si, že co do četnosti ještě vzácnější úkaz, týkající se však druhé Slunci nejbližší planety - Venuše, jsme měli možnost sledovat zrána 6. června 2012 ... http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3302  

     

    1.května:

    Prvomájová obloha se už od noci zatáhla a neslibovala tak vývoj počasí, na jaký bychom se asi těšili. Jitro na Boubíně nicméně přesto pozvolna vyústilo v podívanou, ...  

    ... která si jistě zaslouží přívlastek sváteční. 

    Neměla však bohužel trvat dlouho, neboť východ sluníčka dnes znamenal všehovšudy krátký přesun relativně volnějším úzkým pruhem oblohy ze spodního temného mlžného pásu do svrchní šedé oblačnosti, tedy, jednoduše řečeno, z jednoho úkrytu do druhého.  

    I tak ale na několik vteřin štěstí přálo připravenému fotoaparátu, aby v těch kratičkých okamžicích stihl zachytit skrze opar nasvícené známé alpské štíty - blíže k Plechému zřetelnější, ...

    ... za Třístoličníkem o něco slabší, ale v obou případech každopádně identifikovatelné lépe nežli předevčírem.

    Pak už se celá krajina s výjimkou zmíněného pruhu ponořila do zadumaného šedomodra, ... 

    ... jež sice nemusí nutně setrvat po celý den, ale slunečno (natož celodenní), jakým se včera loučil duben, rozhodně nečekejme. I teplota o něco poklesla - ve Vimperku se pohybovala okolo šesti stupňů nad nulou, ranní Boubín pak vykázal jen jeden stupeň. Kdyby jej však přesně nestanovil teploměr, silný mrazivý vítr by opravňoval k domněnce, že se nacházíme naopak slušně pod nulou. 

    Ostatně přinejmenšm v noci tomu tak být muselo, o čemž vydaly jasné svědectví přetrvávající zmrazky na cestě. 

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2016 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2016 

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2015 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2015

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2015

     

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2014

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2014

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2014  

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2014 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2014

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2013

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2013

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2012

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - unor 2012 

    Fotokronika Jana Tláskala - leden 2012 

     

    Fotokronika Jana Tláskala - prosinec 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - listopad 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - říjen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - září 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - srpen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - červenec 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - červen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - květen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - duben 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - březen 2011 

    Fotokronika Jana Tláskala - únor 2011 

     

     

    Sdílet





    Komentáře   

     
    #32 Jan & Mg .Konzalovi 2016-02-21 18:56
    Děkujeme za procházku letošní zimní kronikou! To není kronika, to je galerie jedné z nejpůvabnějších částí šumavského kraje.Nebudete mít možnost některé záběry vydat jako pohlednice nebo není možnost některé fotografie koupit jako obrázky? Rádi bychom je poslali ještě dalším milovníkům obou stran Šumavy. Děkujeme za reply.J. a M.
    Citovat
     
     
    #31 J. Tláskal 2016-01-26 19:40
    Dobrý den i Vám, pane Červený, a současně velký dík nejen jménem mým, nýbrž jistě i všech dalších návštěvníků rozhledny za perfektně zprovozněné schody. V sobotu jsem byl velmi překvapen a současně jsem přemýšlel, kdo si tam dal tak poctivou a pečlivou práci. Děkuji rovněž za potěšující slova ohledně fotografií, v jejichž pořizování budu určitě rád pokračovat, dokud budou síly sloužit :-)
    Citovat
     
     
    #30 Červený Petr 2016-01-26 11:58
    Dobrý den pane Tláskale, v sobotu 23. 1. jsem za nevlídného počasí vyrazil na Boubín a i když počasí bylo pro pozorování zcela nevhodné, tak jsem si cestu zimní a nedotčenou krajinou vychutnal. Při té příležitosti jsem si dal brigádu a vyčistil jsem, především pro vás schody, aby jste se při dalším fotografování nezranil a mohl nám i nadále nabízet úžasné fotografie. Bral jsem to jako malou protislužbu toho, co vy nám svými fotografiemi a komentářem sdělujete a nabízíte po celý rok. Děkuji za snímky a přeji i nadále spoustu energie, vůle a chuti pořizovat další nádherné fotografie.
    Citovat
     
     
    #29 VLASTA 2016-01-25 15:01
    DOBRÝ DEN,
    JSEM ZAPÁLENÁ FOTOGRAVKA PŘÍRODY A HLAVNĚ MRAKŮ /MŮJ LETITÝ KONÍČEK/.PANE TLÁSKALE VAŠE FOTKY JSOU OBDIVUHODNÉ!!!! MÁM K VÁM PROSBU, MOHLA BYCH S VAŠIM SVOLENÍM OBČAS POUŽÍT FOTO DO MÉHO BLOKU /CHYTRÁ ŽENA/?REDAKCE VYŽADUJE SOUHLAS AUTORA.DĚKUJI ZA ODPOVĚĎ S PŘÁNÍM HEZKÝCH DNÍ.
    PTÁČKOVÁ
    Citovat
     
     
    #28 Pavel Dvořák 2016-01-01 21:55
    Honzo, přeji Tobě, celé rodině hodně štěstí, zdraví, dobré světlo. Co děláš pro nás, jak objevuješ detail i prostor ve svých fotkách,je zajímavé a plné talentu. Díky. Pavel
    Citovat
     
     
    #27 Pavel Pekuniak 2015-10-03 02:01
    Je to krásné.
    Pane Tláskale, prosím Vás o kontakt na pana ing. Františka Bošku.
    Učil v letech 1990 - 1997 v Písku na průmyslové škole. Děkuji.
    Citovat
     
     
    #26 Stanislava 2015-06-21 12:31
    Děkuji Vám za překrásné záběry.Jenom sedim koukám a bulím. Je to pohlazení na duši. Ještě jednou díky. :-)
    Citovat
     
     
    #25 Tereza a Martin 2015-03-16 20:59
    Pane Tláskale,

    potkali jsme se nahoře a cestou dolů jste si s Martinem povídali dojmy o muzikantech. Vyprávěl jste nám příběh o šroubu z rakve Paganiniho. Mohl byste nám to poslat mailem ?
    Prohlížíme si dodatečně Vaše krásné fotky.
    Díky. Tereza a Martin
    Citovat
     
     
    #24 michal zouhar 2015-01-02 20:57
    Pane Tláskale, ještě jednou děkuji za dnešní ranní společnost na "ledové" rozhledně větrného Boubína a následnou exkurzi zasněženými hvozdy. Do nového roku přeji schůdnou stezku a dobré světlo a těším se na Vaše další fotografie. Michal
    Citovat
     
     
    #23 J. Tláskal 2014-12-01 22:53
    Vánoční strom na snímku z 1. prosince se nachází před budovou vimperské Jednoty :-)
    Citovat